topi

Je vidět, že scénář nepíše King, ale tři "umělci" dohromady a takhle to potom dopadá. Spousta marastu kolem a nelogičností, které vyráží dech. Očekávám velkou frašku na finále.

Pavel Landovský terorizující Jaroslava Marvana v kupé vlaku jedoucího do Bembrly. A proč to všechno? Přece aby byla sranda a cesta lépe ubíhala! Mistrovský kousek!!

Zatím asi nejnapínavější díl, až na ty scénáristické krpy a hlouposti.

Definitivně mě začíná srát tak emoušská lesba, kterou Brady na konci první série pobodal, ty její papírem šustící monology jsou už otravné. Dále díry a nelogičnosti ve scénáři jsou stále okatější. Odklon od Kingovy předlohy už je nenávratný, tvůrci převzali otěže do svých rukou a pochybuji, že to ukočírují aspoň trochu důstojně. Atmosféra první série a Kingovy vize je ta tam.

Královský omyl zdobí především herecké výkony. Miroslav Macháček jako Jindřich z Lipé, Martin Růžek jako purkrabí Hýta z Týřova (nepřekonatelný výkon), v roli mnicha Bonaventury Luděk Munzar, v roli Elišky Přemyslovny Jana Hlaváčová (nádhera nebeská), nebo Ladislav Křiváček jako Jednooký. K nepoznání je i mladý Vlastimil Harapes, který ztvárnil Jana Lucemburského. Toto bohatě stačí k perfektnímu filmovému zážitku. Připočtěme nezvyklé kamerové sekvence, zvláštní nasnímání jízdy Jindřicha na koni po hradě a širokoúhlý formát, který dává vyniknout rozsáhlým záběrům a dílo je téměř dokonalé. Hudbu Jana F. Fischera nahrál soubor Pražští madrigalisté. Oldřich Daněk byl mistr v historickém oboru českých zemí a v 68. roce Královský omyl zdatně působil nejen jako příběh ze 14. století, ale také jako podobenství, které se tehdejším soudruhům určitě moc nelíbilo. Ještě mě pobavilo slovo "rochna", které označovalo velmi prsatou středověkou ženu. :)

Tak takových dokumentů, které by byly věnovány osobnostem českého malířství, potažmo surrealismu by chtělo více! Umně zpracované odhalení života tohoto talentovaného muže. Použitá hudba umělecky koresponduje s celkovým vyzněním. Komentáře podmanivě čtou "dejvičáci" Ivan Trojan, Marek Daniel nebo Martin Myšička.

Stanislav Motl objasňuje další temnou kapitolu z naší historie o sudetských Němcích, kteří se vzepřeli henlainovcům a náckům, aby chránili naši republiku a vzápětí jimi byli z pohraničí vyhnáni. Dále se pan Motl zabývá dalšími osudy německých uprchlíků, kteří se dostali do Kanady a založili si tam svoji vesnici. Nebo dokumentuje tragický osud Anny Jindřichové, která byla nacisty ve vězení umučena. Díky takovému tvůrci a specialistovi nejen na předválečnou a válečnou dobu, který nedělá jen dobré dokumenty, ale píše i kvalitní knihy. Pavel Dražan jako režisér je také velkým přínosem, škoda jen, že už se nevěnuje skládání filmové hudby jako dříve.

Toť otázka....Pokud by jsme se bránili, dostanem na prdel nejen od Němců, ale i od Poláků, Maďarů, jak povídá jeden z pamětníků, kteří v dokumentu na osudové okamžiky podzimu roku 1938 vzpomínají. Zapeklitá situace a každý si na tuto otázku musí najít odpověď sám.

Divadelní představení přenesené do televizní inscenace. Na divadle to musel být super nářez, jako inscenace funguje taky dobře, ale nemá to ten pořádnej tah. Každopádně herecky dokonalé a krásná podívaná na mladé kočky Emílii Vašáryovou a Božidaru Turzonovovou, které ve své době byly opravdu šik!

Strhující drama přátelství dvou kamarádů a obrovské lásce k lyžování, která je nakonec oba stojí život. Díky natáčení v opravdových reáliích horského zasněženého prostředí je film silný a nepůsobí lacinou studiovkou. Pěkně se blýskl i hudební skladatel Jiří Šust. Když jsem kolikrát film viděl jako děcko, poslední scéna mě vždycky doslova uhranula. A je tomu tak i dnes. Tenhle film nestárne a patří k našim nejlépe natočeným dramatům podle skutečných událostí.