Vitex

Záverečné dvě scény : jedny z nejkrásnějších v dějinách kinematografie !

Pořád nevím, co napsat - už asi rok. Proto sem radši dám dva citáty. -------- Michael Haneke (rakouský režisér, mj. Zámek, Pianistka) : "Ten film vpadl do našeho semináře jako zbloudilá raketa ze vzdálené galaxie a rozdělil nás ve fanatické zastánce a zuřivé odpůrce. Provokující, cízí a překvapující, převrátil všechna zlatá pravidla konvenční kinematografie na obou stranách oceánu, ale stejně tak pravidla evropských uměleckých filmů a byl přesto až děsivě dokonalý ve své absolutní shodě obsahu a formy." ----------- Jean-Luc Godard : "Každý, kdo ho uvidí, bude velmi překvapen, protože tento film, to je svět - za půldruhé hodiny."

Bývali doby, kdy jsme se se ségrou na tohle dívali dvakrát denně týden v kuse...

Místama příliš "literární" či jaksi schématické dialogy. Chvílama trochu hluchá místa, které ale (jak si zpětně uvědomuju) asi jako jediné ze všech filmových výrazových prostředků mohli navodit onu atmosféru prázdna a bezčasí. Hudba mi z celého filmu nesedla asi nejvíc - střídání různých známých pasáží od různých klasiků asi není v tomto případě na místě - hodila by se asi spíš hudba komponovaná přímo k filmu, jako to Liška dělal v předchozích Vláčilových filmech. Čepek hrál hodně hodně dobře, přesto jsem mu moc nevěřil lásku (či jen zamilovanost ?) k Adelheid - třeba to bylo těma dialogama, a třeba o to ani nešlo. Jinak ale geniální závěr a některé pasáže, zvláště ta u klece či u vany a ta potom. A nádherná (přitom jaksi nenápadná) kamera Františka Uldricha, který už před tím neméně skvěle nasnímal Údolí včel a Schormův Návrat ztraceného syna. // 17. 4. 2019 (po mnoha dalších shlédnutích) Ten film má neuvěřitelné, opakovaným díváním se neopotřebovatelné kouzlo. Závěrečný modro-bílý tlumočený rozhovor patří k vrcholům světové kinematografie.

Nepříliš věrohodný film, sice jen ve dvou věcech, ale klíčových. (spoilery!) Rudoarmějci přistiženému při pokusu o znásilnění francouzské sestřičky Červeného kříže by se pravděpodobně stalo něco o dost nepříjemnějšího, než jen kopanec do zadku od velitele. To je věc, která film činí černobílým. A pak, především, ústřední zápletka/pointa s matkou představenou, která novorozence likviduje, je tak odflákle vystavěná a sama o sobě absurdní, že dokonale shazuje celý film, přestože vše ostatní je vlastně v pořádku. I kdyby se v reálné historii něco takového stalo, tady to každopádně nebylo vyjeveno uvěřitelně. Nejen že by matka představená v reálu měla asi více rozumu i empatie, a celý problém mohla řešit mnoha různými způsoby, např. s pomocí jejich biskupa nebo jiného kněze, nějaký mlčenlivý by se jistě našel, ale opravdu máme věřit, že abatyši nenapadne, jak rychle bude její lež, že děti posílá do rodiny z blízké vesnice, odhalena? Dozvěděla by se to přece okamžitě kterákoli z jeptišek, která by se někoho z té rodiny zeptala, jak se dětem daří... Při vší eleganci formy a ztišenosti je ten film v jádru nemístně efektní.

Několik úchvatných pasáží. (Snímek byl natočen už v roce 1974, ale povolen až o oněch sedm let později v cenzurované verzi. Původní sestřih s českými titulky nebo dabingem patrně není - pokud vůbec existuje.)

Nemůžu si pomoct - je to prostě nádherný film. Dostatečně mi to všechno docvaklo až při čtvrtém podívání. Chápu ale, že většina lidí nebude mít chuť ani na druhé.

Hezký film, kde všechno funguje...... Ale přece jen, JE TO FILM O PODPISU JEDNÉ SMLOUVY O PROPAGACI JEDNÉ ZNAČKY BOT. Po projekci mám stejný pocit jako před - Proč o tom proboha točit film? :-)

Jsem rád, že pan Kubrick realizaci A.I. nechal nakonec Spielbergovi a věnoval se Eyes wide shut, ale zajímalo by mě, jestli by z toho udělal něco lepšího než Steevee, protože to co natočil se mi opravdu nelíbí... Patos, samoůčelné věci, naivita... kolikrát až trapné...

Pěkně vymyšlený, natočený a hlavně sestříhaný (nápad s černým plátnem!) vhled do života zajímavé umělkyně. Myslím, že to funguje jak pro diváky, kteří o soudobé vážné hudbě moc neví, jako dobrý materiál pro základní seznámení se s tímto světem, a zároveň pro profesionály z této oblasti jako reflexe toho, jak je neobeznámení můžou nejpravděpodobněji vidět. A časem bude Akcept samozřejmě nabírat větší a větší dokumentární hodnotu s tím, jak bude (nebo nebude) stoupat hvězda Lucie Vítkové (doufám, že bude).