domcaflek

Po úspěchu ve Varech si Trojúhelník smutku nesl velká očekávání, což možná samotnému filmu více uškodilo. Osobně ve filmu nevidím snahu o průlomové rozklíčování přirozených pudů dnešní společnosti, spíš jen odlehčené a možná lehce nekonvenční satirické zachycení systému západního světa. Proto 149 minut na přímočaré rozebírání populismu může být zbytečně moc ale příběh rozdělený do tří kapitol bez pevného dramatického oblouku mi poměrně svižně ubíhal. Ve výsledku bych řekla, že lehká absurdita Trojúhelníku smutku dává právě jen to, co slibuje a pokud v tom divák nechce hledat víc, bude odcházet spokojený.