Mickaela

Ze začátku zdánlivě nepochopitelné činy a chování hlavní postavy se začínají s postupným dějem a poznáváním hlavní postavy vysvětlovat. Jednoduchá dějová linka je obohacena o výstřední a komické vedlejší role známých herců a o myšlenky povzbuzující diváka k zamyšlení nad prioritami a náplní svého života. Není to film, který mám chuť vidět každý den znovu, ale něčím mě dost oslovil.

Já jako tak nějak chápu to, co tím chtěl autor říct, ale teda kdybych neslyšela ze všech stran, ať si to pustím, že je to úžasný, tak to prostě v první půlce filmu vypnu a jdu si pustit něco jiného. Dosledovala jsem to, protože jsem si nechtěla neobjektivně vytvářet názor jen z části filmu, nicméně to ale můj názor stejně nezměnilo. Vím, že jsme jako lidstvo ve fázi, kdy bychom potřebovali otevřít oči, ale myslím, že takový film to úplně neprovede, pokud to teda měl být jeho záměr. Rozumím myšlence, že to vědcům nikdo nevěří, zlehčuje se to a je to politika, protože je to realita běžného života a dokážu si představit, že by se to ve skutečnosti dělo stejně, ale nějak mi to prostě přišlo nedotažené a nedomyšlené a vlastně ani vtipné když už nic jiného. Většině herců jsem ty role nevěřila, například Leonardo měl asi působit jako neuvěřitelně chytrý vědec, kterému pod tíhou vědomostí hrabe, ale na mě působil, jako že mu prostě jen hrabe. Nevím, třeba to vidím jen jinak než autor chtěl. Taky asi nějak nepatřím do cílové skupiny zmíněného humoru, kdy jsem si akorát říkala, co si to sakra Meryl Streep bere poslední dobou za role a prostě mi to nepřišlo ani jako dobrá komedie. Vím, že dělat si očekávání není dobré, ale tak nějak jsem si myslela, že budu mít alespoň trochu dobrý pocit (a to já nejsem nějak extra náročný divák), ale prostě cítím, že tenhle film měl myšlenkou potenciál k WOW efektu, kdy vás to posadí na zadek a přemýšlíte, což se teda u mě nestalo a uvědomuju si velmi hluboce, že máme my lidi všeho dost i bez takového filmu.

Tento film zařazuji mezi ty, u kterých jsem vděčná za zhlédnutí. Takových filmů nebývá mnoho, avšak když se mě někdo ptá na názor na takový film a já si přesně vybavuji kdy jsem ho viděla a jak jsem se cítila, ve většině říkám, že k tomu nemám co říct. Takže k tomu nemám co říct.