Beyoung

Svědectví nejen o tom, jak nebezpeční jsou psychopatičtí lídři ve své fanatické touze po moci nebo na jak zrůdné dno ve jménu téhle touhy dokáží klesnout... Lež jde ruku v ruce s 'pravdou' a pokud je generacím lidí od dětství vymýván mozek, tak jako v KLDR, intuice se vypne a schopnost kritického myšlení často nenávratně zakrní: Slepě a oddaně pak následují Vůdce a v nutnosti mu vyhovět pohřbívají příbuzné nebo kamarády, trpí, hladoví a kradou sousedům výkaly, protože je musí odevzdávat. Ti kteří již nemohou, prozřou a vzepřou se diktatuře útěkem, končí pak většinou mnohem, mnohem hůř. Obdivuji skálopevnou motivaci jednoho obyčejného člověka, pastora, který těmto uprchlíkům zachraňuje životy, zcela nezištně, a za cenu rizika vlastní smrti. Bylo by možná dobré tohle dílo pouštět mladým lidem ve školách, protože to není tak dávno, co jsme podobný režim měli i u nás. Mnoha lidem kritické myšlení, bohužel, chybí... A nikde není psáno, že se tahle tíživá historie (možná právě jejich přičiněním) nemůže zopakovat!

Narcistní 'sci-fi' (asi i komedie), které vykresluje muže jako věčně mladé, vitální a okouzlující bytosti, a ženy jako stárnoucí a nemocné chudinky. No nevím...

Malkovich i Close hrají pohledem. Tahle Frearsova varianta je oproti Formanově pečlivější a víc se zaměřuje na detail. Je tak perfektně kompaktní a má hlubší psychologický efekt. Funguje jako sonda do osobností, potažmo myslí dvou narcisů, mezi nimiž je jediný rozdíl: markýza de Merteuil je žena, a Valmont muž. Jeho řídí testosteron a touha dobývat, jí zas touha se mstít. Oba dva jsou absolutně pohlceni potřebou po kontrole ostatních lidí, v jejímž zájmu si vnitřně ospravedlňují manipulace, lži i ztráty, které jejich činy ostatním přinášejí. Klíčová je jejich vzájemná 'výpomoc', vyžadování protislužeb, ale i soutěžení,  díky čemuž rozehrávají brilantní šachové partie. Nezapomínají tahy promýšlet dlouho dopředu, takže jim uniká, že i mistr se jednou utne. Zábavná hra končí ve chvíli, kdy je Valmontovi jasné, že to je tentokrát on, kdo prohrál, stal se směšnou figurkou, a že přitom obrovsky zradil sám sebe! Když později pláče nad tím, že nadarmo roztrhal srdce "vzácného jednorožce", nastává moment k zamyšlení nad zbytečností celé situace. Dojemný závěr a poučná podívaná.

Rozmáhá se trend nezvykle dlouhých stopáží. Ty sice detailněji obsáhnou knižní předlohu, ale u mě většinou vyvolávají nežádoucí poruchu pozornosti: Během filmu odskakuji vařit, vyrábím si pleťovou masku nebo sypu ptáčkům zrní. Celé domácí kino se mi tak z původních 3,5 protáhne na 5 hodin, někdy i na víc dnů po sobě. Čím je film delší, tím je vyšší šance, že proklouzne nějaký trapas. Tady byla za celou dobu naštěstí jen jedna scéna, kdy jsem měla pocit, že film paroduje sám sebe. Ze začátku pomalejší rozjezd nabírá otáčky, a v poslední hodině se mi pozornost zcela vrátila. Celkově to Scorcese zvládnul na jedničku, jeho osobitý 'rukopis' je tu znát. Sečteno a podtrženo - film mě zasáhnul do hloubky, a bude navždy patřit mezi moje TOP 152. Symfonie výborných výkonů, zejména Lili Gladstone je tady úžasně charismatická - s 'hodným' strýčkem Kingem (R. De Niro) a jeho figurkami žijícími v ohnisku dvou odlišných kultur. Kontrast mezi mírumilovnými, domorodými indiány, kteří jsou pokorní a vděční za život v jeho nejčistší fomě, a frackovitými bělochy, krvelačně bažícími po zisku. Děj, ač vyhnaný do extrému, neztrácí na věrohodnosti. Celkově zajímavá, hodnotná podívaná, která vyžaduje jistou dávku empatie a zamyšlení. Trochu mi v tomhle ohledu dala zabrat postava Ernesta (L. DiCaprio), který je bezpáteřní blb. Jeho myšlenkové pochody, vzhledem k jeho ženě, byly pro mě matoucí a přemýšlela jsem, jestli je tak retardovaný, nebo taková svině. Další výborný Leonardův výkon, za který by si zasloužil poplácat. Ten jeho škleb je rafinovaný a charakter postavy dost vystihuje. Skoro bych ho nepoznala. Good job!

Hned na úvod musíte soucítit s klukem, kterému soused zavraždí tátu, a potom mámu před očima..., takže nevyslovený příslib pomsty visí ve vzduchu. Ale děj není předvídatelný, na pomstu proto dojde až za dlouho, a navíc v retrospektivní lince, která často přetíná hlavní děj. Není to vůbec na škodu, osud Vita Corleone mě zajímal. Dobře vystavěné. Teď bude následovat delší óda na Al Pacina, takže kdo nechce číst, ať přeskočí: Divácká pozornost, o kterou se v jedničce dělil s Marlonem, teď vesměs celá patří jemu, protože ji na sebe strhává, aniž by hnul brvou. Ztvárňuje vzorového hrdinu. Michael je tvrďák - loajální, hrdý a osamělý. To je role, která Pacinovi sedí jako prdel na hrnec. Navíc ctí rodinu, takže člověk by se hned zamiloval. Ještě, že nejsem chlap a můžu si ho vychutnat. Ačkoliv to jeho charisma asi funguje obecně na všechny. Lituji, že jsem film nesehnala v originálním znění, protože reálný Pacinův hlas je, aspoň pro mě, o poznání víc sexy než Jirky Pragera (Snad to teď nečte.) Cool atmosféra, kde emoce jsou tabu, ukryté hluboko pod povrchem. Oceňuji, že se ve filmu neplýtvá slovy, protože přemíra explicitnosti se hodí spíš pro děti. Tady si něco z příběhu musíte dotvářet v hlavě. Jednička skvělá, dvojka jinak, ale taky. 3,5 hodiny času, který nebyl ztracen.

Nuda to teda nebyla. Jinak ale velké zklamání z tohoto filmu, který mně osobně neměl co říct.  Ale vůbec! Dobré herecké výkony ani zajímavý vizuál nestačily k tomu, abych z kina neodešla znechucená a prázdná, jako kdyby se přese mě přehnala nicota. Tohle surrealistické dílo je pro mě moc 'nadčasové', protože jeho existenci nechápu, ačkoliv finanční důvody jsou mi zřejmé. Leitmotivem příběhu je toporně křečovitá snaha o originalitu, která je tak očividná, až to není hezké. Tohle nemělo nic společného ani s komedií (dobře, 2x jsem se zasmála - jednou když jsem viděla loď a podruhé nějaké hlášce na lodi, kterou jsem už zapomněla.) Nemělo to pranic společného ani s romantikou, ani s erotikou. Byl to spíš porno-thriller. Dekadentní, ale ošklivě. Nebudu tvůrce velebit za to, že upekli dort, schovali do něj švába a donutili mě ho sníst.

Snové a neskutečně nadčasové dílo, které je dalším Zemanovým klenotem. Osobitý autorský styl, kolorování i hudba podtrhují atmosféru, jen zvuky na mě v určitých místech působily rušivě. Je radost pro oči (i uši) sledovat něco, co bylo vytvořeno s pečlivostí, láskou a talentem. Miloš Kopecký alias Baron Prášil dodává filmu noblesu sobě vlastní, která je všudypřítomná, - ať trčí s lodí uvízlý v břiše velryby, frčí na dělových koulích tam a zpět nebo se ztrácí v červeném dýmu… Poetická, krásná filmařina!

Bláznivou střelu jsem viděla kdysi dávno, takže jsem chtěla vyzkoušet, jestli bude pořád tak šílená… šíleně vtipná. Musím říct, že nezklamala!  Konečně jsem mohla uspokojit svůj potlačovaný smysl pro škodolibost. Bylo to úlevné. Smála jsem se nahlas celou první polovinu, a to se mi často nestává. V druhé půlce už to bylo bohužel slabší, nicméně tahle komedie funguje.

Tenhle kousek mě pohladil po duši. Je hluboký, lidský, a přitom geniálně jednoduchý. Je ukázkovým příkladem toho, že i málem se dají vyjádřit hluboké pravdy nebo city. Tvůrci si evidentně váží slov, a ve filmu jimi zbytečně neplýtvají. Atmosféra je dost intimní na to, aby nenechala myšlenky utéct jinam. Stojí tu proti sobě naivita vs. zralost. Ústředním motivem je čistá, platonická láska. Na druhé straně film vyzdvihuje schopnost projevit zájem – obyčejný, lidský. Zájem o někoho, kdo je vám cizí, obtěžuje vám život, přesto s ním soucítíte. Závěrečná scéna všechno umocňuje, super pointa na konec. Pro mě osobně je podobně dojemná jako závěr knihy ‚Malý princ‘.

Melancholické, veskrze komorní drama. Dobré výkony obou herců. Hlavní hrdina je zajímavý. Podobných filmů o tom, jak milence rozdělil osud, existuje řada, a lepších. Tenhle nepatří mezi ty, na které bych se s chutí podívala znovu. Něco mi v něm chybí. Asi víc hravosti a světla. Tihle chodí jen z práce a do práce. Milují se až za hrob, ale pořádně nic spolu neprožili. Paměť se tu vypíná tak rychle, až se tomu nedá věřit! Asi mají v Koreji jiného alzheimera než my tady v Evropě. Zhruba od poslední třetiny začíná děj zavánět předvídatelností, což mu ubírá na atraktivitě. Je napěchovaný uplakaností a srdceryvnou hudbou, až hrůza... Prvoplánová hra na city mi trochu vadí. Konec se zbytečně natahuje. Stěží jsem dokoukala.