Recenze (34)
Nenávist (1995)
Zdá se, že se režisér koukal až moc často na Taxikáře a Gaunery, až se to otisklo i do jeho vlastní tvorby. Nicméně do poličky světové kinematografie přispěl autentickou černobílou podívanou s nezávislou kamerou a sondou do palic tří městských delikventů. Děj není jen třech grázlech dělající skopičiny ve městě, ale nahlíží na ně i jako na samostatné persony se složitějším vhledem do jejich duševního rozpoložení. Ačkoliv od toho někdy utíká k přirozenějším dialogům a plkání jako výplň času. Pocitu skutečnosti pomáhají i herecké výkony jednotlivých postav (možná i díky shodě jejich jmen). A jako bonus i fajn dobová hudba. Film tak zůstává silným časosběrem jednoho dne na neklidném pařížském předměstí, kdy dojde ke kolapsu společnosti. 80%.
Smrtihlav (1998)
Tech-noirová pecka s pořádně temnou náladou a dosti působivým scénářem sázícím na méně známé herce. Už od prvních záběrů pohlcující velmi tísnivá a melancholická atmosféra vměstnaná do ulic art deca. Šikovná kamera, příběh i tempo film konzervují do kultovního statusu, jenže s postupnou spletitostí děje je závěrečná část nedotažená a konec nepůsobí tak uspokojivě. Přesto by si návštěva Dark City zasloužila rozhodně větší pozornost než má. 80%.
Imaginárium Dr. Parnasse (2009)
Ne tak lehko uchopitelný snímek, jak by se dalo čekat. Doba, kdy jsem to hltal jako malej capart, je ta tam. Tudíž pohádkovou pouť a souboj dobra se zlem vystřídal příběh o vykoupení a surrealistický pohled na lidskou fantazii. V tom vězí potenciál filmu, nápady, které sype Gilliam z rukávu by napadly asi jen málo koho (snad pouze Dalího). Stíní to ale pro oči nepříjemné CGI efekty a prvoplánovitá sekundární dějové linie. Celkově na atraktivitě ubírá i umístění do současnosti, kdy potulné cirkusy už nepůsobí tak atmosfericky jako na počátku 20. století. Herecká esa jen přídávají prestiž na pozlátku, ale nic nového z něj nevykouzlí. Vcelku příjemná podívaná, která ale mohla směřovat někam výš - 65%.
Šestý smysl (1999)
Ani po sedmi letech, co jsem viděl Šestý smysl poprvé, jsem nedokázal z hlavy dostat konec. Ten už se každému absolventovi tohohle filmu nevymaže z hlavy. Hororem je sice jen prvky, ale i přesto se řadí mezi nejlepší v žánru, proč asi? :) Neskutečný výkon hlavních herců, duchařská atmosféra a scénáristická nápaditost M. N. Shyamalana nedává vydechnout. Nevšední zážitek, co si grandiózním finále šplne ještě o stupínek výš.
Spalující touha (1999)
Poslední a neméně strhující Kubrickův perfekcionismus uceluje obraz psychologického patosu s brilantním scénářem a napínavou atmosférou. Skvělá herecká partie, mrazivé tóny piána jen dotváří esenciální požitek. Místy svou zvrhlostí trochu mimo mísu, ale proti gustu... 85%.
Pochybná žena (1946)
Hitchcockův špionážní výlet za nacistickými zločinci do Brazílie ve mně zanechal rozporuplné pocity. První polovina je zdlouhavě ukecaná lovestory s absencí nějaké větší zápletky, ale jakmile se děj přesune do vily Sebastianových, film se otočí o 180 stupňů ve špionážní snímek par excellence. Film tak neustále graduje svým napětím (večírek, scéna ve sklepě) v jeden z nejlepších konců, co jsem kdy viděl. Zároveň krásný výkon Caryho Granta a Ingrid Bergmanové. 60%.
Maltézský sokol (1941)
Léty prověřená noirová klasika, která posloužila jako základní pramen pro další detektivy ze staré školy. Humphrey Bogart v jedné z nejlepších rolí, tajuplná historka kolem maltézského sokola a samozřejmě poctivá noirová atmosféra s velkým finálem. Přesto jsem očekával o něco svižnější tempo, než detektivní konverzačku, co se točí v pár místnostech (což není nutně na škodu). Jako prvotina dál slouží své pověsti, ale plnost tohohle žánru dosáhla ve filmech o pár let později (Double Indemnity, Sunset Blvd., The Third Man...). 75%.
Biliárový král (1961)
Absolutní přemíra frajerství, kterou Paul Newman předvádí u kulečníkové stolu a prokládá ho důstojně jedním panákem bourbonu za druhým jen dokládá jeho herecký um. Vždycky jsem byl spíše fanouškem akce u potápění biliárových koulí, nežli rozladěného románku s femme fatale jako vystřiženou z plakátu. Obdiv si zaslouží i opomíjený jazzový soundtrack a Jackie Gleason ve vedlejší roli. Dobře rozehraná partie s hezkým koncem. 80% - pro kulečníkové nadšence více než povinnost.
Bastardi: Reparát (2023)
Magnuskův opus magnum se vyvinul v nudnou frašku lákající na známe tváře z minulých dílů. Jedinou soudnost si zachoval Jan Šťastný, který na svoji roli rezignoval. I přes krátkou stopáž se film vleče, jelikož dobrá půlka ze scén je lichých (téměř němé scény s polomrtvým Krampolem a Přeučilem). Největší kladnou změnou je obsazení Zdeňka Godly, kterému dělá Tomáš Majer nešikovné křoví. Rovněž částěčnou útěchu nabízí i shledání bývalých Majerových žáků a oprášení starých fórů z minula. Nebýt závěrečných titulků, ani bych si nevšimnul, že film skončil, jelikož dějová gradace vyšuměla někde v půlce. Reparát bych na postup do dalšího ročníku raději neviděl - 30%.
Rocky III (1982)
Do třetice všeho dobrého se Stallonem... Vesměs se opakující scénky z předchozích dvou dílů, akorát s jiným záporákem. Holt stejně jako ve dvojce si Balboa nedal říct a opět ho čeká jeho „poslední“ zápas. Obměna záporáka byla zapotřebí, jenže Mr. T je celou dobu jak utrženej ze řetězu a jeho postava se nedá brát jinak než komicky. Ostatně film působí celkově strojeně, z průmeru ho tahá kratší stopáž a víc akčních scén z ringu. Plusový bodík za ikonickou Eye of the Tiger. 60%.