Americký sniper

Americký sniper nepojednává o fyzickém utrpení uprostřed bitevní zóny, nýbrž spíše o diametrálně odlišných pohledech, kterým je válka v Iráku vystavována jednak ze strany nic netušících amerických občanů v zámoří, jednak z pozice přímých aktérů krvavých bojů, a také o pochybných motivacích, které vedou řadu mladých Američanů vstříc vysněné "službě vlasti". Eastwood sice pracuje s velmi obecnou filmovou rovnicí, když jeho hlavní hrdina přichází do války pln nadšení a vlasteneckých přísah a nakonec odchází coby zlomený muž, který ztratil iluze o cti i existenci dobra, avšak film vyzdvihuje nad průměr neskrývaná nechuť k vlastenectví, které je chabou náplastí na konání či snad oplácení zla, přirozená civilnost emocí, díky níž válečná i psychologická rovina filmu krásně splývá, a samozřejmě Clintův formální génius, který ho ani po osmdesátce neopouští. Vzhledem k tolika oscarovým nominacím se možná vnucuje myšlenka, že Američané mají pro Eastwooda zkrátka slabost, ale já si při sledování Snipera, stejně jako u Gran Torina nebo Million Dollar Baby, uvědomoval, že on si tu oblibu prostě zaslouží... 80% (14.02.2015)

I pledge allegiance to the Flag of the United States of America, and to the Republic for which it stands, one Nation under God, indivisible, with liberty and justice for all. Výborný film o válce, který má blízko i k takovým peckám jako Černý jestřáb sestřelen. Bradley Cooper jako redneck z Texasu, pro kterého je vlast důležitější než vlastní rodina, kterou jen jako voják může zachránit, je parádní. Flashbacky skvěle fungují a končí to v tom nejlepším (přehnaná doslovnost by vedla ještě k většímu patosu po americku). Clint Eastwood protiválečný a opět nejlepší. (31.01.2015)

Eastwood sbírá body za to, že se nejedná o verbovací propagandistickou masáž, kterou slibují plakáty. Těžko si představit, že by po tomhle filmu o vyšinutém psychoušovi, který střílí děti a ženy, kdokoli chtěl vyrazit do ropného království za fiktivními atomovkami. Na druhou stranu je extrémně blbé, že Eastwood neumí zůstat nestranný a podle očekávání Kylea adoruje, což vrcholí extrémně stupidními závěrečnými titulky. Jako pardon, ale já tyhle srdceryvné, životem napsané story, kterak se texaský buran vydal dobrovolně do války pro pomstu národa, aby mu šiblo a on se z toho dostal, prostě nedávám. Ne, když jsou takhle přepjaté, s plochými postavami a jasným sdělením, že američtí hoši a jejich oběti jsou to nejlepší na světě. Nic proti patriotismu, ale ta okatá snaha nikoho nenaštvat a záměrně zazdít druhou stranu barikády je ubíjející. Zvlášť když po polovině vyletí z hlavně tempo a nikdo už ho nevrátí do zásobníku. Ale chápu nominace. Tohle je látka, z které musí Amerika močit slzy. (22.02.2015)

Svoboda amerických občanů se musí srdnatě hájit a to samozřejmě mimo území USA v zemích, kde ze země tryská ropa. Tak je správné, tak to má být a kdo s tím nesouhlasí, ten je terorista. Takže jsem terorista, no a co. A z Amerického snipera navíc stříká patriotismus tak obludný, že bych ho s chutí hodil do odpadu, jenže nemohu. Mne totiž bavily vynikající telefonáty s manželkou uprostřed bojové akce, také ostřelovací scény s Mustafou byly celkem slušné a za paradoxní konec bych si dovolil zatleskat samotnému životu. (07.08.2015)

Tři roky střílet do zblbnutí během té spravedlivé „obranné války“ v Iráku ženy a děti, to je jistě chvályhodné, nesmírně patriotistické a nejedna texaská máma s texaským tátou z toho roní slzy štěstí, jak se jim ten kluk poved. Je to také ale ta nejlepší cesta uhnat si vcelku kulantní PTS. Vaše stará se okamžitě nakazí, chytne permanentní PMS, a tak je potom mnohem příjemnější trávit čas s ostatníma gumama v zákopech a dělat "hu-ha", než čurákovat doma v dosahu té harpyje a užívat si vzájemně své syndromy. „Bránit“ svou vlast v tisíce kilometrů vzdálené perské prdeli je navíc dle amerických měřítek velmi hrdinské a tolik hrdé vdovy jsou odměňovány zmuchlanou vlajkou, která je pak určitě šuká, stará se jim pečlivě o fakany a nosí domů pravidelně výplatu. Al Kajdy a jiných tenoristických uskupení je i plný Jemen, Omán, Sýrie, Saudská Arábie a dokonce i Malajsie, ale tam kdovíproč soudruzi Ameriku bránit nejezdí. Zřejmě proto, že jsou perské koberce v maloměstských amerických domácnostech v současné době dost IN. Ač jsem čekal patetickou a kýčovitou poluci senilnějícího starce, na něhož už za placem určitě někde číhá Bledý jezdec, zhostil se toho Klint opravdu obdivuhodně důstojně. Je to spíše válečné než drama, svižné, vesměs skrytě neagitující všechny ty astrofyziky, molekulární mikrobiology a nukleární vědce do těch skvělých a kůl ozbrojených seal, smysluplné a uvěřitelné akce pokokot, možná bych se nebál říct až tři prdele, a hlavně!!! žádná z těch duchaplných marinád neodkráčí po svých po pádu na šutráky ze stometrových skal, a když je nějaká ta hadrová hlava střelí, dokonce i umřou! Otylý Bredly navíc střihnul toho vybouchaného vidláka naprosto famózně, a tak bych tomu za pomocí lingvisticky vytříbeného citoslovce „Vytk, vytk!“ vytknul snad jen ten klišovitě ohraný souboj znepřátelených snajprů o to, kdo koho na pár kiláků trefí do oka co nejblíž zorničce, a samozřejmě mírnou glorifikaci bezprecedentní invaze světospásných pamrdů na území suverénního státu. (19.01.2015)