Obsahy(1)
První hudební komedie Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (1961). "Člověk z půdy" první hudební komedie Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra měla premiéru 30.října 1959 v divadélku Ve Smečkách. "K smíchu toto představení, trochu je a trochu není, záleží teď velectění na vašem rozhodnutí..." zpívala čtveřice mladých pánů Pavel Linhart, Waldemar Matuška, Zdeněk Braunschläger a Václav Štekl. Roli Antonína Sommera, spisovatele českého si s chutí zahrál Miroslav Horníček. Mladou dvojici Martiny a Petra Pavlína Filipovská a Ivan Dvořák. Písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra "Pramínek vlasů", "Včera neděle byla", "Život je jen náhoda" a řada dalších se staly evergreeny. Toto úspěšné představení zaznamenala Československá televize v přímém přenosu 13. března 1961 v režii Františka Filipa. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Ale jo, dobrý. Horníček je geniální a chrlí jednu zabijáckou hlášku za druhou, Pavlína Filipovská je roztomilá, většina písniček dobrá i samostatně. Nápad skvělý, ale měl jsem z toho pocit, že ve druhé polovině se to tak nějak rozpadlo, naštěstí konec to opět vše slušně slepil dohromady. Nápad s cabaret boys je docela fajn. 75%, slušně a příjemně jsem se pobavil, ale víckrát to vidět nemusím. Písničky dua Suchý a Šlitr jsou skvělé, ale na semaforácké hry opravdu příliš nejsem. ()
Kabaretní pásmo Suchého a Šlitra je excelentní přehled postupů epického divadla a úchvatná hříčka. "Popěvky", které jsou v některých komentářích označovány za hlavní součást inscenace - bych skromně dodal, že ač baví - nejsou asi tím nejpodstatnějším. Roku 61 přelemová záležitost, která hravostí, lehkostí i mírou tvůrčí invence a volnosti rozstřelila nejen fonemomén Semaforu a "malých forem" ale i prostředí zatuchající prdy sorely. Rozšafný Horníček a jeho improvizující Vláďa tvoří geniální figuru, kdesi na půdě... Zkrátka:" Něco Suchého od nějakého dobrého..." ()
Dětské uchvácení písničkami a úryvky dialogů zaznívajícími ze starých gramodesek už mi nikdo neodpáře; když jsem na reflexím DVD zjistil, že zbytek první semaforské hry je už jen nesoudržná poetistická vata šmrncnutá povinnou dávkou budovatelského nadšení a trochou opatrné satiry, byl jsem z toho docela smutnej. Možná kdyby byl býval záznam pořízen s Malým lordem v podání Suchého, který sice nebyl herec, ale podle zvukových nahrávek uměl ve svých replikách vypíchnout jazykové hříčky a mikropointy stokrát líp než řemeslně honěnější Černý, a kdyby u piána seděl Šlitr a ne Růžička, nepotřeboval by člověk tolik historického povědomí, aby si dokázal představit, jaký to tenkrát na přelomu padesátek a šedesátek musel být mazec. ()
na tomto divadelní kuse přitáhnou hlavně známé písničky. Docela tam však vyniká i Horníček a občasné absurdní dialogy. Příběh tu není podstatný, i když se Suchý i Šlitr snažili to nějak smysluplně propojit do celku. Především mě docela potěšilo si připomenout některé známé herce a zpěváky za mlada. Výsledné 3 hvězdičky jsou z mého pohledu adekvátní. [ PŘÍBĚH: 0 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Vidět to na divadle v padesátých letech? Jasných pět hvězdiček! Jenomže dnes už to působí místy nudně a až moc jednoduše. A paradoxně nejnudnější je to, co tenkrát způsobilo pravou senzaci - písně. Včera neděle byla, Pramínek vlasů, Dítě školou povinné... hity, které umíme nazpaměť a když některý z nich začne, máme chuť jít si uvařit kafe nebo si odskočit na záchod, protože už jsme ho slyšeli tolikrát, že v nás nevzbuzuje vůbec žádné emoce... Jsem fanouškem divadla Semafor, ale Člověka z půdy zkrátka a dobře nepovažuji za vrchol tohoto divadla. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (1)
- První provedení 30. 10. 1959, Divadlo Semafor (Praha). (NinadeL)
Reklama