Vlasoff

Jak se ve světě něco významného stane, jsou tam nejdřív složky IZS a hned po nich Paul Greengrass. Opět si vybral jako hrdiny lidi, kteří do té doby žili běžné životy a náhle jsou konfrontování s terorem. Obhájce toho samozvaného Hitlera (nemohu nevzpomenout skvělý český film Ex Offo, kde Viktor Preiss představuje dr. Reslera takto ex offo obhájce K.H.Franka) - ač stopáž byla víc než bohatá, byla tahle linka podle mě dost odfláknutá - a postřeleného kluka a jeho vnitřní válku s následky zranění a posttraumatickým stavem - tady to bylo trochu propracovanější. Zdá se, že si Paul G. obsahem naložil víc, než lze v jednom filmu dostatečně zpracovat. Ale i tak se mu vcelku úspěšně povedlo narvat tenisák do pingpongáče, je to holt eskamontér. Jinak moje soukromé řešení pro Breivika: poslat za ním Radara O´Reilyho, aby mu podstrčil k podpisu žádost o irácké občanství a poté motivovat iráckou vládu, aby zažádala o jeho vydání a tento zakomplexovaný vocas tak mohl strávit dvouměsíční zbytek svého doživotního trestu v nějaké pěkné kartouze ve své nové vlasti.

Mno... dějové linie nebyly moc přímočaré a zároveň ani chytré, chyběl jim nějaký společný klíč, kde by bylo patrnější, že se přibližují. Atentát na kurýra bombou v kočárku mi přišel naprosto nesmyslný, stejně jako fotbalový míč vyhozený ze tmy. Podobných blbostí tam bylo víc. Trošku to tím tuctovatělo. Herecké výkony samozřejmě dobré, ale jakoby neměly prostor a byly tlačeny jen do hysterie. A vlastně ani nevím, proč se to jmenuje Maratónec, když Tom maratón nikdy neuběhl. 3 hvězdy za průměrný dojem.

Kvůli tomuto filmu jsem si založil na csfd účet, abych vyzvracel do světa zoufalství z něčeho tak otřesnýho, jako bylo toto. Slátanina. Když se scénáře, režie, produkce, hlavní role, osvětlovače, uklízečky, oponáře a kulisáka ujme jeden člověk, kterej to evidentně nikdy nedělal a neposlouchal, když mu říkali jak se to dělat má, nebo spíš nemá, tak to nemůže dopadnout dobře. Nepřekvapivě nedopadlo. V sále bylo asi 90% žen, což mě zarazilo hned na začátku. Včetně prodeje nějaké knihy (a asi i CDček, DVDček, kalendářů, hrníčků a Azuritů) před vchodem. Film jsem vydržel celý a bylo to velké sebezapření. Odešel jsem hned s konečnými titulky a vyhnul se tak debatě s tím člověkem. Při průchodu uličkou (hanby) se do mě zabodávaly pohledy těch ezoterických bytostí, že bych snad byl radši, kdyby mě sešvihali rákoskou (od některých i na holou). Kdyby to byl studentskej film od frekventanta strojní průmyslovky, tak si řeknu: aspoňže kluk nefetuje. Ale takhle... Jedinou hvězdu jsem dal za Bolka Polívku, kterej sice ze sračky nesračku udělat nezvlád, ale aspoň mi to ulehčil. Ten člověk dělá z hovna když ne zlato, tak aspoň hlínu. Sice si asi při castingu splet klinickou smrt s deliriem tremens, ale ještěže tak (jinak tam byli zejména herci, který prožili koma a něco divokýho se jim přitom zdálo).

I po necelém roce od shlédnutí mám chuť si ho pustit znovu. Celou dobu jsem si přál, aby se na to už Daniel vybodnul a šel pryč z tý knajpy a ono se to nikdy nepovedlo. Zároveň jsem se cítil provinile, že mu fandím. A zároveň jsem cítil, že za tou milošovskozemanovskou mstivostí Petera je taky něco, co bych neměl ignorovat. Ta ambivalence byla až nesnesitelná. Navíc to pěkně graduje a dějí se věci, které by nikoho nenapadly. Takže super práce.

Bylo to pohlcující, syrové a uvěřitelné. Nezaznamenal jsem hluché místo. Malé minus bych dal za rozbití do 2 dílů a k ještě větší syrovosti to pak možná chtělo více lokálního dialektu. Ale pak by dialogům zase rozuměla jen desetina populace.

Seriál si pamatuju z dětství a pěkně se mi zažral pod kůži. Nejvíc ve mě zůstal ten vnitřní boj Scotta a jeho skupiny s vůlí táhnout to všechno dál i přes to, že se jim úplně všechno postupně sesypalo, a postupující odevzdaností. Zejména očích v parádně zahrané postavy Scotta v podání Doylea - Martina Shawa. Díky Packovi za 10 let starý pokus (byť marný) dostat tento skvost zpátky na české obrazovky. Škoda.

Nemohu si pomoct, mě ten film nechytil. Nezdálo se mi, že by se tvůrcům povedlo vylíčit skutečný tlak, který na redaktora/y v této kauze nepochybně byl. Tak nějak jsem ho jen tušil. I sebevražda jednoho z redaktorů pak působila více méně překvapivě, protože na rozvinutí pozadí a motivů, proč tak postava jednala, bylo málo prostoru. Předcházelo tomu jen pár záběrů na rezignovanou tvář. Ani to neustálé mluvení jeden přes druhého mi neznělo moc uvěřitelně. Stejně tak scény, kdy vedoucí reakce jde kvapně skrz kanceláře a vzrušeně a jakoby mimoděk rozdává náhodně potkaným podřízeným úkoly takové důležitosti, že by bez nich vysílání nemohlo proběhnout. V neposlední řadě jsem se u dabingu Davida Strathairna v podání Bedřicha Šeteny nemohl zbavit představy Montgomery Burnse ze Simpsonových. Ale na druhou stranu musím uznat, že atmosféru to mělo. Komu atmoška u filmu stačí, bude spokojen.