darkchipmunk

Pro mě určitě není lepší než Tři mušketýři, což je můj subjektivní pohled, protože u jejich sledování jsem, přestože příběh znám a viděla jsem několik adaptací, měla pocit, že vidím něco úplně nového a dokázala jsem být překvapená. A přestože Hrabě Monte Cristo je výborně natočený a napsaný, na mě už asi žádná adaptace té knihy nezvládne nepůsobit jako klišé. Navíc vždycky když si někde přečtu fráze o "charismatických mužích a krásných ženách" jdu do kolen, jakkoli Pierre Niney hlavní roli ztvárňuje působivě. Nejvíc jsem si užívala práci kamery, ty záběry byly prostě nádherný a zážitek samozřejmě umocní kino. Na druhou stranu, kdyby můj kluk nebyl znalec předlohy, historie a francouzštiny, možná bych tentokrát projekci vynechala. Hodnotím plným počtem, což nic nemění na tom, že tenhle příběh už mě nemůže ničím překvapit, ani když se tvůrci striktně nedrží předlohy, protože to se některé předchozí adaptace taky nedržely. A já jsem ji navíc nečetla.

Uvědomila jsem si, že jsem málo otrlej divák. Protože Substanci považuju za asi nejnechutnější film, který jsem kdy viděla. Existujou, tuším, tři filmy, po jejichž zhlédnutí jsem se doopravdy pozvracela. V tomhle případě se mi to nestalo, ale byla jsem svědkem, jak se nějaké divačce kousek ode mě udělalo špatně sotva v počátcích filmu. Nečekala jsem, že projekce budu litovat i já. To se mi většinou nestává. Po téhle zkušenosti budu muset definitivně přehodnotit myšlenku, s níž si dlouho pohrávám - a sice, že mi filmy svým způsobem snížily kvalitu života v jedné jeho etapě, a že vážně přehodnotím, jestli i nadále budou mým koníčkem, nebo dám přednost třeba... lezení po skalách. Coralie Fargeat mě před lety docela zaujala Pomstou. O které si určitě nemyslím, že by šlo jen o hezky vypadající nic. Ten film byl v něčem progresivní, vizuálně napaditý, bohatý na významy, ale bavil mě i jako diváka. Byť asi nejde úplně o můj styl, protože scéna znásilnění byla ryzí hnus. A hnus je něco, co Coralie evidentně ve svých dílech s gustem servíruje na stříbrnym podnose. Substance je nejhnusnější film, který jsem viděla. A opravdu to není stárnoucí, povislou zadnicí Demi Moore, byť... se díky tomuhle filmu u mě zařadila mezi bytosti, kterých se štítim. Jenže ono to není tím, že je stará, ale způsobem, jakým ke svému stárnutí přistupuje, a díky kterému paradoxně nejen ona, ale řada amerických celebrit vypadá podstatně hůř, než kdyby žádné estetické zákroky nepodstupovala. Je vtipné, že to hraje zrovna ona, a zároveň díky filmu dostala šanci se někde objevit. Přijde mi jako velmi odvážná volba takovou roli vzít. Jenže mě z toho filmu jednak bylo strašně špatně a hrdinky mi bylo i líto, tkž mě docela psychicky rozložil. Jenže Fargeat není žádný Cronenbergh. Moucha byla sice nechutná, ale ta nechutnost měla svůj důvod, a nebyla pouze samoúčelnou exploatací. Natočit film tak, aby dobře vypadal, není dneska nic těžkýho. Nahý zadky se mnou nic nedělaj, ať vypadaj sebelíp, a celá ta tělesnost byla podaná strašně efektně a vlastně netalentovaně. Je to škoda, fandím ženským tvurkyním, ocením feministické motivy, ale tohle fakt ne. Asi jsem přízemní, ale mně z toho prostě špatně bylo. A co hůř, připadalo mi to bezdůvodný. Jistě, systém, který adoruje pouze mladá, krásná těla, je že svý podstaty nemocnej, ale kdyby tomu narativu celebrity nevycházely ochotně vstříc, neměl by šanci.___Ke kinu pro mě přijel přítel a já jsem mu pak chvíli nedokázala dát ani pusu, jednak z toho šoku, jednak měl prasklé žilky v oku a mně z toho bylo divně. Body horor už nikdy víc.

Tak Garland si vždycky vybere velký téma a s tim natočí takový komorní "malý" filmy. Jeho Ex Machinu miluju, ale tohle... já obecně nejsem fanouškem road movies, jenže tyhle filmy aspoň bývají vyvážený živoucíma, přirozenýma postavama, protože jsou v něčem oslavou svobody. To tady nehrozilo. Formálně možná zajímavý, zvlášť pokud je tematická linka potlačená, co já vim, osobně jsem se docela nudila. Oceňuju tu (post)apo hororovou atmošku, aniž byste tu měli mimozemskou invazi, zhoubnej virus, armádu zombíků... stačí lidi. Reportážní fotografie mě moc neoslovujou, zvlášť pokud kvůli tomu někdo obětuje život... po delší době jsem v něčem viděla Kirsten Dunst, tu jedinou cenim. Cailee Spaeny vypadá na třináct, nemohla jsem chvíli věřit, že jde o tu samou herečku, která ztvárnila Priscillu.