darkchipmunk

Korejská telenovela (včetně toho, že v té vztahové rošádě takřka chybí prokreslení jakékoli sexuální interakce), zasazená do světa těžkého pragmatismu současnosti, kde princ z pohádky je CEO velký firmy, a princezna bezvadná kráska nebo dokonalá matka... vlastně těžkej patriarchát, kterej ženy staví do pozic lidí, kteří předstírají, že jsou někým jiným, aby zaujali muže: "buďte autentická, ale ne sama sebou", obětí nebo intrikánek. Když použiji novodobou terminologii - kontent je naprostej shit, ale zabalenej do příjemnýho vizuálu. Pod čarou: Že maj ty Korejky nádhernou pleť.

Sedlákův feel bad podpis a dech smrti v každým jeho počinu (ať už postavy prokrastinují, nebo se zběsile ženou za svými cíly), rezonuje s mojí duší, ač prostředí jsou mi vlastně úplně vzdálený. /Spousta těch nápadů je ale vyextrahovaná ze zahraničních vzorů. Navíc může o mladý generaci vypovídat mileniál, aby to bylo 'real'?// Na nadčasovou věc moc efektní. Podle mě.

Slovenská psychiatrie 3. tisíciletí trochu připomíná ústavní péči z  Requiem pro panenku - to mluvíme o prostředí 80. let minulého režimu. Zdá se, že od té doby se mnoho nezměnilo a oběti znásilnění jsou stále institucemi pokrytecky vedené k vytěsňování (děvče, které se má vrátit ke svému otci - sexuálnímu predátorovi, nevidí jiné východisko než sebevraždu, protože jí nikdo nevěří, nebo nechce věřit, jelikož má kam jít, a situace je tak "jednodušší") a učitelé si zřejmě neuspokojivé platy kompenzují sexem se studentkami. Nice. Chtělo se mi opravdu "grcat". Scénář i režie jsou z jiné doby, film ale představuje silné a vděčné  (především) ženské téma, i když tak nějak nežensky pojaté. Nicméně Dominika Morávková-Zeleníková sice ztvárnila zhruba o dekádu mladší hrdinku, ale autenticky a s citem se jí povedlo vystihnout bojovnost i zranitelnost sedmnáctileté dívky.

Ok. Další šance se prý mají dávat... viděla jsem tak po letech díky Netflixu znovu Sněhuláka, a jeví se mi lepší. Ale je to i tím, že uplynulo už hodně vody od doby, co jsem četla předlohu. Všichni víme, že je to skvěle zahraný (navíc mě Fassy nemůže zklamat snad nikdy♥️) a kupodivu funkční... Ale má to jednu nepřekonatelnou vadu. Film popřel skoro všechno, čím je JN tak zajímavej autor. Spolu s pátráním po vrahovi rozkrývá sračky a úchyly pod běloskvoucí severskou čistotou, nabízí syrovost, ale i bolest, lásku... prostě je nasaklej psýchou jako Hary Hole chlastem. Tu nechali tvůrci utopit pod hladinou rozpukanýho ledu, spolu s vrahem a silou jeho motivace. Proč dělá co dělá, že nemá co ztratit, takže je to vlastně jedno, a že vzpomínku na matčin románek a svého otce má bolestivě spjatou s vlastním smrtelným a pomalu ochromujícím postižením. Ne. To je tady úplně jedno, proto Alfredsonův film nabízí spíš prázdnotu než že by podněcoval zvědavost, natož emoce. Což je podle mě opak autora předlohy, kterej tímhle přístupem detektivní žánr dost ozvláštnil. Jindy by mi taková odchylka byla jedno, ale tady prostě zhoršuje kvalitu.