Nejsem_Fila

Překvapivě vcelku dobré. Rozhodně řemeslně napsané. Mám vlastně akorát dvě výtky - první je postava Sáry, která je napsaná ploše jak přistávací dráha (přestože Andrea Daňková je dobrá), druhá je scéna s výhružkou na zrcadle a následné vtípky na period art. Tahle odbočka mi celá nedává smysl a připadne mi úplně zbytečná. Scéna s mačetou a Nedvědy je supr.

Jestli by mělo jedno slovo definovat společný rys lidstva, pak je to nenasytnost. Skvělá myšlenka, správné prostředí, ne až tak odporní herci (nevím, ale ve španělských filmech se mi z nich vždycky natahuje). ALE. A to ale je fakt obří. Pointa, kterou nám film přinesl, všechno spláchla. Nedotažené po tolika směrech...

Mám slabost pro konverzačky a tahle mě dostala hned v úvodních titulkách, kde byl uvedený jakýsi George Voskovec, o čemž jsme neměla předem tušení. Následovalo 96 minut přilepených na obrazovku. Film o předsudcích, které si všichni neseme v sobě a neslyšíme, jak jsou absurdní a zaujaté, dokud je nevyslovíme nahlas.

SPOILER ALERT Velké překvapení. Miluju horory, proto jsem byla hned na začátku skeptická. A i když se (dle mého) nejedná o horor ani omylem, je to bezpochyby skvělý umělecký počin. Foreshadowing tu číhá na každém kroku (otázkou je, jestli se mu v takové míře dá vůbec říkat foreshadowing nebo prostě "obraz-přesně-toho-co-se-tady-bude-dít-doslova-acojako"). Kamera a předěl scén... Ale pěkně od začátku, jak jinak. Takže... Deni (BTW lepší představení postavy než telefonát Deni a její kámošky je snad jen v Návratu do Cold Mountain, když Ruby jak velká voda vtrhne na Adinu farmu) "hrdinka" našeho filmu prochází doposud nejtěžším obdobím svého života - snaží se zpracovat ztrátu obou rodičů a své sestry, která všechny tři zabila v důsledku psychických problémů s bipolární poruchou. Jenže jak to tak vypadá, Deni si nedovoluje truchlit, raději se snaží co nejdřív "být zase v pohodě", aby udržela zbytky svého disfunkčního vztahu, o kterém doufá, že se dá ještě zachránit (asi aby udržela poslední zdánlivě pevný bod svého života). No a o tom je v kostce celý film. V naprosto úžasné scéně točené částečně přes odraz v televizi poznáváme spolužáky jejího přítele a pardon jako, mé srdce od začátku bije pro Pelleho. Asi je to mou slabostí pro liberální správňáky a komunitní život nebo co. Za nedlouho cestujeme s celou partou do Švédska do uzavřené komunity za polární kruh na oslavu letního slunovratu (takže svítí cééélej den i noc). A teď přijde to nejhlubší odhalení mojí duše - na té komunitě mi nepřipadne vůbec nic špatného. Jako jo, otázkou je třeba zdravotnictví, ale edukace evidentně cvaká (Pelle je v USA na univerzitě) komunitní život v cajku (pro mě mnohem funkčnější a dlouhodobě udržitelnější než jedna maminka, jeden tatínek), všichni tak nějak vnitřně v klidu, žádnej problém s důchodovou reformou, co trápí zbytek Evropy, soulad s přírodou, všude drogy... Jop, tam bych zvládla žít. Nebo aspoň jet na dovolenou. A teď ještě k filmu. Kamera, oumájgod kamera... Ty dokonalý předěly, např. kdy má Deni záchvat a z koupelny se stane letadlo. Vypadá to úžasně, posouvá to děj, ukazuje, že je má fakt často a je to prostě skvělý! Nevím, jestli jste někdy byli v tom divně letargickým stavu, kdy v sobě máte díru a nic nemá smysl, ale z nějakýho důvodu pořád dýcháte a jedete na divnýho autopilota. Na mě tak působí celej ten film od příjezdu do Švédska. Ani slunce nikdy nezapadne, což je dokonale znázorněné potření času, kdy nevíte, jestli je den, noc, ráno nebo sobota, stejně jako při tomhle stavu. Jednou za čas vás pak zaplaví smutek, vztek a spousta dalších těžko identifikovatelných emocí, kdy musíte buď zařvat nebo na ně zařvat, hehe. A na to je komunita nejlepší. Každopádně Deni přijme, co je potřeba přijmout, vyřve, co je třeba vyřvat a nechá zapálit, co musí shořet. Za mě DOKONALÝ.

Charleyova teta na Starém Bělidle... Místy skvělý humor postavený zejména na silném představiteli babičky, jinde zas zbytečně zdlouhavé. Nu ale kolem a kolem - ochotníci a nízký rozpočet a přesto vizuálně bomba, výkony lepší než v lecjakém "opravdovém" filmu a světe div se, humor se netočí kolem toho, že babička je chlap, to je tady vlastně úplně jedno (což oceňuji hlavně v tom, že se trapně nesápe po neznalých dívenkách a neukazuje jim ten pozemský zvyk líbání). Posledních pár scén, kdy je záběr na skutečnou babičku na voze, falešnou babičku, jak si hraje s dětmi a naštvanou Němcovou jsem významově nepobrala. Co mě ale chytlo za srdíčko, jak Barunka utekla za falešnou babičkou a kráčejí spolu do západu slunce. Kdyby byl snímek tak o 20 min kratší, věřím, že by to bylo i na hvězd 5 ♥️

Ano, mám slabost pro Filipa Blažka a nestydím se za to. Tento počin nevnímám jako pohádku, ale čistě jako francouzskou baladu, u které velmi oceňuji, že se autoři rozhodli přepsat konec na šťastný. S tvrzením, že příběh není určen pro děti, zásadně nesouhlasím - já a moje sestra na něm ujíždíme od mala. Krásné barrandovské kostýmy, příjemné obsazení a jednoduché melodie od pana Traxlera k sobě prostě a jednoduše sedí. Pro mě krásné, lyrické, romantické, poetické, až éterické ztvárnění středověké písně. Jednou z toho udělám divadelní hru.

Tleskám. Krásná ukázka toho, jak se problémy nesou z generace na generaci a jak těžké je vykročit z tohoto bludného kruhu. Upřímné vyobrazení toho, jak jsme si svoje chyby schopni připustit až zpětně (babička) a snažíme se je napravit (výchova vnuka), toho, jak dědíme zacyklenost svých předků a přejímáme jejich styl života, i když ho nenávidíme (sestra a její životní příběh) a samotné trauma a vzpamatovávání se z něj (matka), které není lineární - jinými slovy neuzdravujeme se z něj tak, že je nám den ode dne lépe, ale v jistých vlnách, kdy nás propady mohou znovu stáhnout na dno. A v neposlední řadě příklad toho, že nejde udělat za minulostí tlustou čáru, ale musíme ji přijmout takovou, jaká je, a na ní stavět lepší a přívětivější budoucnost. PS: Dabing se tady opravdu nepovedl a filmu ubírá asi 50%, takže toto rozhodně jen v originále.

Já vím, je to celosvětově kultovní. A chápu proč. Nicméně mně se tento film opravdu nelíbí a asi ani nikdy nebude. Vyjma Jacka Nicholsona, který je perfektní, nevidím jediného sympatického herce. Nelíbí se mi ani to, jakým způsobem je vizualizovaná komunikace s Tonym a celkově až na pár scén mi připadne, že film nefunguje. Ale tohle vnímám jako celkový nedostatek filmových zpracování knih Stephena Kinga, které jsou (alespoň pro mě) a vnitřních pochodech hlavních hrdinů. Ale tu jednu hvězdu si to za mě zaslouží za zmiňovaného Nicholsona a ony ikonické scény, kdy Danny jede na tříkolce a "here's Johnny".

Noe, co k tomu říct. Úplně popravně moc nerozumím tomu hejtu, co se kolem něj kupil v době uvedení, a jak tak koukám sem do komentářů, stále se drží. Jak se mi zdá, pro křesťany není film dost "biblicky přesný", pro některé dost "historicky přesný" (ať už to u mýtické báje znamená cokoliv) a pro všechny ostatní je až příliš náboženský. Jak se zdá, nemá svoji cílovou skupinu. No, mně se každopádně moc líbí a to hned z několika důvodů. 1) Celý film je jedna velká metafora pro konzum, vysávání zdrojů, honbu za uspokojením svých tužeb. Krásné "našroubování" příběhu na základní problémy lidstva. 2) Veškeré zázraky a mystika zde mají vizuál kouzel a magie, což velmi oceňuji. Od roviny čistě církevní se tak přesouváme k té symbolické, ke které se dá mnohem jednodušeji vztáhnout. 3) Vizuál. Od začátku až do konce je film tak vizuálně krásný a zajímavý, od planin přes "interiéry a exteriéry" archy, zvířata... až k náááádherným příběhovým montážím stvoření světa, prvního hříchu a sestřih "muž proti muži, národ proti národu", kde vidíme bojovníky různých národů, ras a časů, jak bojují a umírají. 4) Scéna, kdy Noe s rodinou sedí v arše a slyší křik topících se lidí... Jednu hvězdu mám ještě v zásobě - dala bych více prostoru postavě Anthonyho Hopkinse, hlubší rozměr postavám a trochu bych ubrala z posledních scén na arše. Byly by to ale jen tři hvězdy, kdyby to na čtvrtou nedotáhl konec, kdy Noe zabředne do své emo-zhrzené fáze krize identity.