Sedm statečných

Přiznám se, že nová verze Sedmi statečných mi docela sedla. I proto jsem jí fláknul čtyři hvězdy. No a navíc jsem se rozhodl, že tu nebudu hejtovat ty klasický body, který mě na klasickým současným Hollywoodu hrozně serou, a prostě řeknu, že remake Sedm statečných je blockbusterově vydařený film. Co naplat, že skladba sedmi statečných je různá variace bílejch a k tomu černej, žlutej a oranžovej. A že jsou tu všichni korektní až běda? O tom ani nebudu polemizovat. Na obranu režiséra ale musím říct, že co se mu povedlo, tak jednoznačně akce a atmosféra prostředí. Je to taková jednoduchá, nenásilná jednohubka, zato je ale zatraceně zábavná. Navíc mám pocit, že tady se to netočilo jako vykradačka, ale jako pocta legendám, což mi potvrzuje i herecká skvadra, která si tady zatraceně sedla a mě dost bavila. Teda na úkor nepřítele - blbečka - kterej měl za úkol tvořit rozličné emoce, ale nakonec stejně skončil u skutečnosti, že je to hroznej blbeček. A pokud znáte originál, moc dobře víte, jakou dostane na konci filmu bídu. A stojí za to si na to počkat...Příjemná buddy akce, kterou Hollywood už moc neumí. Tudíž příjemné překvapení. (14.03.2021)

Moc hezký to je a dokonce mnohem oldschoolověji natočený než bych čekal (tempo), ale stejně jsem občas musel zíváním odhánět nudu; krátil bych klidně o půlhodinu. Mrzelo mě, že přestřelka v polovině filmu svou přehledností a atmosférou trumfla finální pistolnické inferno... [11. narozeniny MovieZone, Bio OKO] (02.10.2016)

Sedm statečných. To je ve světě filmu zažitý pojem. Nesmrtelné dílo, které je ve svém žánru měřítkem kvality. Udělat remake této legendy postavilo tvůrce automaticky před problém, jehož nevyřešení jsem pociťoval takřka soustavně během celého průběhu filmu. Tím problémem bylo natočit western natolik dynamický a komplexní, aby uspokojil současné publikum, rozmazlené zlatým věkem filmové techniky, a zároveň i krapku staromilný a ne příliš autorsky iniciativní, aby vyhověl také zarytým fanouškům originálu a klasického westernu jako takovému. Že se to nakonec nepovedlo, by se dalo za určitých okolností i v pohodě tolerovat, obzvlášť přihlédnu-li k mým osobním sympatiím k hereckému štábu, některým starším dílům režiséra Fuqui nebo tragicky zesnulému skladateli Hornerovi, který dokázal rozvinout původní legendární melodii do vcelku působivého atmosférického slepence jeho osvědčených motivů z Nepřítele před branami či Avatara. Ale co mi hodně vadilo, bylo strašlivě předvídatelné schéma scénáře, který, ačkoli se snažil převléct původní příběh do neokoukaného moderního hávu a dodat postavám odlišné motivace k jejich nemožnému hrdinskému činu, aplikuje v průběhu opakovaně ta nejlacinější klišé dobrodružných filmů a užívá naprosto primitivní vývojový vzorec, který by mohl vypadat nějak takto: A – Zažehnutí konfliktu a motivace pohledné hrdinky k pomstě; B – Přesvědčování; nejprve hrdinka přemluví k ochraně místních hlavní postavu, jež následně putuje po státech a hledá pomoc; C – Shledání a výcvik vesničanů; D – Závěrečná bitva. Čtyři etapy příběhu a mezi nimi již bohužel nic, co by je jakkoli zvýraznilo v rovině emocionální, psychologické či narativní. Hlavní záporný charakter jen účelně jedná, aby dal „dobru“ co největší motivaci, a parta neohrožených pistolníků přistoupí bez jakýchkoli vytáček a pochybností na účast v akci, která přitom znamená takřka jistou smrt. Navíc i titulní sedmička, v původním snímku složená z charakterově odlišných a vzájemně se doplňujících postav, nyní až podezřele splývá v jeden povahově jednosměrný, zato však etnicky řádně promíchaný kulturní guláš, z něhož si zapamatujeme s odstupem času snad jen bezstarostný úšklebek Chrise Pratta či nervózní grimasy jediného potenciálně rozporuplného Ethana Hawka..... Jediné, kvůli čemu opravdu stojí za to film vidět, je dle očekávání fantastická audiovizuální stránka, která dělá ze dvou ústředních přestřelek skutečně opojný westernový zážitek, přičemž pastvou pro oči jsou zásluhou krásného rámování záběrů i triviální jezdecké scény napříč typickou krajinou Divokého západu, nebo konkrétně závěrečný polocelek Denzela Washingtona v momentě, kdy se vynoří z domu vstříc hlavnímu sokovi, snímán z majestátního podhledu a s prachem vířícím na sluncem prozářeném pozadí – určitě jeden z nejsvěžejších záběrů letošního roku. (27.09.2016)

Na dnešní dobu důstojný a umírněný remake nesmrtelné klasiky, který je větší, hlučnější a národnostně barvitější, rozuměj politicky korektní tak, jak se to dnes sluší a patří v každém druhém velkém filmu.Washington to táhne tím že chodí, kouká a sem tam prohodí moudro, Pratt to táhne tím že hláškuje a Donofrio hraje medvěda. Zbytek je defacto komparz, což třeba u Hawka zamrzí. Nutno podotknout, že zajímavě vypadá i zpracování, které je samozřejmě špičkové, ale celkem zvláštní je mix klasických, až absurdních pistolnických scén, kdy klaďasové střílejí na všechny směry a padouši padají jako hrušky a skvěle nasnímaných soubojů převážně s lukem, noži apod. Kdyby to bylo R a ještě víc podojené o hlášky, bylo by to na dnešní dobu přesně to co všichni chtějí. Fuqua měl ale příliš velký respekt vůči předloze a to je v jeho podání dobře i špatně zároveň. (23.09.2016)

Je to hodně chromá pětka, ale mám pro ni dva důvody. Aniž bych se chtěl nějak více zamýšlet na faktem, že mluvíme o remaku kované klasiky, nelze bez čistého hejtu neuznat, že to je remake zdařilý, a to samo o sobé v dněšní dobé sračkoidních remaků znamená docela dost. Druhým důvodem je to, že holt nějaký čistokrevný (=béčkový) akčňák v topce mít musím, přičemž za tento se stydět nebudu muset. Objektivně je to sedm bez tří za čtyři. 85% Jako update po pád týdench snižuju přece jen na čtyři. Přidal jsem jinde. (11.12.2016)