K_A_MK_A_M

Ponurá atmosféra, směsice černé a bílé, pomalu se vytrácející rozdíl mezi dobrem a zlem. Johny tentokrát rozhodně není typ hodného chlápka. Scénář před námi otvírá několik variací, kdo vlastně je ten špatný a kdo ten nejhorší, ale výsledek je docela srozumitelný. Corso jasně vstupuje do hry o prostoupení branou. Z poskoka se stává adept, podporovaný samotnou klíčnicí. Čím to tak může končit? Depp vkráčí do ohně, stane se Jím? Nebo Satan vzejde na Zemi jako výsledek kopulace s blondýnou? Nevím a není to ani důležité. Brána prostě byla otevřena. Herci s vyjímkou Deppa mají silnější i slabší chvíle, což se silně na celkovém dojmu podepisuje. Stejně tak mrazivé scény mající navodit pekelnou atmosféru jsou doplněny o létající blondýnu, která by si lépe udržela důvěryhodnost právě bez těchto glos. Suma sumárum, celkem dobrý scénář, průměrná kamera, hudba neurazí, ale taky nijak nenadchne, herci jedou průměr, ale to tradičně zachrání Depp a má s tím méně práce než v pirátech. Dávám čtyři, ale drhnu zubama. Skutečně to v mnoha bodech spadá k průměru. Ale líbilo se mi to víc než opačně stavěná Šifra mistra Leonarda.

Mám dojem, že čím je Clint starší, s větší a větší oblibou se rochní ve zvrácených osudech, výhradně ženských zvrácených osudech. Někdy je čas, kdy pláčou kluci a holky ne.

Spíš skládka odpadků! Cool znamená zvládnout vypít sedmičku vodky bulvama.

Zběsilost v srdci Lynch rozjíždí film ve stylu tsunami útočícího na jihovýchodní pobřeží Asie. Záblesk nože, několik vteřin potyčka, mozek roztékající se po podlaze vstupní haly vedoucí k tanečnímu sálu, v pozadí zní pohodový charleston asi z maturitního plesu. Vězení a následný úprk od žárlící všeho schopné matky často zpodobňované s čarodějnicí a jindy zase nalitým pudlem. Mafiáni slídící v patách ujíždějící dvojice vypadají chvílemi komicky a následně na to mysteriózně. Dvojice prochází v průběhu několika dnů silným existenčním poznáním. Z naivního útěku se stává bezvýchodná jízda vedoucí přímo do ďáblova chřtánu. Extrémní situace ztvárněné typicky Lynchovským způsobem se hromadí jedna za druhou, dvojice zjišťuje, že se navzájem zná pouze povrchně a jeden druhého seznamuje cestou se svou minulostí a jejich dialogy se z milenecké rozněžnělosti rychle mění v bolestivé konstatování reálií. Nejsilnější scény – vražda soukromého detektiva, záběr přes lupu na bolestivou grimasu Luly na potratu, samozřejmě první bitka, Dafoeova hlava rozptýlená do pouštního prachu. Skvělá hudba jak průvodní tak Lynchova, zpívající Cage.

Vrchol kýče, ale tak nesnesitelně líbivej, že jsem se přeslazenej tou vší životní čokoládovou moudrostí nechal zhulit a dal tomu původně pět, než jsem si uvědomil, že se jedná o absolutní vyjádření "Teorie hovna".

Fight Club - dost neomšele přepsaný Jekyll a Hyde, Norton a Brad, Jack a Tyler. Jack je znuděný sám sebou, potřebuje trochu rozptýlit, neví už díky stereotypu, nudě a osamění, ve kterých žije co je v jeho životě pravda a co sen. Má to smotané, protože uprostřed takového života ani sny, ani realita nemají vypovídací hodnotu. Tahle zápalná šňůra doutáná a doutná. Nejdříve si život zpestřuje sledováním umírajících lidí. Pravda, stát tváří v tvář smrti dokáže rozptýlit nudu, jenomže když na scénu vstupuje Marla, zjišťuje, že už ani na tomto písečku není originální. Tahle kaše dohromady dává prostor v duši po zoufalém vyvolání ďábla. Ďábla nikdy nevzíváme vědomě, máme díky složitým chvílím v životě pro sebe samé ospravedlnění, proč jdeme zkratkou. Jenomže tady přichází problém. Je to Ďábel, ten komu nestačí půlka, je to Hyde, ten který se o vědomí Jacka nebude dělit, chce dokonce ženskou, kterou Jack píchá nepíchá, miluje nemiluje. Je to Tyler, který už je dost silný, aby se Jackovi postavil tváří v tvář. V té chvíli kouká Jekyll do očí Hyda a vidí tam ďábla, který oproti němu sice dokázal žít interesantní život, ale za cenu cizí duše. V té chvíli přichází pokora a lítost nad cestou, kterou díky zkratkám minul. Je tu ale ještě souboj s ďáblem, kterému ani Jekyll, ani Jack nechtějí dát svou duši celou. Takže aby jsi věděla Marlo, potkali jsme se v poněkud neobvyklém období mého života. Ale neboj, všechno bude v pořádku. Myslím že tou scénou se nechal inspirovat Usáma při útoku na WTC. Po 11. září by si to asi nikdo nedovolil natočit. Vynikající film pro všechny ikeáčky, co tráví sobotní večery u televize - jenomže škoda, oni pak napíší v komentáři, že už mají teenagerovskou revoltu proti společnosti za sebou. POZOR - Hyde je část duše, která nehledá revoltu proti společnosti, ale proti té části z Vás, která jí má už za sebou.

Vidím jaro, jako zrození feťáka. Vidím léto, jako pocit dokonalosti drogy. Vidím podzim jako první nárazy hubou proti zdi a vidím zimu jako čas umřít a odpočinout si od toho tempa. Všichni hledáme nejlepší místo na slunci. Pro někoho existujou zkratky, pro někoho ne. Sára, Harry, Marion a Tyrone nemaj do tohohle roku žádné slušné vyhlídky, ale vědět co je čeká, možná by to skončili rovnou. Nemají se ze začátku tak špatně. Pro některé pohodové večírky, pocity naplněného vztahu, televize a plná lednička. Následně pozvání do oblíbeného televizního pořadu, vynášející kšeftíky s drogami, pochopení v lásce. Tempo přiostřuje, halucinace, závislost, upadající obchod a jedem na plný plyn, nedostatek drog, žádné peníze, prostituce. Finále, elektrické šoky, vězení, porno show, Harryho pahýl místo ruky………… To celé doprovází skvělá hudba, která se v podstatě nemění ale zrychluje, stejně jako děj a úpadek do kterého se postavy dostávají. Mám Aronovskyho rád, ale tenhle kousek hraje prim. Nej scény – samozřejmě záběry na zornice, všechny sářiny halucinace, šlehnutí si do vředu mi protočilo žaludkem, elektrické šoky, stříkající krev při amputaci, je jich tam mnohem mnohem víc, jako třeba detaily změny rychlosti záběru kamery při abstinenčních příznacích. No prostě Harry má šťávu.

Al Pacino proplouvá filmem s jistotou slepce procházejícího svým bytem. Postava šitá na míru jako oblek, který má na sobě, když láme zatáčky New Yorku ve vypůjčeném Ferrari. Proměňuje svou postavu z uřvaného mrzáka zavřeného do chlíva, aby neotravoval okolní svět, až k lamači ženských srdcí. Při scéně, ve které prohání slečnu tangem po parketu luxusní restaurace jsem nabyl dojmu, že je snad skutečně slepý sám. To silně kontrastovalo s detaily, kterými neustále scénář ponechával možnost, že temnota, do které je uvězněn, není fyzická, ale pouze duševní. Film samotný mi ale z pěti hvězd na čtyři srazily dvě chvíle. Způsob rozmlouvání sebevraždy mi přišel až komický a důvody jejího zamezení mi vůbec neseděly k postavě Franka. Druhá a snad ještě větší zrůdnost byla scéna před komisí, kdy Al Pacinův démonický projev sráží slovo od slova moralistický text vůči profesorům prestižní školy zakončený bouřlivým potleskem, za tohle by se nestyděli ani tvůrci 90210. Nejsilnější scény – výlet do ulice plné jednoho projíždějícího auta za druhým, hodina tanga, vyjížďka vypůjčeným Ferrari.