Kaleidoskop

Upřímě nevím, kam tím chtěl autor směřovat. Celou dobu to osciluje mezi komedii z natáčení a vážnou noirovou adaptací Shakespeara. Ve finále pak mám pocit, že to nevedlo vlastně nikam a kdyby tam nebyl děj orogonální hry, vlastně bych asi nenašel motivaci to dokoukat až do konce...

Stálice české dokumentární scény Miroslav Janek přišel letos s na první pohled možná zvláštní filmovou esejí na téma včela a člověk. Janek chtěl nejspíše vytvořit komplexní zprávu o tom, co je to včela a jak se k ní chovat. Janek je ale také zkušený filmař a ví, jak zaujmout poroty, které rozdávají filmová ocenění. Místo toho, aby nám včelu představoval klasickým televizním dokumentem, spojuje veškeré vědění o včelách do jedné dlouhé filmové eseje, kde nesejde na tom, kdo nám své myšlenky předává, ale co nám vlastně předává. Nezdržuje se titulováním respondentů, nebojí se s nimi vést dialog i když je schovaný za kamerou a nebojí se střihem propojovat zdánlivě nespojitelné. Nemůžeme se pak divit, že tento na první pohled ryze umělecký film bude mít úspěch u staromódních institucí jako je ČFTA. Co do stylu se tak asi nejedná o nějaký převratný počin. Ovšem může se jednat o nový pohled a nové zpracování toho, co to znamená včela. Rozšířenou verzi najdete na kritiky.cz.

Když jsem včera vyrážel do kina, přemýšlel jsem, kdy jsem naposledy viděl v kině nějaký italský film. A vzhledem k tomu, že jsem na žádný nepřišel, o to více jsem se těšil. A o to větší pak možná bylo zklamání. Nebo ne až tak zklamání, jako spíš rozčarování. Jak určitě souhlasím s tím, že se jedná o nadprůměrný snímek. Mě osobně potěšilo zejména to, že je natáčený na filmový materiál (to vždycky dokáže potěšit), ovšem když jsem se začal zamýšlet nad dějem nějak se mi ta krása začala před očima rozpadat. Ten příběh má totiž hrozně pomalý rozjezd, což by ani tolik nevadilo, vzhledem k celkovému tempu snímku. Já osobně jsem ale měl problém s tím, že se mi ve zbytku stopáže nedostalo žádné hluboké myšlenky. Možná jsem se jen špatně díval, možná tam nějaká byla, ale já jsem měl na první doborou pocit, že autorka nám prezentuje takovou pohádku o italském indianu jonesovi a očekává že my z toho něco pochytíme. Ono nejde říci, že by to nemělo žádný děj, vůbec by mi nevadila ani pasivní postava, ale ten děj je hrozně pomalý roztažený a když už dojde k nějaké akci tak kolem nás propluje bez povšimnutí. A mě prostě vadilo, to že jsem se nedozvěděl žádné autorčino stanovisko, žádnou myšlenku kterou by ten film měl. A znovu opakuji: možná jsem jí tam pouze nenašel. Možná, že by se ten můj pocit dal popsat jako pocit, že nás autorka do svého dila nijak nevtáhne. Ona nás nechá se koukat, ale na co, to si buď musíme domyslet, anebo se to nedozvíme. Nicméně i tak bych film hodnotil na solidních 3.5 hvězdičky. Rozšířenou verzi najdete na kritiky.cz.