Davered

Hororova skatulka je trochu zavadejici - v prvni rade se jedna o satiru, ktera se krome nebezpeci moderni technologie zameruje i na rozpad rodinnych vztahu a hodnot v dusledku konzumerismu. Navic ji nechybi humor a nadhled, ktery aspon castecne omlouva pripadnou podobnost k drivejsim prispevkum k zanru.

Bavilo me si tim lamat hlavu, ale ke konci jsem se i ja ztracel. Navic ta romanticka linka je prilis chladna a cudna (tolik se mezi nimi nestalo), nez aby mohla uplne fungovat.

Dobre fungujici kombinace krve, humoru, nadavek a sentimentu. A zaroven sance vratit se do detskych let a pripomenout si kouzlo i opravdovy vyznam Vanoc. P.S. Psychora neberte vazne, je na seznamu zlobivych deti a letos zase dostane jenom uhli.

Potencialne obstojny namet na epizodu serialu typu BLACK MIRROR nebo TWILIGHT ZONE. Celovecerni metraz ale vede nejen k natahovanosti a castemu mlaceni prazdne slamy, ale predevsim dava prostor mnohym nelogicnostem (proc tam vubec byl telefon?) a klise (hned trojnasobny (!) motiv "bomby" deaktivovane presne jednu vterinu pred "vybuchem"). Vysledek tak funguje maximalne jako dlouhometrazni "highlight reel" Melanie Laurent.

Passing Out. Neni to jen film bez barvy ale i bez krve.

22. prosince. Prazdne hlediste Komische Oper Berlin. Na jevisti komorni program pisni Kurta Weilla z doby jeho americkeho exilu (tedy relativne malo znamych v porovnani s jeho nemeckou tvorbou). Jen piano a prekrasny zpev Katharine Mehrling. Vesele, smutne, horkosladce nostalgicke.

Scenar, ktery byl evidentne vic nez deset let v supliku a tam take mel zustat. Neaktualni, neverohodne (videl Zelenka nekdy byt jenom fotku Cheneyho?), zoufale naivni, ale i naprosto dramaturgicky nezvladnute. MODELAR prakticky postrada dej a nedostatecne zprostredkovava motivace svych postav, nemluve o cele rade naprosto nesoudnych scen (kozy na moste, koncerty).

Prijemna rom-com, jez je o stupinek lepsi nez netflixovsky standard (SOMEONE GREAT, ISN'T IT ROMANTIC, nebo TO ALL THE BOYS I'VE EVER LOVED), predevsim proto, ze jeji postavy nejsou vylozene na zabiti. Coz nic nemeni na tom, ze prakticky po celou dobu sledujeme vcelku banalni problemy mladych, krasnych, a bohatych. 3,5*

Atraktivni prostredi Tokia je zde paradoxne svym zpusobem nevyhodou. Vytvari dojem, ze problematika neautentickych lidskych vztahu/roli je specificka pro Japonsko, pro kulturu tak odlisnou (jak dokladaji treba sceny z robotizovaneho hotelu nebo dusledne lpeni na presnem nacasovani odjezdu vlaku) od te zapadni. Ve vysledku tak spis maly, kuriozni film nez neco, co by se nejak vyrazneji zarylo pod kuzi. 3,5*

Obstojna zanrova zabava na jedno pouziti. Ale zaroven prehlidka vsemoznych klise korejskych policejnich filmu--prakticky nonstop zde nekdo nekoho mlati, na nekoho krici, nebo nekomu nadava.