Gereth

Nerozkoukat, nerozkoukat, nerozkoukat! To si opakujte vždy, když půjdete okolo. Ne, že by to bylo špatné, ono je to hlavně neukončené a koukat jakýkoliv příběh pouze do půlky, to vás akorát spolehlivě vytočí. Samotný koncept s xmilionovým závodem, kde někteří jdou po penězích, někteří pouze chtějí svůj starý život a někteří mají za lubem uplně něco jiného je zajímavý a dává seriálu slušný heat. Akorát by to chtělo nějakou logiku. Většina závodníků neustále řeší uplně něco jiného, než závod, a tak si člověk pořád říká, že kdyby někdo prostě jel, tak to musí vyhrát s prstem v nose. Jenže jak vyhrát? Vždycky se akorát dostane indicie a přehršel času (S těmi všemi aktivitami okolo ho rozhodně nemohlo být málo) k dosážení dalšího checkpointu. Dojet jako první neznamená v konečném důsledku nic převratáného a ani poslední nekončí (I když by to pro něj možná bylo lepší). S tímhle přístupem by tam mohli jezdit do skonání věků...výletovým tempem. Některé postavy jsou zajímavé (Alex, bratři, Violet a její táta), některé méně (Voják a jeho prolhaná přítelkyně) a některé vůbec (černošky, bloncka). Chyběl mi nějaký pořádný záporák, někdo kdo by se skutečně zaměřil na ten závod a nevymýšlel nesmysly. Každopádně postav je pár (aspoň těch představených), ale zakopávají o sebe takovým způsobem, jako kdyby závodili na dopravním hřišti. // Nejoblíbenější postava: Alex Tully // 65%

O mnoho blíže k dramatu nežli k romantické a zejména komedii. Ze všech možných úhlu přiblíženo, kolik Adam ztrácí v porovnání s normálními lidmi, ale tak málo ukázáno z vlastností, kde má jednoznačně navrch. Nemohl jsem si pomoci, ale nutilo mě to vidět věci tak, jako je viděl otec Beth. Hugh Dancy je v roli jako doma a svým přirozeným výkonem mě bez problému dokázal vytáčet stále dokola tak, jak to asi obvykle reální aspikové svému okolí dělávají. Obrňte se trpělivostí. // 70%

A dnešní díl seriálu "Hovadina ke kocovině" mi přinesl Beth Cooper! Ta rozhodně není tak oslnivá, jak se nám tu na každém kroku této teen blbůstky snaží vnutit. Vlastně je docela na ránu. Učila se řídit zřejmě v Polsku, je lehce šílená, dost povrchní (i když se nám v závěru pokusí namluvit něco odlišného) a tak nějak mi případalo, že za to ani nestojí. Její protějšek je vzhledově dětský klon Dustina Hoffmana a neustále vypadá, jako kdyby se měl rozbrečet. Největší zábava rozhodně byla sledovat, jak pořád dostává nakládačku. // 50%

Všechny hlavní postavy jsou více či méně děti. Proto jsem si asi při sledování Elfen Lied pořád připadal jako nějaký perverzní pedofil. Neustálé záběry pod sukni, neustále odhalená ňadra, každou chvíli nějaké "náhodné" sáhnutí hlavního klaďase, kam neměl, co to sakra mělo být? Konfrontace dětské nevinnosti a naivnosti s opravdu krutým světem může být zajímavá, pokud se správně uchopí, ale tohle cílení na průměrného nadrženého anime maniaka mě uráželo. Ačkoliv tu většina tvrdí opak, postavy nejsou nikterak zajímavé a jejich podstatná část jsou jakési anime prototypy, o které zakopnete, kamkoliv se v této oblasti vydáte. Hlavně teda holky jsou jedna jako druhá. Místy zaujme chladnost výzkumného zařízení a některé obrazy jako kdyby vypadly z mysli HR Gigera, ale cokoliv okolo je neskutečná slátanina. // Nejoblíbenější postava: Kurama // 35%

Po úvodní seznamovačce až do konce akce. Dialogy jsou možná hloupočké, moralistické a plné patosu, ale nedají vám více času než vydechnutí po další přestřelce. U tohoto typu filmu víte dopředu, do čeho jdete. A pokud čekáte cokoliv hlubšího, než je stále se zmenšující skupinka, která jde a střílí, dokud nedojde až ke svému cíli, pak jste tu špatně. A já jsem rád, že se tam cokoliv hlubšího narvat nesnažili. Je to skrz naskrz mariňácká řezba. Mariňáci umírají a umírají i jejich nepřátelé, toť vše. Hvězdná pěchota na zemi. Já nějak nechápu všechno to rozhořčení okolo. To jste všichni tak vytočení, protože emzáky nezabil vzduch nebo voda nebo co ještě nikdo z těch glorifikovaných tvůrců nepoužil? // 70%

The Cape je jako seriál a vlastně i jako jeho hlavní charakter neskutečný pozer. Vše se hraje na efekt. Dramatické příchody, dramatické odchody a dramatické je i vše mezitím. Zpomalovačky, dlouhé pohledy plné utrpení, klišé položené na další klišé, až by se v tom jeden utopil. A taky že ano. Stopka po ani ne celé odvysílané serii. Jediní, koho jsem si dokázal alespoň trochu oblíbit, byli ti zlodějíčci od cirkusu, u nich se to přehrávání dalo ještě tak nějak předpokládat. Ale i oni s postupem času více a více sklouzávali k všudypřítomnému moralizování. Ještě si vzpomínám, jakou jsem měl radost z traileru. Rozbil ji hned první díl. Dokoukal jsem zpočátku kvůli naději na změnu, později už pouze ze setrvačnosti. // Nejoblíbenější postava: Max Malini // 30%

Zřejmě nejkomplexnější a nejrealističtější krimi, které je v seriálové rovině k dostání. Pomalejší tempo je nutností k detailnímu prokreslení charakterů a k tomu, abychom věděli, jak to doopravdy funguje. Jde se na to zeširoka, ale když se po pěti seriích ohlédnete, připadá vám, že už jste v Baltimoru zdejší. Zdroje jak lidí, tak prostředků se tu neberou jako samozřejmost, dobrá policejní práce se tu nebere jako samozřejmost a rozhodně se tu nebere jako samozřejmost úspěch. On se totiž často ani nedostaví a když už, tak dosažený skrze spoustu kompromisů a vedlejších škod. Nejsou tu žádné dokonalé kladné postavy, jsou tu jen obyčejní lidé snažící se protlouct, uživit a při tom třeba čas od času i udělat kus práce. The Wire je pohled za oponu. // Nejoblíbenější postava: Omar Little // 1. serie: 100% // 2. serie: 90% // 3.serie: 95% // 4.serie: 95% // 5. serie: 95%

Z průměrného sitcomu se s přibývajícími epizodami stává podprůměrný. Vtipy, snažící se o využití kulturních rozdílů a dělající střídavě magory z Indů a Amíků, jsou zoufale nevtipné a co hůř, tvůrci jsou schopní je protočit i několikrát dokola. Celé snědé osazenstvo v čele s králem idiotů Guptou je těžce nesympatické a hlavně nepřirozené. Jediné rozptýlení pak přináší kousky Charlieho a krása Pippy Black. Ale to najdete i ve spoustě vhodnějších seriálových alternativách. Projednou souhlasím se stopkou po první serii. // Nejoblíbenější postava: Charlie // 45%

Detektivka z prostředí Beverly Hills. A víte co? Já to prostředí měl i docela rád. Ne až tolik řešení vztahů a to, komu Veronica zlomí srdíčko příště, ale některé sarkastické hlášky a kontrahlášky, naschvály a podrazy byly opravdu dobré. Ač to na začátku tak nevypadá, všechny hlavní postavy jsou ve skutečnosti kládné. Čas od času akorát udělají nějakou kolosální blbost, která by vám v realitě ukončila život. To sice zasazuje pořádnou pecku důvěryhodnosti, ale na druhou stranu zvrat může přijít absolutně odkudkoliv a cliffhanger čeká skoro v každém díle. I když se mnoho případů tváří jako obyčejná vata na zaplnění prázdných míst, často se pak s nějakou důležitou informací připomenou později. A to je důležité. Protože i když se to občas bere oklikou, stále se řeší hlavní linie. Nic není ohraničené a právě tímto způsobem se Veronica dostává nad ostatní podobné seriály. Třetí serii trochu pohřbila slabší hlavní zápletka a vyšumělý závěr, ale roli odpolední oddechovky stále plnila uspokojivě. // Nejoblíbenější postava: Weevil // 1.serie: 75% // 2.serie: 75% // 3.serie: 65%

Stejně jako Twilight to oplývá několika působivými akčními scénami a stejně jako Twilight to totálně selhává ve všech romantických. Teda pokud vám není 13, nenosíte kalhotky a nerozplýváte se nad dlouhými záběry na metrosexuálního mládence procházejícího skrze davy středoškoláků v rytmu odcizující hudby. Protože žádné náctileté holce nikdo nerozumí, všichni jsou trapní a doma je potřeba bejt už o půlnoci. Doufám, že to šílenství kolem Twilightu nevydrží nijak extrémně dlouho. Chtělo by to ta prázdná místa mezi akčními scénami vyplnit nečím alespoň trochu koukatelným. // 40%