Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (56)

plakát

Predátoři (2010) 

Je hodně těžký tenhle film objektivně hodnotit, k prvnímu Predátorovi mam totiž silný citový vstah. Prostě ho miluju. A z třetího dílu (příšerné Aliens vs. Predator ignoruji) je jasně cejtit, že maďarský režisér Nimród Antal i produkující Robert Rodriguez jsou na tom uplně stejně. Tenhle film je jedna velká pocta. Citace střídá citaci a celou dobu film na fanouška nepřestává "pomrkávat". Tísnivá atmosféra husté džungle, bezbolestná se objeví hned v prvních minutách, skladatel John Debney neustále variuje původní motivy Alan Silvestriho a tak dále... srdce jen zaplesá (Úvod mi ale nejvíce ze všeho přimomínal slavnou Kostku - skupinka lidí na neznámém místě, nepamatují si jak se tam dostali, neví proč tam jsou ani co se od nich očekává). Ale kdybych měl bejt objektivní, musim uznat že se jedná o čistě průměrný film. Nemůžu mu něco vyloženě vytknout, ale ani tu neni nic z čeho bych byl nějak na větvi. Věrnost prvnímu dílu je obrovská, ale problém je v tom, že jednička je už 23 let stará. Doba pokročila a od filmů se vyžadují nové nápady... ty se ale jaksi nedostavujou. A pochybuju že za to může nízký rozpočet. Film opravdu vypadá jak když sem spadnul z 80. let... jestli je to dobře nebo špatně si musí každý zhodnotit sám. Pro mě je to řemeslně výborně zvládnuté béčko, které nad průměr vyzdvihuje jem moje láska k originálu. 6/10 PS: často se stává že se v traileru objeví záběr, který se nakonec do filmu nedostane. Ale aby se z nejlepšího trailerovýho záběru (ten kdy na hrdinu míří asi 15 predátořích zaměřovačů) vyklubala prachsprostá lež (ke který se Rodriguez přiznal že natočil jen pro upoutávku), to je sviňárna největšího kalibru. Robert si to u mě hodně rozházel.

plakát

Karate Kid (2010) 

Hned na úvod musim zmínit nesmysl, nad který jsem se prostě nebyl schopný povznést - film se jmenuje KARATE Kid a celou dobu je o KUNG-FU. Dlouho sem nezažil aby se název filmu rozcházel s jeho obsahem, ale pokud vám takovýhle "detaily" nevaděj, film se vám dost možná bude i líbit. Nesmyslný název je samozřejmě důsledek toho, že se jedná o remake "VHS-klasiky" z 80. let. Mě ovšem originál v dětství minul, takže nostalgie se u mě nedostavila - zkouknul jsem ho vlastně až nedávno kvůli srovnání s novou verzí. Ta přebírá skoro doslova celou dějovou linku, i když nechápu proč remakovat zrovna Karate Kida - příběh je totiž klasický klišé, které už bylo ve spoustě jiných bojových filmů: hrdina dostane nakládačku - hrdiny se ujme trenér-underdog s traumatem - hrdina vyhraje turnaj. Remake obsahuje pouze 2 zásadní změny (tedy kromě jiného bojového stylu) - první je přesunutí děje do číny (btw: to, jak film vykresluje komunistickou velmoc by si zasloužilo podrobný rozbor) a druhá, mnohem výraznější a zároveň největší problém filmu, je snížení hrdinova věku. Představte si klasickou zápletku: hrdina si začne s dívkou, která je ovšem oblíbeňkyní místního vůdce gangu. Tomu se její nový nápadník nezamlouvá a tak mu rozmašíruje hubu. Hrdina začne trénovat aby se pomstil a získal zpět svojí lásku. A ted si představte, že všem zůčastněným je kolem 12 let. Vypadá to směšně a absolutně to nefunguje! Co naopak funguje skvěle je trénigová a bojová pasáž a to hlavně díky výborné hudbě Jamese Hornera, který pro změnu místo sama sebe vykrádá Hanse Zimmera (přesto jsem ho poznal podle jedné melodické smyčky převzatou z Avatara). Jaden Smith mi kupodivu nevadil (btw: je čim dál tim podobnější taťkovi Willovi), Jackie Chan mi přišel dokonce velmi dobrej. Je tu spousta patetických proslovů a mouder, ale to je u těhle žánrů povinnost. Film tak splňuje to co se od něj čekalo a na víc si ani nehraje, takže to nakonec v rámci možností nedopadlo zas tak špatně. 5/10

plakát

A-Team: Poslední mise (2010) 

Seriálovej A-Team jsem příliš nesledoval, z 80´tkových seriálu jsem dával přednost McGyverovi nebo Magnumovi. Z těch pár dílů A-Teamu co jsem viděl mi v paměti utkvěl jenom šílenej pilot Murdock a zlatem ověšenej černoch B.A. Baracus. A samozřejmě slavná znělka (která ve filmu také několikrát zazní). Přesto sem se na moderní verzi velice těšil, podle trailerů to vypadalo na testosteronovou verzi Charlieho Andílků - tedy uplně tupá, ale neskutečně zábavná šílenost. Bohužel, výsledek zůstal tak na půli cesty. Přestřelenejch akčních sekvencí je tu sice dost, nohy jim ale podráží hrozivě nepřehledná kamera a střih (tahle nemoc postihuje spoustu současných blockbusterů). Navíc mi v nich chyběl ten pocit týmové spolupráce a geniálního naplánování, což by měly být základní kameny A-Teamu. V neakčních částech se režisér Joe Carnahan někdy snaží hrát na vyloženě vážnou notu, což mi do celkového konceptu vůbec nepasovalo (celym filmem se táhne podivná vedlejší linka o tom, jak se Face snaží stát nástupcem Hannibala). Výsledek sice obsahuje několik velice povedenejch míst (plus výbornej casting), celkově je to ale takové nemastné, neslané. 610

plakát

Twilight sága: Zatmění (2010) 

Twilight sága je pro každého filmového fanouška jako osina v zadku: děsivě špatné filmy vydělávající děsivě velké sumy peněz. Nepochopitelný fenomén poukazující na zvrácený vkus mladých divaček, kterým stačí aby si Robert Pattinson sundal tričko a už film prohlašují za nejlepší na světě. Přesto došlo k nečekanému posunu. U třetího dílu "Zatmění" se kormidla ujal talentovaný režisér David Slade (V pasti, 30 dní dlouhá noc) a je to setsakramentsky poznat. Kvalitativní skok od nekoukatelnýho "Nového Měsíce" je až zarážející. Ale pozor, to pořád neznamená že je to dobrý, to ani zdaleka! Je tu až bolestně vidět jak se dobrý režisér neustále pere s příšernym scénářem (respektive knižní předlohou), z takovýho materiálu by nic pořádýho neukoval ani James Cameron. Přesto se Sladeovi podařil menší zázrak a film zvednul až na pokraj snesitelné průměrnosti. Jenom díky němu už film neni taková k uzoufání nudná, na inteligenci urážející a žaludky převracející sračka. Chvílemi sem se dokonce přistihnul že mě zajímá co se bude dít dál. Trojúhelník Edward-Bella-Jacob dostává něco co bych se nebál nazvat rozměrem. Z Bellinýho dilematu "stát senestát se" upírem je konečně cítit naléhavost. Opět zásluha režiséra, protože dialogy jsou pořád stejně špatné a postavy pořád stejně jednorozměrné a nezajímavé. Herci prakticky nemaj co hrát - Edward je stále zadumaný, Jacob stále nahatý, Bella stále krásná, toť vše k charakterům. Pak je tu i něco málo akčních scén, které bych chvílema označil skoro za povedené. Je vidět kde si je Slade jistý v kramflecích (a hlavně kde se nemusel tolik držet předlohy). Poprvé se v sérii objevuje něco jako zápletka, respektive vedlejší dějová linka - ta hlavní, tedy vztah ústřední trojice, zústane naprosto nedotčená a na konci filmu je situace stejná jako na začátku. Ale jak sem už psal, to neni chyba režiséra, ale idiotský předlohy, která se inteligenčně drží stále na úrovni vlhkého snu čerstvé držitelky občanského průkazu. O to víc klobouk dolů před režisérem. 510

plakát

Toy Story 3: Příběh hraček (2010) 

Toy Story je legenda. Jednička z roku 1995 znamenala revoluci - první celovečerní animák vytvořený počítačem. Lidi z toho tenkrát padali na zadek. Já ten film v dětství miloval, sjížděl jsem ho znova a znova (ještě bych možná někde našel tu vošoupanou VHSku). Ale určitě ne proto, že bych byl uchvácen technologickým pokrokem, to mi jako malýmu capartovi bylo dost jedno.... studio Pixar totiž už tenkrát dokázalo, že jejich filmy nejsou jenom ukázkou soudobého vrcholu digitální animace, ale předevšim mají duši (je to sice hrozný klišé, ale kdo ví, ten rozumí). Třetí díl Toy Story potvrzuje, že v tomto trendu pokračují a drží si tak pověst studia, které ještě nenatočilo byť třeba jen průměrný film (u mě si to ale rozházeli předchozím "Vzhůru do oblak" který mi absolutně nesedlo). Woody, Buzz Rakeťák i ostaní plastikový hrdinové jsou zpět a neztratili nic ze svého kouzla. Je to daný i tim že vypadaj defakto pořád stejně - vždyt jsou to taky hračky tvořený z převážně jednoduchých tvarů, hladkého povrchu a bez titěrných detailů (pro počítačovou animaci to nejjednodužší, proto si je taky Pixaři před těmi 15 lety vybrali). Technický pokrok tak na nich samotných neni příliš poznat (kromě detailnějších textur), na všem ostatním ale poznat je a to takovým způsobem, že člověku nestačí než uznale pokyvovat hlavou (už zase). Práce se světlem, statisíce objektů v jedinym záběru (fantastická scéna na skládce), k dokonalosti dovedená animace textilu (natahující se ponožka vypadá jako pravá)... to vše jenom potvrzuje že je Pixar stále několik světelných let před konkurencí. Kde to lehce drhne je scénář obsahující několik nehezkých hluchých míst (například dialog na téma "Andy nás už nechcechce" se tu opakuje tolikrát, že mě to lehce iritovalo). Ani humoru tu neni tolik jako ve výborné dvojce. Někomu taky nemusí být po chuti, jak moc scénář brnká na nostalgickou strunu, na mě to ale, vzhledem k mému vztahu k sérii, fungovalo a přiznám se že na konci i ta slzička byla (BTW: takový množtvý odkazů na minulé díly sem snad ještě neviděl). Celkově je film velice dospělý, občas vyloženě temný, obsahující skutečně dechberoucí momenty... více než důstojné zakončení trilogie 810

plakát

Zelená zóna (2010) 

Paul Greengrass patří mezi moje nejoblíbenější režiséry, miluju jeho osobitej dokumentární styl, roztěkanou kameru, rychlej a přesnej střih i syrovost, s jakou dokáže z diváků ždímat emoce bez toho aniž by se uchýlil k laciným trikům jako je tklivá hudba nebo zpomalovačky. Od jeho další spolupráce s Mattem Damonem jsem čekal takový neoficiální pokračování Bournovské trilogie, "Zelená zóna" je ale uplně jiný film. Nikoli však formou - dokumentární styl zůstává. Stejně jako u obou Bournů dokáže režisér do každý scény narvat takovou dynamiku, že se ani nedá říct že by ve filmu byla nějaká akční scéna - i obyčejnej rozhovor je totiž tak našlapanej a kynetickej, že by mu to mohly akční scény v jiných filmech jen závidět. Rozdíl mezi dialogem a přestřelkou (kterých moc neni) je tak pouze v tom, zda herec drží v ruce telefon nebo samopal. Skvělá kamera (s trademarkovskýma "zoomama"), perfektní střih, který je sice rychlej, ale každej záběr, třeba jen půlvteřinovej, je jasně čitelnej a přehlednej. Technicky tedy dokonalost (prostě klasickej Greengrass). Samotnej obsah už dokonalej neni, ale špatnej rozhodně taky ne. Je to vlastně klasickej politickej thriller viděnej očima vzpupného vojáka, kterýmu se nelíbí, jak to tam nahoře vedou. Přestože ale příběh pojednává o velice závažných tématech (defakto naprosto odsuzuje americkou invazy do Iráku kvůli neexistujícím atomovkám), nemůžu se zbavit pocitu, že celou dobu klouže jen po povrchu, nezakousne se pořádně do hloubky. Navíc film ke konci dost ztrácí dech, hlavně mi vadila závěrečná honička, která je neúměrně dlouhá na to, že v ní prostě jen jeden chlap pronásleduje druhýho. Stejně tak filmu moc neprospívá fakt, že každý, kdo aspoň někdy čte noviny, ví, jak to nakonec dopadne - tedy že se hlavnímu hrdinovy nepodaří konspiraci prokázat a zlý americký imperialisti budou dál drancovat ubohou islámskou zemičku s ubohými islámskými teroristy. Ale filmu s takhle bravurní režií a technickou stránkou to ubírá jen málo.

plakát

Princ z Persie: Písky času (2010) 

Panáček v bílym oblečku hopsá po plošinkách, vyhýbá se bodákům a šermuje s týpkama v turbanech snažíc se zachránit princeznu ze spárů zrádného vezíra. Původní hru z roku 1989 hrál snad každý, pro mě osobně to byla uplně první hra kterou sem kdy hrál. Film ale s touto klasikou Jordana Mechnera nemá pranic společnýho, vychází z moderní "písečné" trilogie (Sands of Time, Warrior Within, Two Thrones), se kterou toho ale nemá společného o mnoho více. Snad jenom orientální prostředí a magickou dýku času, umožňující svému majiteli vracet se v čase. Dýka je tu ale to jediné nadpřirozené, zapomeňte na písečná monstra známá ze hry. Akční scény v parkourovym stylu se zase mnohem více inspirovaly ve hře Assasins Creed (hašašíni tu ale jsou za záporáky) Áčkový rozpočet a záštita producentskýho hitmakera Jerryho Bruckheimera dávala naději, že bude konečně prolomena kletba filmových adaptací videoher. Až na světlé vyjímky (Sillent Hill) se totiž většinou jednalo přinejlepšim o průměrná béčka, navíc komerčně neúspěšná. Moje naděje však vychladla ve chvíly kdy byl oznámen režisér - Mike Newell je rutinér, který možná zvládá ukočírovat svoje malé konverzačky (Čtyři svatby a jeden pohřeb, Úsměv Mony Lisy) ale už ve čtvrtém Harry Potterovy bylo vidět, že velkorozpočtový trikový film se mu rozpadá v rukou. A moje nejhorší obavy se bohužel potvrdily. Newell předevšim vůbec nerozumí akci, která se v jeho podání mění v kamerové a střihové peklo ze kterýho akorát bolej oči. Střih je tu vůbec hrozivej, nejenom v akčních sekvencích - scény na sebe pořádně nenavazujou, některé jsou evidentně do filmu vloženy zcela mimo kontext a vůbec - celý to nedává moc smysl. A zatímco z akce bolej oči, dialogy nuděj. Režisér dokázal zabít i relativně solidní chemii mezi princem (Jake Gyllenhaal) a princeznou (překvapivě dobrá Gemma Arterton). Na druhou stanu je na filmu docela dobře vidět velkej rozpočet, výprava i triky jsou povedený, ale stupidní scénář a někdy skoro až amatérská režie (např. takhle špatně použité zpomalovačky jsem už dlouho neviděl) film strhávaj do podprůměru, mezi ostatní herní adaptace. A jelikož Princ komerčně popadl, asi se na tomto trendu nic měnit nebude. 3/10

plakát

Kick-Ass (2010) 

Kick-Ass pro mě představuje relativní zklamání. Přestože se jedná o skvělý film, čekal jsem prostě něco víc. Britský režisér Matthew Vaughn patří k mým oblíbencům, svůj nekonečný talent ukazuje i v této adaptaci komiksu Marka Millara (Wanted). Má obrovský cit pro vyprávění, jeho schopnost kombinovat obraz s hudbou prakticky nemá konkurenci (jediný kdo mě ještě napadá kdo dokáže na plátně vytvořit podobnou audio-vizuální slast je Danny Boyle, mimochodem také brit). Díky tomu je ve filmu spousta úžasných momentů, jako celek ale Kick-Ass nepůsobí ani zdaleka tak svěže a originálně jak se tváří. Námět je výborný ale využitý tak z poloviny. Celou dobu je film kvalitativně o několik tříd vejš nad většinou současné hollywoodské produkce, ale jen velmi zřídka se mu povede udělat ten jeden krůček navíc, který by ho udělal nezapomenutelným či kultovním. Někdy chybí vytříbenější pointa, někdy víc brutality, někdy absurdnější humor. Bolí to o to víc že Vaughn netočil pod záštitou studia ale film si nezávysle financoval sám a mohl si tedy dělat prakticky co chtěl, přesto to občas vypadá jako by mu na záda dejchali nějaký ziskuchtivý kravaťáci a bránili mu se pořádně odvázat. Kick-Ass měl nakročeno k něčemu opravdu vyjímečnému, místo toho je to "jen" perfektně natočená pocta komiksovým hrdinům. Krom skvělé režie a herců je jedním z největších kladů filmu hudba, a to jak písničky, tak především orchestrální doprovod, na kterém se podílely mimo jiné Ilan Eshkeri ("Stardust", Vaughnův předchozí film) nebo John Murphy, který tu zcela nepokrytě použil svůj úžasný motiv z Boylova "Sunshine". A jak sem psal výše, režisér s hudbou umí pracovat jako málokdo jinej, výsledek tedy stojí za to. Přesto se ale nemůžu zbavit té nahořklé pachuti z promarněné šance. 7/10

plakát

Cesta (2009) 

Úžasnej film, ve kterym funguje snad všechno tak jak má. Fantastická depresivní atmosféra postapokalyptického světa, rozpad všech hodnot, smrt, beznaděj. Vše umocněno perfektní minimalistickou hudbou Nicka Cavea a neméně působivou kamerou. Literární předlohu od Cormaca McCarthyho jsem nečetl a možná sem tak měl vůči filmu výhodu. Lidi znalí předlohy ho kritizují hlavně za to, že se jedná v podstatě jen o otrocky přepsané pasáže z knihy a tim pádem celá filmová adaptace vlastně postrádá smysl. Nemůžu posoudit, ale film jako samostaný celek působí dokonale, předevšim po emociální stránce. Ona ústřední "cesta" na jih je vlastně jen záminkou, důvodem, proč zůstat naživu. Celej svět umírá a jediným cílem nepočetných skupinek lidí se stává samo přežití, přestože vlasně nemá moc smysl. Lidi se navzájem přepadávaj, vraždí, pojídaj. Všechny morální hodnoty zmizely a film neustále pokládá otázku, jestli i v takovémto světě má smysl chovat se morálně, nebo jak řiká hrdinův syn - zůstávat těmi "good guys". Myšlenkový přesah mě vůbec ohromil. Ale nečekejte od filmu nic ve stylu Mad Maxe nebo Falloutu, tempo je velice pomalé a vlastně se tu nic moc nestane. Otec se synem putují zdevastovanou krajinou a snaží se vyhýbat nebezpečným lidem. Toť vše. Dokonce se ani nedozvíme co za katastrofu lidstvo postihlo. Ale to vůbec nevadí, tenhle film funguje čistě na pocitové úrovni a funguje téměř dokonale. Téměř - ke konci v několika momentech lehce zaškobrtne, hlavně postava syna se začne chovat jak idiot, kterýmu přijde špatný i to když tatínek opětuje palbu nepřítele a nejradši by všechno vzácný jídlo rozdal pocestným. Nicméně skvělý dojem už to pozkazit nemůže. 9/10

plakát

Podivní (2010) 

"Podivní" jsou další hororovej remake - už jsem se smířil s tím že američani v tomhle žánru nic novýho nevymyslí. Obyvatelé malého městečka se pod vlivem záhadného viru mění na agresivní krvelačné šílence a hlavní hrdina (šerif) se spolu s těhotnou manželkou snaží dostat pryč. Něco podobnýho jsem myslim už párkrát viděl. Ať si řiká kdo chce co chce, nakažení (tedy ti "Podivní", v originále "Crazies") jsou jenom trošku chytřejší zombie, takže tudy originalita nevede. A nevede ani jinudy, "Podivní" jsou naprosto standardní průměr narvanej k prasknutí těma nejprovařenějšíma žánrovýma klišé (včetně obligádního "plácnutí na rameno") který neposouvá žánr ani o metr dál. Uplně zbytečnej film. 4/10