topi

Herectví Roberta Redforda jsem měl vždycky rád a ještě nikdy jsem ho neviděl v nějakém filmu, kde by byl špatnej. Málo takových frajerů. Zde hraje dobrodruha a trapera, který putuje nádhernou divokou přírodou a žije si svůj vlastní nezávislý život. Veselý i neveselý. Působivost snímku nechybí, dechberoucí je zejména část přejezdu přes indiánské pohřebiště. Sydney Pollack + Robert Redford = záruka kvalitní podívané. Jako bonus navíc kamera Dukeho Callahana, který se pak blýskl i v Barbaru Conanovi. A v neposlední řadě též hudba a krásné baladické písně. Zajímavostí určitě je, že se na scénáři podílel John Milius.

Nejlepší na této bakalářské povídce jsou části, kde Miloš Kirschner mluví Spejbla a Hurvínka a Helena Štáchová Máničku. Jinak o ničem, Vízner v dvojroli je vyloženě trapnej a jako dirigent totálně nepřesvědčivej. Takhle by to mohl zahrát jakejkoliv tragéd, klidně i Michal David.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů Martina Hollého. Překrásná atmosféra období první republiky v jedné zapadlé vesničce má až magickou příchuť. Takhle to už nikdo natočit nedokáže. Kameraman Karol Krška byl také vždycky zárukou prvotřídní kvality, nejinak je to samozřejmě i u tohoto snímku. Hudba Zdeňka Lišky tvoří převážně klarinety, hoboje a ženské chorály a neskutečně tomu dodávají jeho charakteristický punc! Samply z muziky jsme použili i na jedné nahrávce Pigsty! Miluju filmy Martina Hollého!

A toto bylo co jako? K odpadu chybí jen malinko. A nezachrání to ani Edwige Fenech, která své vnady tentokrát nechává komplet zahaleny. Scénář je naprosto tupej, finále naprosto směšné! Celý mě to připadalo jako totálně zhulená diletanština, hrající si na kdovíjaké umění. Mordy absolutně o ničem, vrchol byla střelba z pistole jako z nějakého zetkového akčňáku. Stop! Tohle byla snůška nesmyslných scén a ubohých pokusů navodit nějaký obstojný dialog a atmosféru vůbec. Nevěřil bych, že tohle natočil můj oblíbený filmový mág Mario Bava. Asi byl pod vlivem nějakých drog, nedovedu si to jinak představit, tohle je pro mě jeho nejslabší film, na který velice rád rychle zapomenu. Jediné, co stojí za zmínku a za tu jednu hvězdu je mražák, při jehož každém dalším doplnění hraje úžasná kolovrátková hudba. Jinak není opravdu o co státi a zbytečno jest časem mrhati.

Nejvíc jsem dycky žral scénu v bytě Lucie, kde lednička která nechladila začala mrazit a na opravu zrovna přišel Karel Augusta. Během dvaceti minut se začaly objevovat herecké esa, po Augustovi přišli opraváři elektriky Karel Effa a Pavel Zedníček, k rozbité televizi je přivolán Václav Lohniský, další se zjevil instalatér Ladislav Křiváček, poté se k rozbitému oknu přiřítil Eugen Jegorov a nakonec musel být povolán tapetář Vlastimil Bedrna. Skoro jak z nějaké němé grotesky. I další herci v malinkých rolích jsou bezvadní, třeba prodavač ovoce a zeleniny František Filipovský nebo profesor hudby Jiří Hrzán (bohužel předabován Romanem Skamenem). Tyhle dva filmy s Lucií a jejími formeláky, kteří provádějí všemožné bláznivé vylomeniny jsou klasikou rodinných filmů let osmdesátých. A k tomu krásná hudba Angela Michajlova.

Jako děcko jsem si vůbec neuvědomoval, že se příběh neodehrává u nás, ale v Západním Německu, kde obchody překypují zbožím, ulice jsou plná moderních aut, vybavení bytu kde Lucie bydlí je na hodně vysoké úrovni, Osvald že si čte německého Batmana nebo že mamka Lucie předčítá česky z německé knihy o akvaristice. Tohle všechno šlo tenkrát mimo mě, neboť co mě zajímalo nejvíc, byli formeláci Ferda a Ferda. Po shlédnutí po delší době mi ten markantní rozdíl mezi tehdejším NSR a Československem docela vyrazil dech a docela se divím, že se komouši nebáli ohlasů od diváků, že by chtěli žít také v takovém přepychu :). Každopádně je to film pro celou rodinu, ve kterém má hlavní místo dětská fantazie.

Klasická fraška Karla Poláčka o uprchlém trestanci, který se začne v Kocourkově vydávat za starostu a převrátí naruby běžný chod obce. Výborná role pro Jana Wericha, nezapomenutelný je i Václav Trégl jako holič Ešpandr, který se nemůže dočkat svého pohřbu na který celý život šetří, aby na něj městečko vzpomínalo, jaký krásný pohřeb měl. Ale nejvíc válcuje Zdeňka Baldová coby vdova Nykysová : "Dyť je to jedno, dvě měšťanky nebo fakultu. Hlavně mít velkou hubu, široký lokte a umět se vohánět!" :D

Vyloženě pitomá a laciná blbost, ze které šplíchá béčkovost na všechny strany, což mi zrovna u tohoto fláku neskutečně vadilo. Všechno špatný, od hrozných hereckých výkonů až po samotný děj, který ani radši komentovat nebudu. Dlouho jsem si tak nepřál, aby už byl konec a ten byl tedy opravdu geniální. Tohle je přesně ten typ béčka, který je směšný, naivní, nudný od začátku až do konce a na který se už nikdy nepodívám znovu.

Knihu jsem četl jedním dechem a musím říct, že mě nadobro pohltila. Proto jsem se nechtěl zbytečně vytočit při sledování filmového zpracování a delší dobu to stále obcházel. Až nadešel čas, kdy Trhlinu vysílala ČT ART a s radostí konstatuji, že jsem dobře udělal, když jsem našel odvahu se na film podívat. Zpočátku mě vadily rušivé moderní střihy a televizní look, ale jakmile se děj přesunul do lesa, jmenovitě tribečského pohoří, atmosféra zhoustla na hodně vysoký level! Okamžitě jsem byl vtažen do děje, stejně jako u knihy. Dostavily se i nepříjemné a mrazivé pocity z neznáma a musím uznat, že působivost snímku opravdu nechyběla. Od knižní předlohy se film odchyluje v nepatrných detailech, vyprávění může chvílemi působit až chaoticky a je na divákovi, jak se k tomu sám postaví. Je faktem, že se režisérovi Bebjakovi podařila ta tíživá atmosféra z neznámého zla na filmové plátno zachytit znamenitě a téměř hmatatelně. Za zmínku stojí určitě i hudba, která kolikrát koliduje s ambientním pasážemi a příběhu dodává někdy až rituální polohu. Škoda toho televizního vyznění, ale i tak jsem spokojen. Možná by bylo lepší, kdyby místo filmu vzniknul televizní seriál, protože spousta důležitých věcí z knihy se do filmu nedostalo.

Dokument přibližuje mistra i v jeho ranných začátcích, spousta archivních materiálů je bezvadných, včetně toho s Anny Ondrákovou, jejíž roztomilé mumlání je jasně rozpoznatelné i v anglickém jazyce. V neposlední řadě byla Alfredovi obrovskou oporou a spolupracovnicí více než padesát let jeho žena Alma, což se v dnešní době už jen tak nevidí. Informačně skvělý životopisný film.