Zuzanyje

Mně to vůbec nebavilo, jakoby se tvůrci pokusili nahnat spád děje tím, že nechali postavy křičet... Jenomže to nebylo vtipné... A to jsem si od dvojice Lábus Kaiser - právě v rolích falešného revizora a jeho poskoka tolik slibovala...

Pro mě tato inscenace byla velkým zklamáním, zvlášť poté, co jsem viděla TV inscenaci a v ní úžasnou kreaci Viktora Preisse v dvojroli Chamboisyho a Boutona, Dvořák se mu prostě nevyrovnal. A navíc je tato inscenace prosycená spoustou lascivních a zcela zbytečných vtípků... Proč musím vidět něčí holou řiť? Ach jo... Celá Feydeauova fraška je nadsazená a příběh je přemrštěný, a když se premrští ještě herectví - a to brněnští herci přehrávali opravdu významně - už je to karikatura na druhou. Kdo z nás se bude chtít ztotožnit s karikaturou karikatury? Já teda ne. Pro mě tohle prostě na divadle nefunguje... :-(

Kromě toho, že je vtipně vymyšlený milostný příběh krásného nadhasiče (kvůli kterému vlastně nakonec shoří ta naše zlatá kaplička divadelní), Liberecké Naivní divadlo umí fantasticky využívat všech možností, které nabízí loutky. Je to opravdu krásná inscenace...

Tato inscenace se vlastně ani moc nesnaží vysvětlit, kdo byl Jan Palach, a proč vlastně spáchal tak šílený čin. Ukazuje nám jeho dětství úsměvným a zároveň trochu smutným pohledem. Palach je zkrátka obyčejný kluk, kterému se občas honí hlavou možná zvláštní myšlenky. A pak udělá něco a nikdo nechápe proč... Takový je Palach v podání divadla 7 a půl.

Famózní hořká komedie irské autorky Marie Jonesové, Miroslav Vladyka s Radkem Holubem naprosto hladce vklouzávají z jedné postavy do druhé a divákovi nedají šanci, aby se ve změti těch 16 jimi hraných postav jakkoli ztratil. Každým gestem, držením těla, mimikou ve tváři, rejstříkem posunků, změnou hlasu i intonací jednoznačně jednotlivé postavy odlišují. Herecký koncert, který působí i z televizní obrazovky. Ale vidět je naživo, to je teprve zážitek! Vřele doporučuju.

Vychrtlá postavička Jacka Skellingtona ozářeného obřím měsícem v úplňku a do toho znějící tklivá píseň Dýňového krále mě vždycky dostane. Stejně tak mi v době Vánoc při pečení cukroví v hlavě zní "Making Xmas"... Těžko říct, zda je to "pohádka" pro děti. Někdo by řekl, že je to hororová pohádka, animovaná, ale nikoli pro děti. Můj čtyřletý synovec se ovšem momentálně zhlídl ve všem výsostně odporném a to i přes skutečnost, že se jej rodiče odmalička snažili obklopovat jen tím krásným. Dřevěné hračky a měkkoučtí plyšoví medvídci vévodili. Nicméně - dítě dnes miluje roboty, duchy a nadevšechno kostlivce. A tak si říkám, než mu pouštět béčkové kreslené seriály, kde se to hnusníky všeho typu jen hemží, nebo ho nechat hrát tematické počítačové hry, není lepší mu pustit kvalitní hororově roztomilý snímek z produkce Tima Burtona?

Tenhle film jenom dokazuje, jak je nesnadné zachytit všechny Kunderovy důležité motivy v jednom filmu. Všechno je tu zploštělé a tak nějak ubohé... V knize a Kunerově vidění i vulgarita má význam, tady zůstává prázdnou a bohapustou vyzývavostí...

Černobílé kostýmní rozvržení, pracuje se s velkým otočným jevištěm, a jako Ivanovovy přízraky se nad jevištěm vznáší obrovské loutky inspirované japonským tradičním divadlem... Zvláštní podívaná - japonské tradice zakomponované do ruské klasiky...

Na téhle hudební komedii je nejvtipnější písnička Včera neděle byla, kterou Suchý zamýšlel jako parodii na romantické fláky. Ovšem ujala se (veřejnost parodii nepostřehla) a stal se z ní největší hit v podání Pavlíny Filipovské.

Celý film je postavený jako "televizní reportáž o postavách novely Stefana Zweiga" (komentátorem je zde mladý Josef Zíma). Zjišťujeme příčinu zhroucení bývalého vězně dr. Beneta (Josef Bek), který na lodi Victoria porazí v šachu světového velmistra - leč pěkného burana - Mirko Čentoviče (R.Hrušínský). Na lodi Victoria probíhá rekonstrukce událostí oné pro Beneta tolik osudné šachové partie, jsou zde vstupy z nemocnice, kde zhroucený Benet leží, rozhovory s lékaři, k rekonstrukci jsou přizváni někteří svědci události. Radok si mistrně hraje s realitou a fikcí, která se nám sbíhá v jedno... A tak si nakonec mademoiselle Helene Azili (Stella Zázvorková), Čentovičova bývalá milenka, splete se "svým Mirkem" herce Rudolfa Hrušínského, který pouze účinkoval v rekonstrukci... Film, který člověku ještě dlouho vrtá hlavou, po jeho zhlédnutí si dáváte dohromady střípky informací, které Vám Radok nabídl, a sestavujete tak jednotlivé příběhy pasažérů na lodi Victoria, i těch, kteří se zajímají o onu osudnou partii.