DANIELRODEN

A do pytle. Do pytle. Ten díl TBBT, ve kterém Amy říká, že kdyby v Dobyvatelích Indiana Jones nebyl, nic by se nestalo, přesně pasuje na Nástroj osudu.  Myšlenka filmu nebyla špatná a samotný příběh s hlavní hrdinkou a klukem by běžný dobrodružný film uživila, ale přítomnost Indyho vyvolává spoustu nepříjemných proč. Proč musí být Indiana Jones zběsilý akční film, který už Fordovi vyloženě nepasuje a digitální Ford je odporný? Proč nezastavili toho scénaristu, který umí dělat alespoň vzdáleně humorné hlášky, než odešel na kávu ( a zůstal u ní evidentně celou dobu psaní scénáře)? Proč z Indyho udělali ukňouranou trosku, která je 95% stopáže buď bezradná, nebo ve vleku ostatních postav (a ne, jako argument nepřijímám věk)? Proč se u Disneyho nenašel alespoň jeden člověk, který by si přečetl scénář ještě před začátkem natáčení a nevyhodil z něj všechny scény, které nedávají smysl (včetně kompletní scény s Archimedem)? Proč proboha svěřili akční film režisérovi, který akční filmy naprosto neumí točit? A hlavně proč jsem si tento film do psí díry vlastně pouštěl? Velké, obrovské špatné.

No, asi takhle. Filmy Denise Villeneuva většinou nechápu a tím pádem moc nemusím. Ani první Duna mne nijak nenadchla, ale protože jsem v tomhle trochu Sheldon a protože je Duna moje oblíbená kniha, odhodlal jsem se i na druhý díl. Po první hodině polohlasných whatthefucků jsem chtěl naprudko odejít, ale zbyl mi popcorn, takže jsem zůstal. A dobře jsem udělal. Protože pak se něco tak nějak zlomilo a bylo to tam. Nevím jak, nevím co, ale za dva dny jsem musel do kina znovu, protože jsem si chtěl ten neskutečný zážitek ještě jednou zopakovat, což se mi nestalo dobře deset let. Jedním slovem epické, naprosto. A Hans Zimmer tomu po dost letech dal taky pořádně na prdel.

Ach jo, tak tady jsme se s mistrem totálně minuli. Čekal jsem film o atomové bombě a dostal film o komunismu. Ten tam zazněl snad v každé druhé větě. S velkou mírou pravděpodobnosti je chyba na mé straně, ale já si fakt nemůžu pomoct, protože jsem nepochopil ani děj, ani hudbu, ani pointu, ke které to směřovalo až žalostně pozdě, ani proč tato televizní konverzačka potřebovala IMAX, a ve finále ani smysl celého filmu. Jediná pozitivní věc tedy byl Cillian Murphy, anžto není můj oblíbenec, zazářil jako ta bomba nad Los Alamos. Je mi to líto mistře, u Oppenheimera se již nepotkáme, snad někdy příště.