Zombieland: Rána jistoty

Druhý Zombieland ide od začiatku na rovnakej vlne ako jednotka a aj keď nerád u filmov píšem, že ak sa vám prvý diel páčil, bude sa vám páčiť aj dvojka, tu to platí viac menej tak. Podobne ako posledne je Zombieland 2 skôr akčná komédia než skutočný horor, tentoraz však vyložene hororové prvky takmer chýbajú a ak sa nemýlim, vo filme dôjde na jednu jedinú ľakačku a to ešte úplne na začiatku. Druhý Zombieland má síce slabšie finále ako prvý diel, na druhú stranu sa tu dočkáme nielen hŕby nápaditých a veselých killov, ale aj jednej veľmi dobrej a veľmi dlhej bitky natočenej na jeden záber. Jednotka je ale vždy jednotka a chcelo by to nabudúce viac zabrať v hororovej stránke. (02.12.2020)

Zatímco některé shovívavé recenze tvrdí, že druhý Zombieland přináší v zásadě znovu to samé jako jednička, není to tak úplně pravda. Při sledování filmu si sice opakovaně říkáte, že konkrétní scény a záběry jsou variací něčeho z prvního dílu, ať už se jedná o zpomalené splatter záběry nebo vzájemné pošťuchování postav. Jenže to je jen mechanický fanservis a tudíž v základu přesně pravý opak samotné podstaty prvního Zombielandu. Ten se svého času stal senzací, protože přišel se svěžím přístupem k zombie bijákům a dokázal je pomocí nadhledu a žánrové reflexe překlopit do chytré zábavy. Dvojka naopak šokuje tím, že nic svěžího ani originálního nenabízí. Jakoby navrátivší se tvůrce za uplynulých deset let postihla těžká demence, takže jen dokola opakují to, co už dělali posledně. Navíc zatímco první film měl nějakou svou kauzalitu a především dokázal vystavět funkční a koherentní svět, tady se vše rozpadá pod rukama. Výsledkem je nechtěná travestie, kde se postavy ocitají mimo svůj svět, zatímco nová realita postrádá jakoukoli soudržnost (což se nejvíc projevuje ve vyloženě nefunkčním a zaměnitelném prostředí samotného finále). Skoro by se chtělo vše zachrátnit tvrzením, že tvůrci tentokrát přišli s důmyslným meta konceptem, který po vzoru klasicky patlalských direct-to-video sequelů nabízí záměrně lacinější a odbytější variaci původního hitu, jenže nic ve filmu takovéto míře nadhledu a koncepčnosti nenasvědčuje. (09.11.2019)

Matně si vzpomínám (a mým starým komentářem si potvrzuju), že u jedničky jsem se dobře bavil, jen ty dvě ségry mi trochu lezly na nervy. U dvojky jsem se už tolik nebavil (sem tam se pousmál a asi 3x zasmál dobrému gagu) a ségry mě nebavily opětovně. A ani zbytečný Murray na konci mě nepřesvědčil o čtvrté. Nejlepší momenty - scény s blbkou v růžové ("Víš proč ještě žije? Protože zombies žerou mozky a ona žádnej nemá!") a soutěžní skeče o nejnápaditější zabití zombií (u mě vyhrává věž v Pise). (22.12.2019)

Kde jsou ty časy, kdy Balagueró otřásl královským filmovým žánrem v základech a prostřednictvím dnes již kanonického REC donutil mnoho filmových teoretiků k redefinici vztahu mezi objektem a subjektem. Vzpomeňme na tu sugestivní tísnivou atmosféru plnou děsu a bravurně zvládnutou gradaci napětí vrcholící půdní scénou, ze které mi stále běhá mráz po zádech. Jak v této konfrontaci obstojí Zombieland: Double Tap? Balaguerův snímek byl z hlediska hororového žánru natolik důležitým, že kromě rozmachu metody found footage zapříčinil i boom zombie hororů, což se bohužel zásadně podepsalo na kvalitě daného subžánru a vyústilo v jeho současnou agonii. Producenti zavětřili možný komerční úspěch a studia začala chrlit jeden zoufale neoriginální zombie produkt za druhým, přičemž se v lepším případě jednalo o bezduchou brokovnicovou akci, v tom horším o bezduchou brokovnicovou akci s přídavkem infantilního humoru. Pokud máte alespoň elementární povědomí o historii žánru a chápete tedy širší kontext, tak zkrátka nemůžete snímku Zombieland: Double Tap udělit nic jiného než odpad. (21.10.2019)

Vymodlený sequel, na který fandové čekali 10 let a tak za 10 let dostaneme vzhledem k výsledkům další. Po mém znechucení z Jumanji 3 jsem se bál, jestli Soňáci to samé neprovedli Zombielandu, jemuž jsem přišel na kloub až letos při druhém zhlédnutí, což se nepotvrdilo, nebo minimálně ne zcela. Jedná se o takový ten propočítaný kalkul s více téhož (až nám ta Abigail vyrostla a zakulatila se), což jsme ovšem tak trošku chtěli a tudíž asi bude zklamáno jen málo fanoušků jedničky, jež jistě dvojku viděli o pár měsíců dříve než já. Jsem rád, že si to můj oblíbenec Woody Harrelson stále tak neskutečně dává a pevně doufám, že ještě pár let zůstane cool. Musím ještě poznamenat, že v posledních letech jsem si hodně oblíbil humor scénáristů Rhetta Reese a Paula Wernicka, takže budu taktéž doufat, že neusnou na vavřínech a vypracují se po vzoru Lorda a Millera třeba ještě výše...7/10 (01.01.2020)