Dudek

Příliš nejednotné, řekl bych. Díky varování zdejšího kolegy jsem si předem o snímku nezjišťoval zhola nic a jen díky tomu jsem se alespoň v první moment dokázal radovat. Chvění se totiž v prvé řadě tváří jako velmi povedené drama s drobet mysteriózní detektivní zápletkou, jenže směrem ke konci se bohužel neustále odklání z trasy směrem k laciné frašce. V první moment to opravdu funguje. Hned první scéna přímo nutí diváka přemýšlet o tom, zda je hlavní postava psychicky vyrovnaný jedinec nebo zda váhá o své vlastní identitě. Toto téma je ještě posíleno po přecestování od opuštěné vesnice s nepříliš sympatickým obyvatelstem. Santi je napadán xenofóbním okolím, které jeho nemoc považuje za příznak zla, které do vesnice přišlo. Jenže jak jsem v průběhu naznačil, směřování už tak zábavné není. Jsem zklamán, z toho, že je Chvění hororem. Nutno poznamenat že nefunkčním. Odklon od dramatické roviny příběhu je hrbolatý a nepůsobí přirozeně. Okolí se stane nepotřebným a příběh se stáčí pouze k malé skupince lidí, mezi nimiž dojde k vyřešení záhady. Detektivní vyšetřování je ještě slabší než zbytek snímku. Nejedná se o postupné spojování mozaiky, ale klasické objevování stop z ničeho. Závěrečná lesní honička působí spíše směšně a závěr poztrádající logiku na tom není o moc lépe. Dětský pořád pro českou televizi na sobotní ráno.

Namachrovaný snímek sepsaný dvojicí schizofrenních pisálků, jejichž kvalitativní sinusoida je mnohem zajímavější než vlastní dílo. Prvních dvacet minut, začátek dramatického oblouku, nestojí vůbec za nic. Sice si nelze povšimnou krásného vizuálního pozlátka, ale příběhově je to o ničem. Nabubřelá nuda, která se snaží šokovat značně uhozenou zápletkou. Pak ovšem přichází probuzení. První scéna s Beachumem je všechno možné, jen ne nuda. Je humorná, sice drobně neoriginální, ale funguje a dokáže udržet divákovu pozornost. Informace jsou podávány velmi chytře a jejich kouskování napomáhá rychlému pochopení (nepříliš složitého) charakteru. Následuje první setkání Beachuma s Crawford a jedná se o bezmála perfektní hru dvou za svým cílem si jdoucích mužů… Ve vyšetřování vraždy a nečekaných Crawfordových hrátek snímek příliš nechybuje. Krokem vedle byla otřesná vedlejší linie. Jakmile se příběh jen drobně odkloní od souboje těchto dvou charakterů není se na co dívat. Ultrahloupá vata zbytečně natahující stopáž táhne snímek ke dnu.

Přiznávám, že úlohu Mahuleny v tomto pořadu příliš nechápu, ale neberu ji jako zápor. Top Star Magazín v současné době nemá v našich televizích žádnou solidní konkurenci. Reportáže jsou poctivé, hvězdy mají prostor k vyjádření a navíc došlo k eliminaci oněch šokujících bulvárních přiznání. Překvapí i solidní nadhled. Jako psychologická sonda do života celebrit tenhle pořád nefunguje - a ani nechce, ovšem jako příjemné obohacení dne a poodhalení soukromí našich hvězdiček funguje dobře. Pro čtenáře bulváru povinnost, konečně máte možnost dozvědět se i názory druhé strany - netvrdím že pravdivé. S tímhle pořadem jsem docela spokojen.

Vzhledem k mému hodnocení se může zdát, že jsem s Medvídkem velmi nespokojený, ale opak je pravdou. Tenhle film totiž Hřebejk zvládnul velmi dobře, i když nejspíše bude stejně jako všechny ostatní pouze na jedno zhlédnutí. Civilní herecké výkony, příběh obyčejné rodiny, poctivá "home video" režie. Všechno to působí obyčejným - v dobrém slova smyslu - dojmem. Přesto je však třeba brát v potaz, že Medvídek není v žádném případě snímkem, který by se dokázal do diváka zakousnout. Je stejný jako předchozí Hřebejkova díla. Plyne volně, pomalu, ale líbivě, nenudí, přesto však velmi rychle vyprchá a nezanechává žádný dojem, ba dokonce ani pěknou vzpomínku na jedinou scénu. Což považuji za velký zápor.

Až příliš nudné a nezajímavé. Snaha tvůrců o realičnost a dokumentární dojem je pouze na škodu, neboť se jim nedaří dost názorně ukázat jak je život feťáka těžký. Děti ulice se zde potýkají s nedostakem peněz, vlastními závislostmi a dalšími okolními vlivy, přičemž divák je ochuzen o jakkýkoli prožitek, náznak bezmoci. Příběh samotný není natolik zajímavý aby dokázal diváka upoutat a to samé platí i o postavách. Vše působí příliš schématicky, jako předem naplánované což zabíjí celkovou atmosféru. Ať se na tenhle snímek podívám z jakékoli strany, nenalézám na něm nic hodného zapamatování.

Bousmanův nejsouvislejší díl (kde se paradoxně pojí současnost s minulostí a dvěma různými liniemi), který vypadá spíše jako cvičení se v prolínačkách. Saw IV není až tak hrozný film, jak se dle mého hodnocení může zdát, kvalitativně se přibližuje spíše dvojce než trojce (ta měla krom solidního začátku hlavně povedené pasti), ale doplácí na minimum opravdu dobrých nápadů. Dějová linie je tentokrát dá se říct dobrá, hlavně začátek je nesmírně podařený, tedy scéna, kdy je vyšetřovatel lapen ve svém vlastním bytě, a z důvěrných prostor se tak stává nebezpečná velká neznámá. Jenže pak už to jde s příběhem jen z kopce a sledujeme klasickou nepříliš zábavnou natahovačku, která by měla skončit šokujícím twistem na závěr. Jenže ani to se tentokrát vyloženě nepovedlo. Závěrečná pointa ztrácí údernost předchozích dílů a o její povedenosti by se dalo dlouze polemizovat.

Black jack přeci jen není tak vděčné téma jako poslední dobou čím dál oblíbenější texas hodl'em, ale i přesto si tahle hra zasloužila lepší zpracování. Snaha tvůrců zapůsobit na mladé publikum se zasekla někde v půli cesty. Z části zajímavý příběh není příliš cool, i když k tomuto dojmu má několik scén přeci jen nakročeno (!). Největším průšvihem je však scénář, který na sebe bez ladu a skladu vrství jednu scénu za druhou, aniž by dodržoval nějakou strukturu (jako nejjednoduší příklad poslouží samotné akce v kasínu, které se od sebe vůbec ničím neodlišují). Děj se tak mění v změť neustále se opakujících scén. Samotná zápletka je primitivní, ale snaží se s využitím podivně konstruovaných matematických pouček kontrolovat chytrým dojmem. V podstatě je to velká předvídatelná nuda...

Nedoporučuji číst komentář pokud jste tento snímek neviděli, obsahuje spoustu spoilerů. A nakonec jsem přeci jen zklamán, na dvojici geniálních trailerů dá vzpomnout jen prolog a pak se příběh žene vlastní neoriginální cestou. Čekal jsem totiž něco jiného než klišoidní horor, který překvapí asi jen sympatickou hereckou dvojící a řekněme docela uvěřitelným dějem. Jak už napsal kolega petero, tenhle horor nemá ani pointu, což bych normálně nepovažoval za žádnou chybu, ale je třeba uznat, že konec, kterým Cizinci disponují je přinejmenším podivný. Na jednu stranu překvapí svou nevybíravostí neboť rozhodně nepatří do šuplíku s happy endy, na stranu druhou motivaci nezvaných hostů k psychickému teroru v podstatě nepoznáme, můžeme hádat, že je to jejich zvrácenou zálibu ("Zhřešilas?"). "Proč to děláte?"; "Protože jste byli doma." To ovšem bohužel není jediný problém tohoto horoucně očekávaného filmu. Jedním z mála kladů jsou masky hlavních hrdinů, které jsou příjemnou upomínkou na slavně slashery a u většiny dnešních žánrových snímků absentují. Cizinci totiž mají minim - pokud vůbec nějaké - nezapomenutelných scén, ale nebudeme předbíhat, vrátíme se na začátek... Prologem nás provede zvučný hlas upozorňující, že děj Cizinců je inspirován skutečností a právem hysterická telefoniska, která se stává první (ve filmu) obětí lidí s podivným koníčkem, přičemž její hlas je bodbarven obrazy videa které jako by z oka vypadlo reklamním materiálům nějaké realitní agentury. Ale to nepovažuji za důležité, hlavní jsou milenci, kteří se objevují na scéně po tomto prologu. Je jasné, že mezi oběma visí ve vzduchu poněkud dusno. Během chvilky se díky nešťastnému prologu, kterému se daří zbořit tu špetku napětí, která ve filmu byla, dozvídáme co se stalo. Poté už se děj řítí očekávatelným směrem, nezvaná návštěva přichází zprvu neškodně ("Je doma Tamara."), aby po odjezdu manžela pro cigarety vystrčila své růžky a udělala ze života Kristen peklo. Stupňování napětí a perfektní režie fungují neustále, to co na co příběh doplácí zejména jsou jednoúčelné hry na efekt a spousta klišé. Jako ve většině hloupých hororů se i zde se bohužel za jednotlivými postavami několikrát zjeví Cizinec v masce a buď je pronásluje nebo jen stojí v záběru, aby po chvíli jen tak zmizel. Tahle hloupá hra s divákem pokračuje až do konce stopáže, kdy dojde k odložení masek a nečekanému - ovšem příjemnému - závěru. Ač se příběh snaží přiblížit povedenému konci Straw Dogs, přiliš se mu to díky vlastním chybám nedaří. Tvůrci nám sice ukáží, že dům (ucpaný komín, ukradené telefony) ani okolí (rozestavěné "stráže") nejsou bezpečné, ale nemá to v podsatě žádný efekt, zvláště když se dozvíme že Cizinci přišli hlavně tropit hodinu a půl dlouho trvající neplechu, aniž by se hlavních postav příběhu dotkli - a že k tomu měli sakra blízko. Děj je bohužel též předvídatelný, očekávaná návštěva přijede jen proto aby se stala první obětí, i když zde je třeba uznat, že svůj účel splnila víc než dobře... Cizinci měli nakročeno k vynikajícímu výsledku a to i navzdory neoriginálnímu příběhu, šlo jen o přístup a ten se příliš nepovedl. Snímek, který potápí sám sebe zbytečnostmi nemůže fungovat. Je jasné, že se tvůrci snažili děj něčím zaplnit, ale určitě by to šlo i jinak...

V nepříliš povedeném fikčním světě se odehrává překombinovaný příběh s velikým množstvím napadů, které ovšem v kompletu nefugují příliš dobře. Základní dějová linie je, ač obohacena o prvek cestování časem, velmi primitnivní, přesto se jí však daří udržet diváka u obrazovky - zejména díky své pestrobarevnosti a pár opravdu crazy scénám. Několik prvků je vcelku povedených, ale snímek bohužel nehýří téměř žádnou originalitou, nedokáže překvapit, spíše nudí. Několik "šokujících" zjištění potěší, ale v celkovém kontextu se nejedná o nic, co by Meet the Robinsons dokázala dotáhnout alespoň do průměru. Matrixovský závěr je strašlivě natahovaný a absolutně nefunguje. Pomsta buřinek pomocníčků nakonec působí až příliš vykonstruovaně, je pouze na efekt, zbytečná a hloupá. Třešničkou na dortu je pak celková nemastnost neslanost celého filmu, která pouze dokazuje, že Disney neumí animákům vtisknout ani fous života, umělý fantasktní svět nedokáže vzbudit žádné emoce.

Bratři Wachovští se do toho vrhli rovnou po hlavě. Očekával jsem snímek, který posune původní animovaný seriál do dospělejší polohy, ale tvůrci zvolili přesně opačnou cestu. Speed Racer je po formální stránce rozhodně zajímavě zpracovaný, ale zároveň bych se vyhnul přílišeným výkřikům o naprostě revoluci kinematografie. Podívaná stylizovaná do plochosti původního seriálu jde dokonce tak daleko, že ignorování rozostřování pozadí je to nejmenší (bodejť vždyť to jsme mohli vidět i v podobně sestaveném Spy Kids 3-D). Těžko se to vysvětluje, ale tenhle snímek je opravdu natočen tím klasickým anime stylem, se vším všudy (2D obličeje sunoucí se přes sebe, střih dialogu při závodě, umístění kamery a samozřejmě i prostředí), který je ovšem konfrontován s reálnými filmařskými prostředky. Jasně, že je to jen dětská blbina - bratr tu stopáž málem neustál - ale po stránce formy je Speed Racer opravdu povedený.