vaja

Na jedné straně povedená taneční čísla, v čele se závěrečným defilé ve zlatých oblečcích. Na straně druhé téměř nulový děj a brutálně kýčovité songy s tak uječenými výškami, že jsem během těchto sekvencí musela ztlumit zvuk. K tomu skoro neměnné prostředí a nevýrazní herci (Michael Douglas - světlá výjimka, jako jediný nezpíval, což bylo paradoxně jenom dobře!). Pro mě ohromně klíšovitý muzikál.

V první půli povedený, v té druhé průměrný "sousedský" thriller. Napětí ale přesto postupně narůstá, i když je jasné, jak to celé skončí. Tady dojíždí scénář a hlavně námět, protože bez maximálního vyhrocení by se Lakeview Terrace neobešlo. Což dojde každému, kdo si zběžně prečte obsah... Samuel L. Jackson je herecká legenda, která mě snad ještě nikdy nezklamala a v určitých momentech mi z jeho přesvědčivosti až naskakovala husí kůže. Díky němu je snímek dokoukatelný.

Tak trochu satira, tak trochu komedie a docela hodně blbost. War, Inc. mohl být film, vtipně kritizující aktuální politický vývoj na Blízkém Východě. A co je hlavní - mohl by zparodovat situaci, zapříčiněnou svou vlastní zemí. Proč tady používám podmiňovací způsob asi není třeba zdlouhavě vysvětlovat... Prostě to nevyšlo! Důvod? Některé naprosto zbytečné dějové linky. Např. Přítomnost Hilary Duff v podobě asijské Britney Spears a následné znovuobjevení příbuzných mi příjde totálně mimo mísu. Holt ty marketingové tahy...

A teď zatleskáme a poklepeme si na čelo... Aneb Jak udělat z herců cvičené opice a z diváků naprosté trotly... Amatérské záběry střídají nepřirozené dialogy, předvídatelné scény a kýčovitá hudba. Závěr je nám vydatně předžvýkán, ovšem s takovými fatálními dírami, že z toho vlastně vyšla docela velká blbost. Největší záhadou hlavolamu ale je: Co tu sakra dělá Edward Norton?!

Nekonfliktní, ničím nevybočující, klidný, neohromující, a já nevím co ještě... Normální a trochu zívací film.

U komedií většinou nečekám nějaký inteligentní scénář, ale když už je film založený na jedné osobě, která ho má utáhnout, předpokládám, že to zvládne. Což se bohužel nestalo. Po celou dobu sledování jsem si říkala: Kde je Peggova forma za dob Hot Fuzz... ?

Fuj, tahle cukrkandlová facka hodně bolela...

Problém sportovních dramat je hlavně ve scénáři. Nedá se s ním totiž moc kouzlit a hlavně u pravdivých událostí se musí držet reality, která bývá stejná. Totiž výhra. Tady můžeme vidět, jak se z nesehraného hokejového týmu plného neznámých jmen, stane olympijský vítěz. A hlavně - porazí SSSR. Opravdu, až nepříjemné vlastenectví se tu nezapře. To byl první problém. Druhý je v přehnané délce. A třetí, už tradičně omletý - za první místo se musí platit rozpory v rodině. Miracle nepřináší nic nového a originálního. Pouze monitoruje skutečnou epizodu olympijských her, a na to taky dojíždí.

Pokus o masáž slzních kanálků po americku. No nevyšlo to! Kdyby se film držel vtipných scén při cestování Freemana s Nicholsonem po světě, popř. jejich vzájemného popichování, bylo by to jenom ku prospěchu věci. Bohužel se tady projevil velký důraz, kladený na životní a filosofická moudra, plus rekapitulování života. A to jako ne-e.

Na prvním místě jsou tady dost dobré vraždící scény. Režisér se s tím nepáře a předkládá nám pohledy na odhozené hlavy, urvané končetiny a orgány. Záporák vypadal docela komicky, ale s různým nářadím to umí... Na to, že ve filmu jsou hodně předvídatelné lekačky, tak u mě fungovaly skvěle. S tím humorem to lehce pokulhává - vtipných scén je v Hatchet poskrovnu, spíše směřují k trapnosti, hodně teda dialogy. Holky tady pořád ječí, ovšem časem se křik eliminuje s postupně odpadajicími těly. Kluci spíše jenom sekundují. (Pozn.: Do hlavní mužské role mohli vybrat někoho hezčího.) Ale závěr neměl chybu!