FemmeFragile

Výborná satira vysokoškolského prostředí. Kdo tvrdí, že se něco takového nemůže stát, ten se v akademické sféře pravděpodobně buď vůbec nikdy nevyskytoval, nebo neproniknul alespoň zlehka pod její povrch. Můžu potvrdit, že realistické je úplně vše, od četných vztahů studentů a učitelů (včetně toho, že většina studentů není ani zdaleka pasivními oběťmi zvrhlých senilních pedagogů - velká část vztahů je naprosto konsenzuální), přes rektální skialpinismus, nesmyslná děkanská nařízení a nevraživost mezi kolegy, až po striktní oddělování soukromého od odborného života, protože váš veřejný obraz v akademické sféře opravdu může zdiskreditovat i taková maličkost, jako je fakt, že pro radost píšete béčkové detektivky nebo erotické romány. Ano, pár scén tam bylo už poněkud přitažených za vlasy (například bitka Čvančarové a Hlaváčové na děkanátu), ale to k satiře svým způsobem patří. Pro mě šlo o velmi povedený kinematografický počin, na který se někdy s chutí podívám znovu.

Kdyby bylo Proustovo Hledání ztraceného času zfilmované, vzniknul by s největší pravděpodobností tenhle seriál. Protože těch 6 hodin, co jsem strávila jeho sledováním, už mi nikdy nikdo nevrátí. SPOILER: V tomhle seriálu se snad ani nic vyspoilerovat nedá. Ono to totiž nemá žádné rozuzlení, které by se dalo prozradit. A když říkám žádné, myslím tím opravdu žádné. Nedozvíte se absolutně nic o historii jakékoli z postav. Nedozvíte se, kdo je kdo. Nedozvíte se, jestli je Hlídač jen jeden, nebo se jej v průběhu seriálu někdo snaží napodobit. Nedozvíte se, kdo Hlídač je. Celý seriál zkrátka vidíte asi desítku podezřelých, už tak od druhého dílu tušíte, kdo by to mohl být, a i když svůj názor postupně přehodnocujete nebo se k němu opakovaně vracíte, na konci vás nečeká VŮBEC NIC. Myslím, že jedna otevřená dějová linka může v hororu fungovat velice efektně, ale tady skončily otevřené úplně všechny, jako kdyby si tvůrci vprostřed řekli, že už je to vlastně nebaví točit a že na to kašlou. Chápu, že je to podle skutečné události, ale v takovém případě, kdy jde o vysloveně nevyřešenou událost, bych si buď vybrala nějaký uzavřenější materiál, nebo tomuhle zprostředkovala nějaký alternativní, alespoň pravděpodobný konec. U Vidím vás šlo bohužel o krajně nešťastné držení se reality (viz například zde), které je pro diváka nadmíru frustrující.

Po zhlédnutí série si nejsem jistá, jestli jsem víc nadšená, nebo otrávená. Kdyby byla série dvakrát delší, asi bych se přikláněla k nadšení, ale takto se mi zdálo, že se některé věci odehrály až moc rychle a nelogicky. Bloom, která najednou přestane Rosalind nenávidět a ještě ostatním vynadá, ať na ni nežárlí, že si s ní je blízká, když se ji před Rosalind snaží varovat; Musa je jeden díl nešťastná ze Sama, druhý už cvičí se specialisty a na Sama do konce série v podstatě nepomyslí; byla Rosalind zlá nebo ne? Víme, že zabila Farah, ale byla opravdu záporák, nebo se vážně snažila i o něco dobrého? To všechno jsou otázky, které druhá série moc nezdopověděla, stejně jako "kde se najednou vzalo tolik krvavých čarodějek, když bylo v první sérii řečeno, že z Aster Dell přežila asi jen Bloom a Beatrix". Co byl naopak jednoznačně dobrý krok, je podle mě přeobsazení Rosalind. Lesley Sharp je spíše nesympatická, než že by z ní šel takový strach. Proti tomu Miranda Richardson má s hraním záporáků (a zvláště s hraním latentních mrch) bohaté zkušenosti, a je to na jejím hereckém výkonu ve Winx vidět. Chvílemi si diváka opravdu dokáže získat, a to je přesně ten moment, kdy se člověk vůbec nediví tomu, že mezi hlavními postavami nachází své zastánce, protože zjevně velmi dobře umí manipulovat lidmi a nikdo si nemůže být jistý, na čí straně vlastně Rosalind stojí. O to víc mě štve, jak Rosalindina postava v tomto seriálu skončila, myslím, že měla mnohem větší potenciál. Takhle v další sérii budou tvůrci pracně hledat zápornou postavu, která by se jí vyrovnala. Uvidíme, jestli se jim to podaří...

Seriál měl slibně našlápnuto, prvních pár dílů je opravdu napínavých a divák může mít podezření hned na několik možných vysvětlení, co přesně se stalo. Ve hře je realistický vliv náboženské sekty, ale klidně také "individuální zlo" nebo dokonce něco nadpřirozeného. A pak to jde do kopru. Že bude seriál další hororové klišé, mohl možná napovědět už ten otřepaný vyřezaný pentagram, ale pořád ještě jsem doufala, že se nakonec tvůrci od milionkrát zpracovaných motivů oprostí. Právě to se však nakonec nestalo. Nevím, jestli se plánuje i nějaké pokračování, ale pokud ano, dost si rozmyslím jeho sledování.

Dlouho jsem se Stranger Things vyhýbala s tím, že pravděpodobně půjde o další sice výdělečný, avšak naprosto bezobsažný kousek z dílny Netflixu. Seriál o teenagerech s hororovou fantasy atmosférou mi zkrátka nepřišlo jako něco, co by mohlo dopadnout nějak zvlášť dobře. Ale opak je naštěstí pravdou. Monstra jsou opravdu monstrózní (to mě potěšilo zejména proto, že dodnes považuji z hlediska strašidelných příšer za obrovský kiks, jak bylo "zlo" až komicky zobrazené v To), má to spád, tak akorát stopáž... Jediné, co bych seriálu vytkla, jsou romantické dějové linky. Ty jsou tam očividně navíc a člověk má chuť je přeskakovat, protože fakt není zvědavý na (nepravděpodobné a přepjaté) milostné výlevy třináctiletých puberťáků. Právě kvůli nim mi časem začala dost lézt na nervy Jedenáctka a vůbec celá partička. Jediná dějová linka, na kterou jsem v tomhle ohledu zvědavá, je ta, ve které Will konečně přizná, že na Jedenáctku a hlavně na Mikea žárlí proto, že je do něj sám zakoukanej ;) Každopádně se moc těším na závěr 4. řady, která naštěstí akčností znovu vyrovnala propad trochu slabší 3. série.

Téma asi dobré, ovšem k uzoufání nudně natočené. Nedokázala jsem v seriálu najít jedinou postavu, která by mi byla sympatická a přirostla mi k srdci, natožpak abych jí věřila (hlavně romantické) vztahy k ostatním. Pořád jsem si říkala, že se to třeba ještě nějak rozjede, ale přijde mi, že to ve finále vede od ničeho k ještě většímu ničemu...

Twilight, High School Musical a potisící exhumovaný Shakespeare v balíčku nadepsaném „instantní lobotomie“. Asi tak by se v krátkosti dala popsat První krev. Komu by to nestačilo, může si na seznam připsat digitální stvůry, na nichž člověku bere dech jen to, že jej v duchu vrací zpět do školních lavic, a to konkrétně do hodin informatiky, kdy se pod vedením nepříliš erudovaného učitele v Gimpu pokoušel o cosi jako animované obrázky. Žel bohu, výtvarníci První krve z této úrovně zjevně nikdy nepokročili dál. Původně se mi chtělo dát alespoň jednu hvězdičku za lesbický pár (z Romea a Julie jsou evidentně Julie a Juliette), ale... nedám. Obě hlavní postavy jsou krajně nesympatické a absolutně inertní. Víc chemie by bylo i mezi dvěma kameny umístěnými na opačných koncích téhle planety.

Milý LGBT fluff seriál - dějová linka dost jednoduchá, postavy dost stereotypizované, a herecky to taky není žádný velký zázrak (hlavně Joe je v roli teenagera strašně toporný), ale jako celek je to roztomilá a skrz naskrz pozitivní oddechovka, která se dá sfouknout za jeden delší večer. V protikladu k Charliemu se mi naopak líbil výkon druhého protagonisty - Nick byl opravdu moc sympatickou a mnohem hlouběji zpracovanou postavou, takže si myslím, že obsazení Kita seriál hodně zachránilo. Jen trochu doufám, že Srdcerváči nebudou mít 2. řadu, neb Netflix v poslední době ukazuje, jak pravdivé je přísloví, že "v nejlepším se má přestat". Mám podezření, že druhé kolo už bylo příliš přeslazené sousto - těch 8 epizod bylo opravdu tak akorát, aby z toho člověku netrnuly zuby :)

První série skvělá, u druhé to jde od desíti... no, ani ne snad k pěti, ale tak ke dvěma a půl. A u zbytku mám pocit, že jsem musela přeskočit minimálně pět řad mezi tím. V tomto případě je víc než kde jinde vidět, jak moc pravdivé je okřídlené přísloví, že "méně je někdy více". Být to jen ta první série, myslím, že by si divák odnesl přesně to, co má - hluboký dojem vyvolaný skutečností, že se na samém prvopočátku řeší "vážně blbiny", takže to člověka trochu ukolébá v dojmu, že Hannah je prostě jen drama queen, která si trošku moc bere běžné středoškolské trable. Jenže pak přijde ta pravá hrůza, kdy už se opravdu nikdo jejímu činu nemůže divit, a najednou přestane brát na lehkou váhu i ty předchozí drobné příznaky, že se něco děje. Tak to má být, tak to má nějaký edukační charakter - "ty ty ty, neshazuj problémy 'dnešní mládeže', protože nikdy nevíš, jestli nějaký z nich není opravdu velký". Jenže pak přijde druhá řada a veškeré sympatie, které snad bylo možné si k některým postavám vybudovat v první řadě, vezmou za své. Ukazuje se, že i Hannah byla očividně potvora, a najednou už se (navzdory všem morálním kompasům, které v člověku řvou na poplach) její smrt nezdá tak tragická... a to je špatně, protože smrt si nezaslouží nikdo. Ale po téhle řadě to ve vás prostě trochu hlodá, že trochu, opravdu maloučko, si to možná... A taky je tu už opravdu příliš věčně ztrápeného ksichtu jediného spravedlivého Claye, moc duchařiny, moc lží (nakonec tedy ani nevíte, co se vlastně opravdu stalo a co si ti "milí" spolužáci prostě jen vymysleli), moc... všeho. Od druhé řady začíná seriál připomínat Kobru 11 se Semirem na střední škole. Zločiny se stupňují a překombinovávají až do fáze, kdy je to víc kovbojka a kriminálka než seriál, který má někomu v těžké situaci pomoci.

Popravdě moc nechápu hype, který se okolo tohohle seriálu strhnul. Postavy jsou do jedné nesympatické a nemohla jsem najít žádnou, se kterou bych alespoň soucítila, natožpak abych ji chápala. Děj je vyplněný řadou hluchých míst, která dějovou linku pro mě nepochopitelně zpomalují a natahují, aniž by příběhu dala něco navíc. A v neposlední řadě jsem absolutně nepochopila střih a narativ Euforie. Je pro mě složité se zorientovat v tom, co se děje právě teď, co je retrospektiva, a co se vlastně vůbec nestalo. Divné je i střídání klasické kamery a pasáží, které "vypráví" Rue jako vševědoucí vypravěč mluvící vlastně i o věcech, o nichž sám říká, že je neví... Je to tak přeplněné různými moderními způsoby filmového vyprávění a abstraktními vizuálními prvky, až je to překombinované a pro mě to zkrátka nefunguje. Hodně přemýšlím nad tím, jestli se vůbec podívám na druhou řadu...