Princ z Persie: Písky času

Tento film je asi taková záhada jako ucpanej hajzl pro instalatéra. Krach Prince z Persie na všech frontách může překvapit leda ty, kteří neznají Newellovo portfolio. Záhadou zůstává totiž jedině to, jak se tvůrce, který třicet let idloval u polozapomenutých televizních projektů, nachomýtl k sezónním blockbusterům. Vůbec mám dojem, že bychom po nevydařeném duu Princ z Persie a Souboj Titánů měli přehodnotit stanoviska, který jsme zaujmuli k Verbinského pirátské trilogii. Ta představovala vážně míněný pokus o vpašování surrealismu a avantgardy do Hollywoodu, který kupodivu vyšel. Kritiky si sice stěžovaly na logické díry v příběhu a anarchistické dialogy – jenže o to právě tvůrcům běželo. Vezměme si ty dvě mezihry ve dvojce nebo zachraňování Jacka z Pirátů trojek ze 40. minuty, takový intermezzo odbočující z příběhový větve nebylo ani v Mannově Miami Vice, který nechal odvážně vyjet Farella a Li Gong na více než dvacet minut „ven z příběhu", jednoduše se sebrat, a odplout v motorovém člunu za tancem a sexem mimo práci. Opustit vyprávění kvůli projížďce, není to náhodou modernistické gesto? Občas zazní, co se komu může líbit na Gameru a vysokonapěťovým Cranku… tyhle filmy si nevypůjčují prvky z videoher, ale jsou videohrami potud, pokud zavrhují filmové postupy a parametry. Na rozdíl od Prince z Persie, který je ale špatný z mnoha dalších důvodů, ponejvíce proto, že nefunguje dokonce ani jako blockbuster vyvolávající silné emoce nikoli zápletkou a vcítěním do postav příběhu, ale přemírou současných stimulů (bombardování místo dojímavého pohnutí). ____ Jestliže se v televizních seriálech z 90. let často uvozovala interiérová scéna záběrem na exteriér, v Princovi je totéž, jen ten záběr není velikostí celek, ale velký celek, poněvadž jsme na půdě blockbusteru, kde je vše ve velkým měřítku. Dramaturgicky jde ale o totéž. Nelze se ovšem zbavit pocitu, že krásný velký celky nedrží pohromadě s pohublým děním. Jednoduše se tu staví na hlavu zásada, která velí skloubit práci jak na environmentu, tak na jeho obyvatelích. Tady zůstává u prvého, pochopitelně proto, že to neměl na starost chvastoun a mastičkář Newell, ale grafici s výtvarníky a lidi přes výpravu. Ta písnička je pořád stejná: buďto nabízí film monstrózní lokace a prázdné nitro postav, anebo monstrózní nitro postav a prázdné lokace. Do první kategorie patří tzv. expanzivní filmy, všechny ty historický fresky jako Spartakus, Ben Hur, Kleopatra, včetně týhle srágory, do druhý existenciální bergmanovský rozpoložení. Pak jsou tu samozřejmě géniové jako Scorsese, který dbá v Letci jak na prostředí, tak na postavy. Je to nicméně hlavně režisér, kdo dává filmu výslednou sjednocující podobou, kdo je zodpovědný za konečnou kvalitu a usměrňuje rozkošatělý štáb. Proto je Tango a Cash pravděpodobně nejlepší akční buddy komedie vůbec, protože za ní stál virtuóz Končalovskij, velká ruská duše, žádná fajnovka, co šoféruje v rukavičkách a voní si auťák papundeklovým stromečkem, ale režisér, který před americkým exilem sesbírával ceny v Cannes a byl tudíž s to vtisknout béčkové story prvojakostní parametry. Ze stejného důvodu je postmoderně střižený Poslední akční hrdina x-kát lepší než koncepčně příbuzný projekt Expendables, protože Sly není při vší úctě ani McTiernan, ani scénárista kalibru Shanea Blacka, který stál namátkou za meta-noiry Posledním skautem nebo Kiss Kiss Bang Bang. Pracant a rutinér Newell do téhle smetánky zatím nepatří, bude-li kdy vůbec. Ačkoliv moc talentu nepobral, je k neutahání, je to typ člověka, kterého jeden den pohřbíte, abyste ho druhý den našli dočista exhumovaného pospávat na vašem zápraží. Na áčkový blockbustery nicméně nemá, neboť – jak říkával můj tatínek – z psa slanina nebude, a když se s nima spustí, vylejzaj mu z toho narozený mrtvoly bez srdce a bez koulí, a hlavně bez chuti. Něco jako prošlá paštika. (Bouřlivý potlesk.) Marnost nad marnost, všechno nad marnost! (Pochvalné výkřiky a souhlasné volání ze všech stran.) Otče, odpusť mu, neboť neví, co činí. (06.10.2010) (méně) (více)

Hodně akční, vtipné málo, trikově zdařilé, přiměřeně gay, místy lehce tupé, herci místy rozpačití, ale kamera a hudba výtečné. A netočil to Uwe!!! /// Princ získá dýku, ale netuší o její magické vlastnosti. Musí přijít princezna, aby mu sdělila, co mu to tam dole visí. (Myslím tu dýku samozřejmě). Do toho intrikuje Dastanův strýc Nizám a pak už se jen prchá, ale stylově. Takto se dá shrnout zápletka - je dobré neočekávat něco víc:) Kingsley bohužel nepředvádí nic extra, pouze dobrý standard. Jeho vzhled a ďábelský pohled už od začátku prozrazují více, než by měly. Sám Gyllenhaal [jilenhulehen, instruktážní video s výslovností] nabral dostatek svalové hmoty, oblékl kožený kabátek, upnuté gatě, přihodil červený šál, paže si omotal vším možným, odhalil mužnou chlupatou hruď - a snaží se nevypadat přitepleně, co mu síly stačí. Tento nesnadný boj zvládl kupodivu dobře, byť první fotky z filmu naznačovaly, že půjde spíš o německé gay porno. Ohání se dvěma meči, skáče po střechách, sloupech, běhá po zdech. Zkrátka umí hodně cool tríčků a naučil se ještě parkour. Btw Gemma je pro mě stále hrozná, nemůžu si pomoct./// Film de facto stojí na akčních scénách. Příliš se nemluví a stále se něco děje. Vojáci obléhají město, meče břinkají, Dastan prchá, dvojice je zajata na poušti, Dastan prchá, pštrosi závodí, Dastan prchá, dýky sviští vzduchem, Dastan prchá, asasíni vyšlou smrtící hady, Dastan… je zabije! Vypadá to sice trapně schematicky, ale funguje to. Kamera místy zoomuje trochu moc, ale přehlednost scén je dobrá, nemohu tedy souhlasit s několika uživateli./// Po celou stopáž je na co se dívat. Ať to jsou ručně postavené rozsáhlé kulisy města, paláce, zkrátka veškerá architektura, dekorace či zajímavé kostýmy. Prostě poctivá práce (při 50 ° v Maroku). Byť byl rozpočet velmi slušný (150 mil.), efekty nejsou dokonalé. Prapodivně působí navráty v čase s dýkou a závěrečná scéna, kdy Dastan prchá před miliony zrníček písku, které se na něj valí ze všech stran. Vypadá to poměrně nevěrohodně, ale čert to vem, to jsou Písky času, ne písek z místního pražského pokáleného pískoviště./// PzP rozhodně není dokonalý a má své mouchy. Ovšem postavy na rozdíl od nedávného Souboje Titánů mají motivaci, nechovají se nelogicky. Příběh nepůsobí nahodile či nedomyšleně. Samozřejmě že je tu řada klišovitých hlášek, některé princovi dedukce jsou stupidní, ale tempo je velmi svižné. Gradace nechybí - na konci mi běhal mráz po zádech. Zásluhy na tom rozhodně má i skvělá hudba (H. Gregson-Williams), která perfektně koresponduje s danými scénami. Je mocná a silná, aniž by byla vykradená a stále opakovala jeden motiv, jak se často u některých trháků stává./// Rozhodně se vydejte se do starověké Persie, kde můžete nalézt mocnou dýku času nebo vysvaleného prince, co skáče po střechách jak kobylka na speedu. Navštivte místa s krásnými paláci a zhlídněte pštrosí závody, které pořádá šejk Amar (nejvtipnější role Moliny). Já jsem si tuhle akční fantasy užila, aniž bych musela z její trapnosti neustále obracet oči v sloup. A jestli se i tak za ty 2 hodiny stihnete nudit, zahrajte si hru, ta nikdy nezklame! 75%. (20.05.2010) (méně) (více)