majka02

Tento film, který je stejně starý jako jsem já sama, je pro mě skutečnou definicí mého dětství. Brendan Fraser si mě v roli Ricka O´Connella svým důvtipem absolutně získal a dodnes pro mě zůstává vzorem pravého akčního hrdiny. Film v sobě kombinuje prvky mnoha žánrů – dobrodružství, romance, komedie i dramatu. Přesto má ale svoji osobitou a nadčasovou identitu, díky které pro mě i po těch letech převyšuje mnohými preferovaného Indiana Jonese. Film si nehraje na ploché černobílé vyobrazení postav, všem dává své chyby i logické motivace. Divák tedy nutně nestranní jen ryze kladným postavám, ale má jisté pochopení i pro charismatického záporáka. Ve finále se tak můžeme nerušeně unášet jen samou atmosférou a dobrodružstvím. Film se odehrává v nádherném prostředí a kulisách, které v mnohých bezpochyby vyvolaly zájem o starověký Egypt a tamní mytologii. Efekty jsou kombinací praktických a počítačových prvků, přičemž je nutné pochválit jejich zdařilost. Vše vypadá přirozeně i po tolika letech, a když to děj vyžaduje, dokáží efekty nahnat potřebnou hrůzu. Celkově jde o fantastickou dobrodružnou podívanou.

Dokonalý trik považuji za neskutečně nedoceněné dílo, obzvláště v kontextu tvorby Christophera Nolana. Film je zasazen do doby minulé a má relativně pomalé tempo, což je pravděpodobnou příčinou nižšího zájmu ze strany mainstream publika. Já osobně v něm ale spatřuji jisté kouzlo, zejména kvůli efektu, který na člověka má při opětovném sledování s vědomím finálního rozuzlení. Film má při každém dalším sledování zcela jinou dynamiku, což považuji za velmi netradiční prvek. Obsazení filmu je fenomenální, všichni herci odvádí výbornou práci – velkou poklonu však zasluhuje zejména Christian Bale, jehož herecký rozsah člověk pojme teprve až při onom opakovaném sledování. Film otevírá mnoho otázek, od jejichž zodpovězení se snaží rafinovaně odvracet a diváka tak drží v neustálém napětí a frustraci, kterou soustavně sdílí s oběma hlavními hrdiny. Leč je tento přístup objektivně neuspokojivý, chválím snahu o nový přístup. Abrakadabra…

Naleznout film, který by kvalitně nastavil zrcadlo realitě života s bipolární poruchou, není lehkým počinem. O to větší cítím vděčnost za to, že jsem našla odvahu zabloudit do mnohými odsuzované turecké tvorby a dostala příležitost prožít strmý pád na této emoční horské dráze. Nebýt tragické premisy patrné ze samotného úvodu, působil by film jako velice naivní pohádka. Baris je vyobrazen jako ta nejčistší bohémská duše s povahou zlatého retrívra, což by mnozí mohli považovat až za teatrální. Ona pesimistická premisa uvalující stín na celý příběh je však zřejmě tím důvodem, kvůli kterému si divák tohoto člověka zamiluje, jakkoliv se tomu z důvodu vlastní sebezáchovy brání. Film stojí (a naštěstí nepadá) právě na postavě Barise, který je tou nejpovedenější reprezentací reality života s psychickou poruchou, jakou jsem ve filmu v dohledné době viděla. Çagatay Ulusoy odvedl bravurní práci při ztvárňování kontrastu mezi oběma Barisovo polohami, zejména pak právě v těch okamžicích úplného dna. Každý emoční pád, slza i procitnutí - vše je uvěřitelné, což je u příběhu s obdobnou tématikou esenciální. Pochvala ale zaslouženě náleží i zbytku hereckého osazenstva. První dvě třetiny filmu působí skutečně naivně, jejich primárním cílem je vyobrazit ten nejnevinnější ideál lásky a osudovosti. Skrze víru ve kvalitní závěr (kterým je divák skutečně odměněn) je však jednoduché nechat se touto sladkou iluzí vést až ke třetímu dějství, které v kontrastu s dosavadním dějem představuje krutou srážku s realitou. Leč je výsledek příběhu divákovi znám již od první minuty, v těch posledních 20 se budete přistihovat v neustálém kolotoči trápení a vzdoru. Třetí dějství je nejpevnějším bodem celého filmu, emočně vyřazuje surovost, s níž filmaři přistoupili k vyobrazení fyzické potyčky v dějství druhém. Krásné propojení, které by pozorný divák neměl opomenout... Oceňuji bolestný závěr, který se nesnaží divákovi podsunout možná řešení či vysvětlení - zanechává pouze hořkosladkou prázdnotu, tak jak by tomu bylo i v realitě. Takovéto tvůrčí rozhodnutí je v současném proudu líného hollywoodu pomyslnou záplavou svěžího vánku, který mě bude i v budoucnu zajisté inspirovat k prozkoumávání tureckých filmových vod. Očividně totiž skrývají nevídané skvosty...