Kaleidoskop

Nádherný, dokonale propracovaný příběh o amerických gangsterech. Film mě dokázal fascinovat svoji mnohovrstevnatostí a nečekanými zvraty v momentech, kdy už si myslíte, že jste mu přišli na kloub. Geniální je i hudba, ať už ta vlastní, či převzatá. Herecké obsazení je taktéž na výbornou, tomu dílu prostě není co vytknout. A i přesto, že má skoro 4 hodiny, budu si ho muset někdy zopakovat, stojí to za to.

Psychotické, mysteriózní, mystifikační, šílené, geniální. To je tak všechno, co k tomu můžu říct. A velmi by mě zajímalo, co se Lynchovi honilo hlavou, když tohle vymýšlel.

V rámci příprav k maturitě jsem se opět pustil do filmových začátků a to rovnou na jeden z nejlegendárnějších filmů té doby. Jean Vigo zde krásně ukazuje, že nemusíte točit desítky filmů, abyste ve světě kinematografie získali uznání. Stačí udělat jeden a pořádně. Pravda, zápletka sice stojí na dosti priminitvním nápadu, nicméně jej rozvijí do krásně jednoduchého příběhu o lásce a mezilidských vztazích. Po technické stránce je vidět, že film vznikl jen pár let po příchodu zvuku, protože dialogů v něm moc není, ovšem ty jsou dokonale nahrazeny krásnou kamerou a originálními střihovými experimenty. I přesto, že mi moje soudnost a dobrý filmový vkus stále nedovolili zhlénout Titanic, myslím, že mohu směle prohlásit, že ve filmové historii může být pouze jeden geniální romantický film odehrávající se na lodi. A Atalanta jím z mého pohledu rozhodně je.

Po mém nedávném zhlédnutí režisérova nejnovějšího díla Dokonalé dny, jsem si myslel, že se Wendersovi povedl poměrně slušný zářez na poli nedějového filmu. Ovšem zde vidím, že to není jeho jedinná stopa v tomto odvětví. Neviděl jsem sice z jeho práce více, nicméně pokud mohu i z tohoto malého vzorku soudit, myslím, že Wenders je pravým mistrem na poli filmů s absencí děje. Respektive, nelze říci, že se ve filmu vůbec nic nedělo. Jenom jeho větší část slouží pouze k navozování jakési atmosféry, nálady a děj nijak neovlivňuje. Na druhou stranu, tyto scény jsou natočeny tak šikovně, že si toho skoro ani nevšímáte. Protože režisér má podle mě dobrý cit na to, kdy divák začíná ztrácet pozoronost. V ten moment mu totiž střihne nějakou pasáž z hlavního děje, aby divák nezískal pocit nudnosti. Na tomto filmu se mi velmi líbí jeho námět - anděl co sestoupí na zem, jeho prozkoumávání světa, prvek zamilování. Zároveň se mi líbí, jak je s těmito motivy pracováno, jak je pracováno s barvou obrazu, s hudbou atd. Ovšem myslím, že zde ještě Wenders nemá tolik vybroušený ten cit pro divákovu pozornost. Mám pocit, že někdy ty dějové pasáže přichází až moc pozdě a mě jako diváka to přestává bavit. Nemoho po tomto filmu tedy říci, že si již žádný autorův film nepoustím, právě naopak. Nicméně, nemohu toto dílo považovat za nikterak úžasné.

Málokdy odcházím z kina tak nadšen a pobaven, jako tomu bylo po projekci tohoto filmu. Ten snímek má všechno, co by měla dobrá groteska mít: minimum dialogů, plejádu šílených skečů a gagů, plus romantickou linku navrch. Po technické stránce mě bavila kombinace hraných pasáží a animace, i výborná práce s ruchy a hudbou, která doplňovala většinu scén. Málokdy se uchyluji k nejvyšším hodnocením. Ale tady to prostě nejde jinak. Jestli někdy budete mít tu možnost tento film vidět, prohloupíte, když ji nevyužijete.

Na tento film jsem myslím narazil již někdy před časem na facebooku a nedávno se mi opět připomněl. A když samotný autor hned v úvodu vyzývá k jeho ohodnocení na čsfd, tak to rád udělám. Příběh sám o sobě není úplně špatný. Má to zápletku, zvrat, nečekané vyvrcholení, prostě to co takové amtérské filmy obvykle mívají. A kdyby to bylo označené jak komedie, tak bych neváhal udělit 4 a více hvězd, protože já jsem se u toho opravdu bavil. Ale pokud to má být drama... Chybí tomu jakékoli režijní vedení, herci se přeříkávají, neustále mrkají do kamery a zvláštně působí i "akční scény" kdy postavy stále někam běhají, snaží se střílet, ovšem mají nějaké speciální zbraně, protože střelbu nevidíme, ale pouze slyšíme. Zajímavým prvkem jsou i scény, kdy nám hlavní hrdina něco vysvětluje. Myslím, že to autor odkoukal z pořadů jako Policie v akci, kde rovněž praktikují podobný systém, kdy je nám jakákoli akce ihned vysvětlna nějakou mluvící hlavou. Vrcholem všeho ja pak technická kvalita. Moc by mě zajímalo, na co to autor točil, protože takto nekvalitní obraz vám v dnešní době nenatočí snad už ani obyčejný mobil. V jednom kuse je to přepálené a velmi se divím, že je tomu zvuku vůbec rozumět. Po střihové stránce je tam spousta prolínaček, občas je do toho střižen nějaký obrázek z fotobanky a ve zvuku tam pořád hraje nějaká hudba, která vlastně s obrazem vůbec nesouvisí. Občas říkám, že amatérské a studentské filmy mám moc rád. Jenž většina z nich má nějakou úroveň. Tady chyběla i tak základní věc, jako je soudnost (největší záhadou pak pro mě možná je, že to vůbec čsfd schválí).

Na rozdíl od Koyaanisquatsi, tento film v jedné velké metaforické a hypnotické jízdě zkoumá individualitu člověka a jeho pschologii. Nádehrná 2 a půl hodiny dlouhý jinotaj o duši člověka.

Jeden z důvodů, proč mám rád různé filmové databáze (jako je čsfd) je ten, že zde můžu narazit na skryté skvosty, na které bych jinde nenarazil. A myslím, že Vojákova dívka je jednou z nich. Při letmém pohledu na tvůrčí tým vám toho jména asi moc neřeknou, ale jistě stojí za zmínku minimálně režisér Frank R. Pierson, mimo jiné držitel oscara za nejlepší scénář k filmu Psí odpoledne a pak také hudební skladatel Jan A.P. Kaczmarek, držitel oscara za hudbu k filmu Hledání Země Nezemě. Film samotný pak byl nominová na několik Zlatých glóbů, ovšem v žádné kategorii neuspěl. A jistě ten film má mnoho much. V některých částech je až zbytečně moc popisný, má místa, která by se dala výrazně prostříhat a používá prvky, které mi připadají vyloženě zbytečné (voiceover hlavní postavy). Stejně tak po příběhové stránce, je v některých pasážích na můj vkus až příliš bulvární, nicméně pro člověka, který tento příběh do detailů nezná, je to možná výhoda. Protože ačkoliv se to někomu může zdát jasné, mě pointa překvapila. A musím říci, že mile. Protože, když se na začátku prokousáte úvodním balastem, v druhé polovině před vámi film rozprostře zajímavou a citlivou lovestory s příměsí složítého vnímání trans osob, v kontrastu s drsným prostředím, jako je právě armáda.

Další úterý = další český film z koprodukce ČT. Ovšem tentokrát jsem byl více zvědav než obvykle, protože se jedná o snímek čerstvého držitele lva za režii Tomáše Pavlíčka. Možná je zajímavé, dívat se na tento snímek až po Přišla v noci, protože si myslím, že již zde nastupuje Pavlíčkova obsese matkami a jejich vztahů s dětmi. Zde je dokonce tento faktor zesílen, tím, že dvě z postav jsou matky a mě dost baví vývoje této obsese sledovat. Po příběhové stránce je to jinak perfektní psychologická studie postav a mezilidského chování v krásném prostředí okolní přírody. Jediné co mi vadilo a vadí mi to u více současných filmů - autoři mají geniální zápletku a na konci nevědí jak z ní vybruslit, pročež ten filmkončí tak jako neurčitě. Například, zde si myslím, že pointu filmu člověk tuší již tak od jeho poloviny, ovšem ten konec je prostě z mého pohledu uspěchaný a zmatečný. Další co mi zde vadí, že se ve filmu objevují samé známe tváře, což je třeba věc kterou oceňuji na Přišla v noci - tím že obsadíte neherce, nebo málo známé tváře docilujete z mého pohledu jisté realističnosti. I tak se ale za mě jedná o nadprůměrnou českou komedii.

V rámci maturitního opáčka jsem se rozhodl si pustit Osvícení. Co k tomu napsat. Z mého pohledu rozhodně jeden z nejlšpích thrillerů, s velmi dobrými hereckými výkony a fantastickou hudební složkou. Brzy si budu muset znovu připomenout vesmírnou odyseu.