Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Dokumentární

Oblíbené filmy (10)

Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol (1968)

Rakvička nebo věneček? Aneb příběh jednoho starostlivého českého tatínka, co se změní v nelítostného vraha, kolaborujícího s nacisty. Tak tohle je vrchol nejen české, ale i světové kinematografie. Nejednou mně při sledování přeběhl mráz po zádech. Hrušinský hraje výborně a sám by zasloužil 5 hvězd. Nejen nezapomenutelný film, ale také nesmrtelný odkaz mojí v kapitalismu narozené generaci.

Princezna Mononoke

Princezna Mononoke (1997)

Má první zkušenost s Miyazakiho tvorbou. Poprvé jsem viděl když mi bylo asi 10. A docela se mi to líbilo, ale samozřejmě jsem to nepochopil. Po druhé jsem Monooke viděl asi ve 14 a byl jsem naproost unešen. Film má na animovaný snímek neuvěřitelně strhující atmosféru, která je ještě podporována výborným hudebním doprovodem. Excelentní práce anime studia a vůbec, mám ten film jenom hrozně rád. Nic proti Dreamworks, ale tohle s Shrekem ani srovnat nemůžu. Těším se až se na to kouknu za pár let znovu...

Sedmá pečeť

Sedmá pečeť (1957)

Zatím nejlepší film o Bergmana co jsem viděl. Síla z něho pryští na všechny strany a komu vadí, že se tam neběhá a nebojuje. Tohle je po všech stránkách výborný film-režie, scénář, kamera, herecké výkony. Ale nic z toho si ani nevšimnete, protože to od začátku začnete brát jako samozřejmé. Scény se smrtí jsou vynikající a fakt, že vyhrála podvodem jen umocňuje neucelený obraz o ní. A mimochodem nezdá se vám, že Antonius moc dobře věděl jak ty figury stály?

Krvavý trůn

Krvavý trůn (1957)

Jedna ze středověkých Kurosawových balad. Pro někoho, tedy asi pro většinu normálních diváků těžko stravitelné. Děj je sice dobře vymyšlený, ale trochu moc brzo je všem jasné jak to dopadne. Kurosawovi klasické protahované záběry jsou krásné a na jeho filmy se nemůžete dívat stejnýma očima jako na Spider-mana. Tohle je skutečně umění. Ale k filmu: Film o závisti, hamižnosti a zlobě, ale také o hlouposti a následném trestu. Kurosawa si vychutnává každou scénu a herci jako by vykonávali jeho myšlenky zcela samozřejmě. Pokud překonáte pomalý začátek děj vás nemůže nevtáhnout. Vyhrocený konec jen podtrhuje emoční zážitek z filmu. Skvělé!

Údolí včel

Údolí včel (1967)

Středověké balady jsou asi mou nejoblíbenější filmařskou tématikou. Ale jejich zpracování je vždy těžké. Je třeba postupovat citlivě a s rozvahou. Jakákoliv chyba je znát, ale tady ji nevidím. Podle mě je Údolí včel druhý nejlepší film šedesátých let. Nebýt Herzova Spalovače bylo by první. Na český film z minulého století neskutečná výprava - zbraně, hábity, brnění, kroje, dobové úly, dobově vybavené kovárny, statky, tvrze a hrady. Krásné interiéry a exteriéry. Moře, kopce, louky, hrady atd. Krása. František Vláčil napsal s panem Vladimírem Körnerem nádherný scénář a režii zvládli jakbysmet. Další nespornou kvalitou filmu jsou herecké výkony nejen hlavních postav. Ale je třeba samozřejmě vyzdvihnout pány Kačera s Čepkem, kteří hrají, tak že je jim celý film malý a jako by chtěli dál. Škoda že nemohli hrát pod Bergmanem. Kačer hraje stejně dobře jako Max von Sydow a možná ještě líp. Jako poslední bych vyzdvihl hudbu a celkovou atmosféru filmu. Jako bych ani nesledoval film, ale prožíval příběh. Úžasný zážitek.

Old Boy

Old Boy (2003)

Tak a je to. Konečně jsem se odhodlal a zhlédl první film z nové asijské tvorby. No a vypadá to, že se z téhle oblasti hned tak filmově nevyhrabu. Old boy mě učaroval už prvním záběrem. Někomu by možná vyhovovalo, kdyby byla stopáž kratší, protože scénář v podstatě na 115 minut nemá. Já jsem radši, když vidím co dělá režisér s "prázdnými" místy. A je vidět, že Chan-wook Park je rád, když má víc času. S filmem i divákem si hraje jak jen může. Pomáhá mu i vynikající hudební doprovod. Bohužel konec vyznívá trochu do prázdna. Na konec musím souhlasit s Tarantinem: "Ten film je tarantinovštější, než cokoliv, co kdy natočil on sám."

Pulp Fiction: Historky z podsvětí

Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)

Tak tímhle Tarantino skutečně ,,založil,, novou subkulturu. Už nikdy nebudu hodnotit film aniž bych k němu nepřirovnával Pulp Fiction. Pulp Fiction miluji už, protože Quentin dokázal skloubit relativně umělecky kvalitní kousek s popovou Hollywoodskou sračkou pro všechny na světě. A to se týká scénáře, reřie, kamery, hudby i výběru herců - svým způsobem je to geniální, ale nakonec to už to je trochu otravné. Takže se to prostě musí líbit úplně všem. Například jakmile někde někdo jen řekne jméno tohohle filmu, všichni hned spustí hlášky a dalších půl hodiny se nebaví o ničem jiném. Herecké výkony jsou u většiny herců(hlavně Travolta) jejich životním maximem. Ale mám ten film stejně hrozně rád.

Hoří, má panenko

Hoří, má panenko (1967)

Asi je zbytečné, abych se rozplýval nad všemi stránkami tohoto filmu po technické stránce. Miloš Forman zkrátka v Čechách skutečně umělecky tvořil a tenhle snímek je toho důkazem. Mám rád Amadea a Přelet, ale tohle je umění. Příběh o tom jak popsat lidskou povahu aneb jaká jsme prasata. Kromě skvělé režie film stojí také na vynikajících hereckých výkonech. Nejlepší stránka filmu jsem jednoznačně skvěle napsané charakteristiky postav. - Nádhera. Nejlepší scéna: ,, A jak k tomu přijdou ti co si nenakradli?´´ ,,To je jejich chyba! Měli si taky nakrást.´´

Černý Petr

Černý Petr (1963)

"Ahooj" Ano, jak vtipné začít touto dnes již notoricky známou hláškou, ale má to svůj důvod. Miloš Forman, respektive Černý Petr, jak chcete, mě totiž přesně takhle pozdravil svým prvním filmem. Černý Petr byl můj první film, na který jsem šel sám do filmového klubu, první film, který jsem pozoroval, jako "kritik" (berme s velkou rezervou). Nebýt tohoto dílka, kde se v jedné scéně může mísit trapnost, humor a romantika zároveň, možná bych se dnes na filmy nedíval s takouvou zálibou. Černý Petr pro mě zkrátka navždy zůstane citovou záležitostí spojenou s mými filmovými začátky. A že je to o ničem? A o čem je život?

Piano

Piano (1993)

Nejlepší romantické drama jaké jsem kdy viděl. Obyčejně mi tenhle žánr nic neříká, ale příběh okolo lásky a piána předčil všechna má očekávání. A nebýt přehnaného happyendu neměl bych co vytknout. Za nejlepší považuji výkon Harveyho Keitela a hudbu Michaela Nymana.