consuela1

Nejvíce mne rozesmála scéna zakládání Branické filharmonie branickými nezaměstnanými muzikanty a zapití tohoto významného mezníku v dějinách hudby kolujícím pivem. A koho to nerozesmálo, ten ať si vymění ložisková kulička :-)))!!!

Vizionář Dalibor Janda nazpíval soundtrack Oheň, voda, vítr již dávno před vznikem filmu :-)

Hasičům za pět a více hvězdiček, plným právem, s úctou a obdivem. Pořad jako takový za tři. Celkově, při svatém Floriánkovi, za čtyři.

Sedmnáct nejslavnějších železničních vagónů světa plných noblesy a elegance v doprovodu šaramantního Davida Sucheta, od kterého jsem se dozvěděla vše, co mne kdy o Venice Simplon-Orient-Express zajímalo.

Během mého dětství se každý večer odehrával rituál ukládání všech panenek a medvídků do postýlek, podkládání hlaviček a přikrývání. V noci si totiž moje hračky povídaly jak se o ně starám a já tak pokaždé usínala s lehkou obavou, jestli v jejich hodnocení obstojím. Během filmu jsem se zastyděla se a zazpytovala svědomí. Po závěrečných titulkách jsem šla do sklepa, dvě hodiny přemisťovala krabice, ruce jsem měla špinavé od prachu, ale...moje Petruška z roku 1978 ve žlutých šatičkách háčkovaných mou babičkou sedí zase blízko mne.

Kdo nechce hledá důvody, kdo chce hledá způsoby. Dětská mysl nezatížená předsudky vůči postižení našla způsob, jak se dorozumět s mamkou, kterou on a bráchové tak moc potřebují.

Sedmnáct nedělních zastavení, v nichž divák hledá ztracený čas tentokrát na proslulém českém náměstí, které vidělo všechny (ne)slavné dějinné okamžiky našeho národa a všechny slzy, nebo smích na tvářích jeho obyvatel. Které vidělo všechny oslavované i zatracované vládce i všechny uchvatitele. Které zažilo tisíce začátků a konců lásek pod sochou svého jménodárce. Kterému tolik domů vzali a nových dali, aniž by se s ním nějak zvlášť radili. A které se dávno jen vědoucně a shovívavě usmívá lidské pošetilosti a ví své o veškeré pomíjivosti. Pro mne sedmnáct důvodů proč být sedmnáckrát v neděli u televize a s láskou sledovat tak nádherný dokument.

Hodně silné tři hvězdičky, jejichž sílu ještě umocňuje povedená hudba a skvělé hudební texty. Po celou dobu toho úžasného setkání téměř bolí, že na všechno, co se stane (a ještě víc se toho nestane) jsou jen a přesně tři dny, a ani jeden navíc. Jenže otočit řeky dvou životů proti proudu je téměř nemožné, zejména když život toho osudového, velmi přitažlivého a okouzlujícího muže řídí nejmocnější vládce.

Po mnoha letech agónie televizní zábavy už je člověk smířený se vším a s láskou vzpomíná i monoskop, který nabízel ve srovnání s dneškem gejzír zábavy. Absolutní úpadek však nemusí být ještě dnem. Může být ještě hůř než nejhůř- důkazem je pořad Tchyně. Vyvolá pocit trapnosti a studu za všechny protagonisty, zejména ale za samozvanou odbornici na rodinnou terapii, paní Štikovou. Její vyjadřování spočívá výhradně ve stupidních klišé odposlouchaných v amerických rodinných filmech. Slova jako rodina, srdce a láska jsou frekventovanější než vulgarismy v nádražní restauraci. Zásadních problémů rodiny se nedotkne vůbec- nesmyslně vede rozhovory o důsledcích, nikoli o příčinách, rozrýpává třinácté komnaty, aniž by z nich nabídla východisko. Nakonec najde spásu v návštěve bazénu a ve společném obědě. Měla by se napříště přidržet své erudice v oboru střelnice- houpačky- labutě a sortiment růže na špejli- opička na gumičce rozšířit například o nabídku nafukovacího Kokty. p.s. rozesmál mne akorát ten malý kluk, který na dojemný dotaz paní Štikové co cítí- jestli také tu sounáležitost a rodinnou lásku odpověděl, že necítí nic, leda čerstvý vzduch :-)

Laciná a jednoduchá manipulátorka veřejným míněním si pár dní po smrti vychutnává svůj největší triumf vůči královně.