Karel_Kuhn

Klasickej devadesátkovej akčňák s Brucem, kterej si horko těžko dokáže odpustit nějakou drsnou hlášku, než dá někomu pěstí. Duo s jeho kámošem mu sice funguje, ale na to, že se z bejvalýho hráče americkýho fotbalu stane přes noc detektiv, je docela silný kafe. Film pěkně odsejpá a má rychlý akční tempo, bohužel denní chleba cynickýho detektiva s nefunkční rodinou už tady párkrát byl, tudíž některý scény jsou asi tak děravý jako každej, kdo skříží Brucovi cestu. Do toho záporák, co svým vzhledem připomíná bejvalou gay pornohvězdu ze západního Německa, posouvá celou zápletku úplně do jinačí sféry.  Možná chyba, že jsem se k tomuhle filmu dostal moc pozdě, a proto mě zas tak neuchvátil. Přesto nejedna hláška zahřeje u srdíčka a nábojema se tady taky zrovna dvakrát nešetří - 65%.

Taneční veselice s Johnem Travoltou za dob, kdy ještě připomínal Al Pacina... Dějově prosté torso, které nevybočuje z řady jiných béček ze 70. let, co ho ale tahá z prachobyčejnosti, jsou samozřejmě taneční kreace, které na parketu vykouzlí Tony Manero, pohodová hudba Bee Gees a pár vtipných scének.  Konec to trochu uzemnil, ovšem na jednu podívanou, proč ne? Úspěšnost není o nic větší než ta Peteova u dívek v jeho tanečním studiu - 65%.

Film, který si rád pustím každého silvestra. Groteskní poslíček Ted, který je schopný pro tučné dýško udělat cokoliv a to opravdu cokoliv, za silvestrovské noci zažije 4 rozdílné příběhy ve 4 různých pokojích, přičemž všechny udržuje pohromadě skvělá kamera a doprovodná hudba. První povídka je sice nejslabší, ale jako předskokan pro další povídky funguje obstojně. Druhou tahá z průměru konec a scéna Tima Rotha zaseklého na toaletě. To nejlepší přichází až v druhé polovině. Rodriguezova povídka uplatňuje právo Murphyho zákonů v praxi a funguje to skvěle! Tarantinova závěrečná povídka je zábavná a vystihuje jeho rukopis. Škoda, že kromě konce se tam mimo hromady dialogů nic pořádně nestane. Ve finále jde o ideální volbu pro posledních pár hodin jednoho kalendářního roku, jen kdyby se tam ten Roth celou dobu tak křečovitě netvářil... 70%

Každoročně se vracející bolševikova taškařice s kýčovitým příběhem odporující na sto způsobů všem přírodním zákonům, co mne kdy na gymplu naučili. Ať už je Mrazík jednoduchou šablonou předsilvestrovské estrády, svoje kouzlo neztratí ani při x-té repríze. Do karet mu hraje líbivý dabing s hláškami, které okamžitě zlidověly. Krátká stopáž z něj dělá příjemnou, byť poněkud bizarní jednohubku konce každé roku, při němž svou milou jednoduchostí roztaje nejedno zmrzlé srdce. Zasloužených 70%.