MovieTom

Perfect days je krásný film pojednávající o nahlédnutí do života jednoho skromného muže radujíc se z maličkostí všedního dne. Jeho práce je umývání záchodů, nemá moc peněz a žije v prostém bytě, ale přesto v životě dokáže nacházet radost a potěšení, jenž ho činí šťastným. Snímek slovy řekne jen opravdu málo, ale přesto toho vypovídá hrozně moc. Je plný úžasných detailů a při sledování vám září úsměv na rtech. A po odchodu z kina vám film doslova změní pohled na svět. 8/10

Čtvrtý Kung fu panda je jeden obří nenaplněný potenciál. Po všech stránkách, díky kterým byly předchozí díly tak skvělé nové pokračování absolutně selhává a já se u toho ani nedokázal bavit. Humor zde takřka nefunguje a  jen u jediné scény jsem se dokázal doopravdy zasmát. Z úhlavního záporáka v podobě Chameleonky nejde žádný strach a samotná její schopnost byla až do finále naprosto nevyužitá. Navrátivší záporáci z předešlých dílů jsou zde jen ploché figurky pro nalákání diváků do kin. (Kai s Shenem zde nemají snad ani jednu větu!) Animace byla místy až levná, spousty dějových linek zbytečně uspěchaných a choreografie akčních scén tu šlapala tak z půli co v původní trilogii. Ale nejhorší na tom všem je, že zde není, byť jeden jediný zapamatovatelný moment a z nejnovějšího pokračování se tak stává jen prázdný střípek oproti předchozím dílům. 5/10

Neskutečně krásný a zároveň temný snímek pojednávající o rozpadu z počátku dokonalé rodiny. První polovinu filmu jsem si instantně zamiloval především díky úžasné bratrské chemii, dialogům, ve kterých jsou informace předávány hrozně přirozeně a hudbě, jejíž jedna určitá skladba dokáže být radostná a v jiných chvílích zase emočně zdrcující. A celkově ten 80kový vibe sál ze všech stran. Wrestling a zkoumání jeho zákoutí mě neskutečně bavilo, stejně tak sledovat, jak se ze samotných postav do jejich zápasů přelévají osobnější emoce, čímž se dostáváme ke druhé polovině filmu, která se přehoupla do velmi silného drama. Možná to mohlo působit, že těch věcí, co se podělalo bylo až příliš, ale opravňuje je inspirace podle skutečného příběhu a byť se to nemusí jevit i v druhé polovině filmu je spousta pěkných momentů, které vás jako diváka nenechávají jen utápět v depresi. Ale skutečný důvod, proč ve mně snímek stále rezonuje a proč jsem si jej zamiloval na tak vysoké úrovni je díky emocím, ať už těm radostným či především smutným. A když film skončil měl jsme oči zalité slzami, ale zároveň úsměv na tváři z v podstatě krásného konce. 9/10

Když jsem vyšel z kina měl jsem pocit jako bych byl součástí kinematografické události, která se s jistotou zapíše do historie. Naprosto skvostný vizuál. Úžasná kamera Greiga Frasera plná kompozičních hrátek, nasvícení atd. Denis Villeneuve je dle mě jeden z nejlepších režisérů dnešní doby. Dunu zpracoval snad jak nejlépe mohl. Ano možná to není, co se týče knižní předlohy úplně přesné, ale především jde o samotné vyznění a já měl pocit jako bych sledoval tu stejnou Dunu, jen ve filmovém formátu. Samozřejmě se nesmí opomenout ani na skvostné herecké výkony a naprosto famózní hudbu Hanse Zimmera, která umí být mýtická, epická, až mrazivá a zkrátka nádherně podkresluje jednotlivé momenty. Ale pořád to není jen obyčejný a přímočarý blockbuster. Duna oplývá tolika hlubokými tématy k zamyšlení a filozofickým přesahem. A tak skvěle vystavěný přerod postavy Paula v až chirurgicky přesného intrikujícího antihrdinu, který už nádherně jistými pohnutky rozpracoval Frank Herbert ve své knize jsme doposud neviděl. A stejně jako první film mě podlomily kolena úderné dialogy a nyní v mnohem větším měřítku opulentní akce. Ale pořád to působí jako jeden celek. V prvním díle si tvůrci náramně rozpracovali šachovnici, aby nyní vše zakončili monumentálním šachmatem. Zkrátka filmová Duna se po boku Star Wars zapíše do historie jako kinematografický vrchol a definice žánru Sci-fi. 10/10

Snímek, který vás od začátku spíše tahá za nos a tvůrci až postupem času šikovně poodhalují další a další střípky z velmi komplexní skládanky, která se pomalu přetavuje v až něco velmi temného a děsivého. Konec kdy dopadne poslední dílek a vám s hrůzou v očích dojde že přesně sem to od začátku směřovalo a postupně do sebe jen vše zapadalo je k nezaplacení. 9/10

Monumentální akční scény byly úchvatné a tento rok jsem snad neviděl lepší. Třeba taková bitva v zasněžené krajině byla nesmírně atmosférická a pro mě ze všech nejlepší. Ale tím nějaká větší pozitiva končí. Samotná postava Napoleona nemá skoro vůbec charakter. Na začátku jen zachmuřeně chodí a stejně tak na konci. Joaquin Phoenix tak ani pořádně nemá co hrát. Film dále jen skáče z jedné důležité události k další a postavám tak vůbec nedává prostor a celkově jdou znát velké prostřihy z původních čtyř hodin napříč celým filmem. Napoleon by se tak dal jednoduše popsat jako bonbón s krásným lesklým obalem, avšak uvnitř naprosto prázdný a bez chuti. 6/10

Upřímně čekal jsem průměrnou podívanou, ale dostavilo se mi něco mnohem horšího. Strach z animatroniků se tu po stavění domečku rázem vytratil. Jediné postavy, které zde zemřou jsou ty představené z předešlé scény. Záporák se objeví na začátku a na konci, aby udeřil naprosto nečekaným zvratem. Hlavní postava jakoby tu ani nechtěla být. U toho blbého kompu polovinu času prospí a místo toho, aby tu rozkrývala lore daného světa tu máme jinou postavu (ta policistka), která slouží jen k vysvětlení děje, ale sama žádný charakter nemá. A ano nečekal jsem plnohodnotný horor, ale alespoň tu mrazivou atmosféru. Té se ovšem taky nedostavilo. Příběh pak extrémně předpovídaný. A já osobně býti fanouškem jsem ještě více naštvaný, protože ani jediná scéna pracující s klaustrofobii z oné místnosti s počítači a blížícími se animatroniky tu není a místo toho tu sledujeme hloupé honičky, které následně protne střih a postavy jsou zachráněny. Jediné co se zde dá pochválit je vizuál, ale tím to končí. 3/10

Oppenheimera jsem viděl v kině dvakrát a podruhé byl zážitek snad ještě lepší. Herecké výkony tu jsou naprosto skvělé a to i u herců, kteří neměly tak velký prostor jako jiní. Technicky je film naprosto úžasný, od zvuku po vizuál. Ale nejvíce mě zaujalo samotné vyprávění, každý jiný režisér by tenhle životopisný snímek pojal z bodu A do bodu B a zakončil jej výbuchem, tady však krásně vidíme celý dopad daného vynálezu a to nejen z pohledu světa, ale i samotného vynálezce. Posledních 45 minut možná bylo až příliš dlouhých, ale při druhé projekci mi to vůbec nepřišlo. A zakončit film ledovým pohledem vědce, který vynalezl nejničivější zbraň historie ve mně i podruhé dlouze rezonovalo. 8,5/10

Nové Mission Impossible je neskutečný akční nářez. Při každé akční sekvenci jsem nehybně seděl zařezaný v kino sedačce a ani nedýchal. I když tu v rámci série, co se týče akčních scén nemáme vesměs nic nového, pořád je akce něčím novým obohacená a nápaditá. A přesto, že film trvá skoro tři hodiny, tempo je našlapané a stopáž uteče jako voda. Jen dialogy byly místy možná až příliš dlouhé, ale to je jen maličkost. Parádní je i chemie Cruise s Grace. A byť je snímek součástí dvoudílného finále, pořád funguje jako jeden celek. 8,5/10

Ach jo. Rozhodně se netajím tím, že Indiho filmy miluji. Především tedy první tři filmy a byť čtverka měla své problémy, stále jsem si ji užil, ale Nástroj osudu je pro mě jednoduše obří zklamání. Prvních dvacet minut možná zavání tou správnou Jonessovskou atmosférou, ale potom už jen sledujeme starého, znuděného a znaveného muže, který mi mého milovaného hrdinu ani v nejmenším nepřipomínal. Chemie s kmotřenkou absolutně nefunguje, záporák je děsivý jedině v jedné scéně v hotelu a tím to končí. Okolo samotného artefaktu se pak nedaří vytvořit žádnou atmosféru a to je přesně to o čem mluvím. Já u nového Indiho totiž nic necítil a ten film mě nechával zkrátka chladným. Žádné napětí z místy až unylých akčních scén, žádný strach o postavy či žádná radostná atmosféra, kterou kdysi ještě Indi oplýval. Jako letní blockbuster docela fajn, ale jako rozlučka s Indim rozhodně ne. 5/10