Nonna

Tim je jediný režisér, na kterého chodím opravdu pravidelně do kina. Když něco natočí, nedá mi to. Prostě láska na celý život. Beetlejuice 2 mě potěšil. Neztratil nadhled, hravost ani vtip a navíc jako bonbonek je tu i tradičně skvělé obsazení, které zde člověka až tak trochu dojímá. Přeci jen, tolik let uplynulo a oni jsou tady zas a zralejší a lepší, i když s více vráskami. A je poznat, jak si návrat užívají. Bavila mě hudba, kostýmy, triky a hlavní představitelky všech tří generací. Ty to prostě válcují.

Na film jsme šli dva - oba, bohužel,  s bohatou a pestrou zkušeností s alkoholismem nejbližšího rodinného příslušníka. To nám asi trochu "narušilo" šok z příběhu. Věřím, že divák, který tu zkušenost nemá, musí být z příběhu a jeho ztvárnění otřesen. Nicméně to gro, které provází většinu alkoholiků, tam zachyceno rozhodně bylo: příčina alkoholismu (zdánlivě svému okolí nepochopitelná a zlehčovaná), dlouhá doba, kdy alkoholik pití tají a okolí to nevidí a když už vidí, odmítá si hloubku problému připustit (petflašky od matonky důvěrně znám), trápení, kterým prochází široké okolí, bezohlednost alkoholika ve chvíli, kdy potřebuje flašku, odmítání alkoholika přiznat si problém a donutit se ho řešit.....prostě modus operandi všech těchto příběhů. Asi nejvíc mě ťala věta Míši na záchytce po ránu. Tak tu jsem slyšela mnohokrát. Tereza Ramba se role zhostila skvěle, celkově byly dobré i výkony ostatních herců (potěšily ne tak chronicky známé tváře), dobrá byla hudba, nevadil mi ani kusý střih. Čemu jsem moc nevěřila, byl samotný vzhled alkoholičky a jejího materiálního okolí - prostě vím, jak vypadá alkoholik, když v tom jede, kdežto ona byla stále krásná, ač se maskéři snažili. No a to okolí - já znám poblitou postel, počůrané, pobryndané, páchnoucí oblečení, odpadky, binec.....ve filmu to vše působilo tak nějak pěkně, uhlazeně. Každopádně tento film je přínosný nejen umělecky, ale zejména obsahem. Třeba to pomůže mnoha lidem nahlédnout svůj problém a řešit ho.

Nebavilo mě to a nedělám to často, ale pokukovala jsem po čase, kdy už to bude končit. Tak nějak jsem špatně snášela ta americká přehnaná gesta, ač tuším, že to měla být do jisté míry parodie. Jediné, co mě pobavilo, byla ledvinka a její majitel Vztek, na Hej ouško! jsem jeden čas také nedobrovolně koukala se synem.