Suspiria

„Bola jej zima, keď zomrela. Ale nebála sa.“ Obludná hororová vízia. Argentov originál sa mi páčil, ale nie som žiadnym jeho megafanúšikom, čiže vznik remaku ma nerozčuľoval a nakoniec som rád, že vznikol, lebo vďaka tomu máme dočinenia s filmom, aký sa v dnešnej dobe vidí málokedy. Režisér dostal peniaze na dospelý, pomalý a brutálny horor, ktorý trvá dve a pol hodiny a odohráva sa v 70. rokoch v Európe (trocha to pripomína o dva roky starší Liek na život od Verbinského, ale naozaj len trocha). Je tam plno skvelých a sympatických mladých herečiek (Dakota Johnson alebo Mia Goth, ktorá by nemala chýbať v žiadnom divnom úchylnom horore) a Tilda Swinton, ktorú nemusím, ale to, čo tu predvádza (nebudem spoilerovať), je paráda. Retro atmosféra úžasná, scenáru som ku koncu síce čiastočne prestal chápať, ale vôbec mi to nevadilo, nakoľko som sa niekoľko dní psychicky spamätával z niektorých konkrétnych scén, ktoré sú hardcore aj pre brutálnych hororových fanúšikov. Nerozumiem, ako sa k tomu (v úlohe producenta) primotal (inak prevažne scenárista) James Vanderbilt, špecializujúci sa prevažne na totálne komerčné látky (Deň nezávislosti: Nový útok, Zelené peklo s Travoltom, Vitajte v džungli, Pád do temnôt, Amazing Spider-Man). (03.02.2019)

Slušné bludiště myšlenek, nápadů a pocitů zasazené do zdí rozděleného Berlína, kde by se člověk měl pomalu bát víc tančících žen, než Baadera s Meinhofovou. Do sedmdesátkové deprese vysaturované záběry, taneční čísla, z kterých křupou kosti, nepříjemně snové výjevy podepřené hudbou Thoma Yorka a obskurní finále to jsou prvky, které se vypálí do mysli, jako už dlouho nic. Něco na těch artových režisérech je, když se rozhodnou si natočit horor. Tahle Suspiria má rozhodně nakročeno k tomu zařadit se po bok Osvícení a Rosemary má děťátko. (16.01.2019)

Hrůza moc Guadagninovi nejde a mystérium má sterilní a teatrální. Na psychologii je mistr, ale o té jeho Suspirie není. Čím je tedy koukatelná, kromě hereckých kreací známých tváří? Vzbuzením zvědavosti, co se z toho zvláštního, chladného filmového tvaru s historickým podhoubím Německa 70. let a nekonvenčním profilem čarodějnického klanu vyklube. Nejenom díky poetickým zpomaleným záběrům jak z romantického retro videoklipu Mariky Gombitové to ale dopadne nad očekávání špatně. Matka čarodějnic, která vypadá jako Jabba the Hut ve frajerských slunečních brýlích, je k smíchu. (03.04.2024)

Jednalo by sa o celkom stráviteľný remake nebyť poslednej tretiny ktorá to posiela do nevýslovných wtf vôd, ale aj napriek tomu som to rád videl. Potešilo cameo Jessice Harper ale nepochopím prečo jej životného partnera musela hrať Tilda Swinton v maske starého muža keďže táto postava nemala absolútne žiadnu spojitosť s postavou Blanc ktorú Swinton normálne hrala. Ale možno mi len dačo uniklo. Pochopiť ten film na prvé pozretie je celkom ťažká vec. Zlatá Argentova pôvodná verzia. Záver bol tiež prekvapivý ale rozhodne nie tak "uletený" ako v tejto novej verzii. O vizuále, hudbe a výpravnosti ani nehovoriac. V tom všetkom je originál lepší. (25.01.2019)

Tak tomuhle říkám pravý cinefilní zážitek! Remake Suspiria se od původní Argentovy klasiky liší opravdu na míle a jsem si jistý, že pro někoho bude nestravitelný. Ať už intenzitou anebo specifickým vyzněním. Má dokonale snovou atmosféru, podobně jakou třeba vnímám u kultovního Spalovače mrtvol. Jakoby na vás z obrazu přímo dýchala jakási "neskutečnost". Nevím, jak to přesně popsat. Častokrát jsem při sledování zažíval hodně zvláštní pocity, které běžně při sledování neregistruji. Jedná se o hodně artově pojatý snímek, jež svou opulentní bizarností doslova překypuje a žije si vlastním životem. Jsou tu scény, které z hlavy asi jen tak nevyženete a váš mozek je moc nepobere. Někoho může Suspiria nudit, ale ty hloubavější by mohla oslovit. Omračující je trojrole Tildy Swinton, která častokrát svým makabrózním vzezřením vcelku děsí. Obraz, výprava, hudba, zvuk, triky, kamera - všechno je dokonale vybroušené. Po skončení jsem o svém plném hodnocení nepochyboval, protože si ho Suspiria právem zaslouží. (28.01.2020)