Zayl

Tradičně naservírovaná Fulciho okázalost a smyslovost pro obraz. Neopustil od své gore image a naopak přidal několik geniálních scén. Na pomyslném žebříčku nedostižně vyčnívá podvodní scéna boje zombie s žralokem. Méně obvyklé jsou exteriéry, ve kterých se odehrává převážná většina filmu, ale na kolena ho to nesráží. Horší je to s dějem samotným, který se neskutečně vleče a během hodiny nezaznamenává skoro žádný posun. Zombies je taky pomálu, avšak jejich masky jsou perfektní. Dostačující náplastí je konec, který uzdravuje ztráty předešlých minut. Za zmínku také stojí fantastická hudba Fabia Frizziho, která podtrhuje pesimistickou atmosféru. Fulci s Zombi 2 sice nezklamal, ale ani nenadchnul. Z jeho tvorby u mě navždy jedničkou zůstane L'aldilà.

Laid to Rest vyniká převážně ve vraždách, které jsou výstavní a stávají se hlavním pilířem tohoto slasheru. Neboť chování postav je katastrofální a postrádá zdravý rozum. Bohapustá vata tedy musí být kompenzována gore orgií, kde naštěstí prochází s velkou výbornou. Nechybí taky ikonický zabiják s chladivou kudlou, přičemž na porážku jde jedna oběť za druhou. Polehčující okolností je fakt, že film ze sebe nedělá víc než čím je. Jde o prvoplánovou zábavu a tu jsem dostal.

Namlsán po skvělé Suspirii jsem asi čekal moc a dostal jsem málo. Samozřejmě i zde je kladen důraz na estetickou stránku a cit pro kontrast, ale pravou alfu a omegu to postrádá. Základní kostra je příliš vratká, aby dokázala udržet nános hrůzy a nezachrání to ani výrazné výtvarné řešení. Přesto a jsem tomu rád, dokáže Inferno pracovat alespoň s formováním psychiky herce a tahle sonda zachraňuje jinak dost velkou nudu. O trochu hůře je na tom hudba, která sice využívá syntetické klávesy, ale namísto toho, aby prohloubila napětí, jej nepřímo nabourává. Inferno sice má to, co bych od takového filmu očekával, ale nic navíc. I proto tři hvězdy.

Ničím překvapující čistý průměr, načrtnutý do klasického schématu, přičemž hlavní pramenem jsou všelijaké přeludy a fantazie samotné hrdinky. Ty jsou zaobaleny nádechem kriminální zápletky, která však není složitě situována a jde spíše o odpočinkovou záležitost. Řemeslná stránka je odvedená precizně, přesto se však objeví několik otazníků nad průběhem děje. Naštěstí obstojí s celkem vydařenou pointou, slušivými exteriéry a líbivou hudbou. V celkovém součtu dopadla Nezvaná solidně.

Celkem trefný název pro tuto naivní akční podívanou. The Condemned nehýří extra zápletkou, nesnaží o nějaké sofistikované odbočky, ale jde přímým směrem plný soubojů, krve a podrazů. Námět tedy není nic světoborného, ale účel akčního nářezu to plní dokonale. Skupinka vězňů vysazená na ostrově, z nichž pouze jeden vyjde jako vítěz. Smrdí to béčkovostí, až praští, avšak u takového filmu se to očekává. Jednoduché, trefné, výplach jak má být. Snad svižnější režie by tomu dala správné „koule“, ale i tak nevezmu-li v potaz naivitu, která snímku podráží nohy, tak vychází vcelku dobrá zábava, která sice nenadchne, ale nenudí.

Shivers je určitě kontroverzním snímkem. Mě osobně chytla myšlenka, kdy David Cronenberg inklinuje k člověku, na němž reflektuje parazitickou infekci, která v něm evokuje chtíč sexuálního pudu. Vytvořil tak parafrázi na společenský problém, respektive fenomén šíření pohlavních chorob. V tomto směru nemůžu nic vytknout, své poselství sdělil po formální stránce excelentně, nicméně si myslím, že Shivers by slušelo daleko více pseudo-dokumentární pojetí. Takhle to má tento atmosférický až lehce úchylný snímek za tři.

Phantasm je film se silnou atmosférou, který si ovšem nese na zádech slušný raneček naivity. Absurdita provázela celý děj, který byl navíc místy dost chaotický, na druhou stranu musím docenit celkovou nápaditost. Samozřejmě nelze opomenout vynikající hudební motiv, který dojem vylepšuje. Silnější tři hvězdy.

Ze severu přivála norská zombíkárna, jako jakýsi příslib lepších časů provařeného subžánru. Hned z prvních minut je patrné, že Død snø si na nic nehraje, pouze se snaží o zábavnou kombinaci splatteru a humoru. Povedlo se! Samotné zombies vypadají parádně, masky nemají chybu a hnijící německé uniformy dotvářejí respektu hodný vzhled. Škoda jen nezajímavého úvodu, což je vcelku bezvýznamná vata a na hlavní dění se načekáme zhruba do poloviny filmu. Teprve ta nastartuje tu správnou výstavku gore jatek, která čišela už z traileru. Samozřejmě nechybí přehlídka klišé, která jsou ovšem prvoplánová a několik odkazů na filmy jako Braindead či Evil Dead. Jako horor se to brát příliš nedá, ale béčkovou zábavu naplňuje slušně.

Po nesmírně špatné dvojce přichází již potřetí Leatherface, avšak spolu se změnou na režisérské židličce. Trojka se s jedničkou nemůže rovnat, ale posun k lepšímu oproti dvojce je patrný. Evidentní odklon od parodického podání jen prospívá a Leatherface si začíná získávat zpět svůj respekt. Kožená tvář se v bizarní duchu line po celou dobu trvání, i když ten správnej punc úchylnosti dostává až v závěrečných dvaceti minutách. Dojde na ustřelený ucho nebo třeba hřebíkem přišpendlený ruce k židli. Pochválit také zaslouží Ken Foree, jako správnej protihráč, který činí hru na kočku a myš zábavnou. Kožená tvář asi nevyděsí, ale porci zábavy splňuje.

Ač Carpentera jako režiséra uznávám a o jeho režisérských kvalitách nelez pochybovat, tak Mlhou si můj obdiv nezískal. Děj sám o sobě je velmi jednoduchý a postrádá svižnější tempo. Což je celkem škoda, protože úvod se povedl, dokonce i několik slušných lekaček proběhlo. Očekávat však nelze výrazné gore, ačkoli námořníci s hákem k tomu slibovali. Díky aspoň za tu atmosféru a hudbu, která částečně kompenzuje mé výhrady a převážně závěr, který svou nedomyšleností bije do očí.