Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Sci-Fi
  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (165)

plakát

Muž v ohni (2004) 

Tak vypadá pomsta, když někdo ztratí zábrany. Příběh i postavy mohly být určitě propracovanější, ovšem kdo chce ostrou akci, dostane jí tady docela slušný příděl.

plakát

Syn (2022) 

Žádná oddychovka na nedělní odpoledne. Spíš příběh z rodinné psychologické poradny, který by tam klidně mohli promítat jako instruktážní film. Dělá dojem, že se autor s něčím podobným seznámil dost zblízka a právě tahle realita zvedá snímek o hodně výš. Sedmnáctiletý citlivý kluk, který nemá nic, co by ho opravdu zaujalo, práci, sport ani holku, takže se místo toho utápí v depresi. Tu přiživuje smutnými vzpomínkami na rozchod rodičů (i když ten zřejmě proběhl ještě celkem civilizovaně) a není už schopný všimnout si ničeho dalšího. Psycholog, ke kterému se Nicholas přece jen dostane, je naprosto k ničemu.  Nenapadne ho ani promluvit si se zbytkem rodiny, zřejmě jenom shrábne honorář. Dál to taky přes snahu rodičů dopadá všelijak. Herecké výkony jsou hodně slušné − hlavně Hugh Jackman v typu role, v jaké jsem ho zatím neznala. Překvapila mě taky účast Anthonyho Hopkinse, kterého jsem předtím v titulcích přehlédla. Svou miniroli podal přesně, jak měla být.

plakát

Star Trek - Město na pokraji věčnosti (1967) (epizoda) 

Asi opravdu nejlepší díl celého seriálu s velice silným tématem – a to ho ještě brzdí Shatnerovy herecké možnosti. V knižní verzi scénáře chybí vcelku zbytečná scéna s doktorovým phaserem. Zato je tu jiná, závěrečná, ve které Kirk myslí na Edith a snaží se vyrovnat s tím, co se stalo, a kdy mu Spock odpoví možná lehce nadnesenou, ale úžasnou větou. Škoda že ji režisér nepoužil. Možná se ji jednomu z herců nepodařilo podat věrohodně, a tak se nahradila jinou, která vyznívá skoro až drsně. Ale jestli byla ve hře ještě horší varianta, jak napsal PKD, tak ta mohla být jenom jedna, což by bylo opravdu moc a změnilo by to charakter postavy (přitom i tohle řešení už bylo na hraně).

plakát

Na Hromnice o den více (1993) 

Díky za to, za hlavni roli hraje Bill Murray. Bez něho by to nejspíš přes všechny nápady byla jen další průměrná limonáda.

plakát

Víly z Inisherinu (2022) 

Herecky velice dobré, jen příběh se rozbíhá pomalu a dočkáme se ho vlastně až někde po čtyřiceti minutách. Hlavně proto jsem šla s hodnocením tentokrát níž. Nebýt nádherných záběrů z pobřeží a hudby, asi bych nevydržela čekat, než se něco stane. Depresi se daří mezi pár lidmi na ostrově dobře a je nakažlivá. Moc nechybělo a konec mohl být i horší. Vyhraje asi jedině ten, kdo odjede. Český překlad názvu je trochu zavádějící, něžné víly tu nemají co dělat. (Možná by bylo lepší použít spíš výraz sudičky?) Původní význam vám směr děje vysvětlí hned od začátku.

plakát

Chudáčci (2023) 

Zatraceně těžké hodnotit způsobem přidělení hvězd. Jde o snímek velice kvalitní po herecké i výtvarné stránce – kombinace černobílého Frankensteina s Vynálezem zkázy promíchaná s atmosférou Středomoří a trochou Francie. Odvážně pojatý příběh, co prostě musel zazářit na festivalu. Proto dva Zlaté glóby, oscarové nominace a pětihvězdičková hodnocení. Režijní pojetí je ovšem natolik zvláštní, že běžný divák už nejspíš tak nadšený nebude.  Bella stvořená doktorem Baxterem se nejdřív rozhlíží kolem sebe s naivní krutostí malého dítěte. Baxter ji v tom nijak zvlášť neusměrňuje, jen se ji, aspoň ze začátku, snaží izolovat od okolí. Pak jí najednou dá volnost a dovolí jí, aby získávala zkušenosti, jak ji napadne. Takže teprve na cestě s Wedderburnem Bella pomalu duševně dospívá. Její zábrany i znalost chování ve společnosti jsou minimální a postavit děj už jen na tom by stačilo. Porovnání s cynismem nebo depresí člověka zklamaného životem jsme sice dostali, režisér ale nechal Bellu zkoumat svět hlavně jako milenku. Věnoval se tomu dost intenzivně, z různých úhlů a příjemný pohled to často ani nebyl. Místo nad vývojem hrdinky jsem tak začala přemýšlet spíš nad duševním rozpoložením režiséra. Je to jeden z těch případů, kdy forma začíná překrývat obsah. Ovšem vzhledem k tomu, ze Emma Stone byla zároveň producentkou filmu, může jít při režisérově stylu i o úmyslnou snahu upoutat pozornost  přes snímek na hereččin výkon (otázkou je, jaké měla pravomoci).  No, Bella má aspoň štěstí, všechno přežije bez větších šrámů. Pak trochu zvrat při setkání s minulostí a konec... čekala jsem spíš výměnu s Baxterem. Tohle vyznělo trochu do prázdna. Umělecky opravdu zajímavé, jenže aby mi po závěrečných titulcích zůstal pocit, co by mě přesvědčil doporučit Chudáčky někomu jinému než filmovému fajnšmekrovi... ne, bohužel.

plakát

Něco, co stvořil Bůh (2004) (TV film) 

Výborný scénář a silné téma z historie lékařství. Provedení je pěkné, i když trochu skromné - finanční možnosti tady udělaly své. Hodně se mi líbil Mos Def jako Vivien Thomas a Mary Stuart Mastersonová jako doktorka Taussigová. Alan Rickman hrál samozřejmě taky dobře, ale role mu tentokrát asi úplně nesedla. Občas jsem měla pocit, že jsou mu nepříjemné scény na sále a hlavně nechtěl zdůrazňovat, že by jeho postava mohla mít i špatné stránky, což mohlo film posunout  ještě dál. V každém případě tenhle příběh špičkového chirurga a jeho asistenta stojí za vidění.

plakát

Star Trek: Enterprise (2001) (seriál) 

V porovnání s ostatními Treky je tenhle velice solidní. Měl celkem slušné režiséry i scénáristy, kteří měli ještě fantazii (i když inspirace jsou tu občas jasné) a drželi se charakteru daného světa. Až na pár občasných pitominek odvedli dobrou práci. Tempo vyprávění je sice v prvních dvou řadách někdy zbytečně pomalé a efekty najdete jinde lepší, na rozpočet ovšem špatné nejsou (s tím Star Trek bohužel bojoval docela často) a už hodně daleko od papírových kulis v TOS. Enterprise je první lodí s warpem 5 připravená k tomu, aby lidé konečně začali zkoumat vesmír dál než za vlastním dvorkem. Podle Vulkanců sice pořád předčasně, ale vzhledem k okolnostem už tomu těžko můžou zabránit. Kapitán Archer tak mapuje části vesmíru, které jsou pro lidi nové, pro Vulkance ovšem dávno známé lokality. Hned v úvodu dojde na setkání s Klingony, potom se objevují další civilizace Treku včetně Andorianů. První dvě řady se drží spíš tradičních témat a jde víceméně o turistickou jízdu po okolních soustavách. Třetí řada je mnohem odvážnější a popisuje výpravu do neznáma kvůli odvrácení hrozby zničení Země. I čtvrtá řada je plná spousty zajímavých nápadů. Kromě setkání s augmenty a Borgy v ní dojde na události, po kterých se výrazně zlepší vztahy mezi lidmi a Vulkanci, a blížíme se už ke vzniku Federace. Co seriál přibrzdilo, byl kromě rozpočtu a kolísání kvality režie výběr herců pro posádku. Není to sice špatná sestava, zvlášť v porovnání s tragickou Discovery, jen si mezi nimi dost těžko najdete nějakého oblíbence. Doktor je aspoň zajímavý, ten zbytek vždycky tak napůl. Možná nejsympatičtější postavou je nakonec Andorian Shran Thy'lek, který se objeví v několika dílech, nejdřív jako protivník, potom jako Archerův přítel.

plakát

Elvis (2022) 

Není to ale úplně čistých pět hvězd, jen devadesát procent, protože kvůli první půlhodině jsem se málem nedodívala. Po velkorysém zahájení totiž následuje část, ve které je sice všechno, co v ní má být, a výtvarně je úžasná - typický Baz Luhrmann - jenže to jaksi není ono. Hlavně první Elvisovo veřejné vystoupení dělalo dojem, že holky v publiku svoje nadšení jenom předstírají, což by samozřejmě být poznat nemělo. Na scéně se hodně prosazuje Tom Hanks, který svého plukovníka hraje s takovým nasazením, až to dře o podlahu. Ovšem později dojde na scény, kdy Elvis hledá sám sebe. Těch postupně přibývá a končí závěrem se sestřihem Unchained Melody. Austin Butler (mnohem přirozenější než Hanks) dostal do své postavy opravdu hodně a ukázal Elvise jako člověka, pro kterého je zpěv pro fanoušky smyslem života. Skvělý výkon.

plakát

Bílá nemoc (1937) 

Vynikajicí hra a výborné zpracování. Pokud si dobře vzpomínám na děj, v adaptaci jsou oproti předloze dva prvky navíc. Doktor Galén tady stačí předat svoje tajemství někomu dalšímu (myslím, že svému příteli z napadené země) a potom je tu chvíle, kdy diktátor podepíše ukončení války, i když ví, že už nemá nejpíš žádnou naději. Působivé i po tak dlouhé době.