Poslední motýl

Početnější komparz jsem snad v “československém” filmu ještě neviděl. To je asi můj vůbec nejsilnější dojem. Jinak je to hodně zvláštní, složitý, protože naprosto atypický film o pobytu v koncentračním táboře. Karel Kachyňa byl ohromný tou odvahou nahlížet věci jinou optikou, než všichni ostatní. Ve Spielbergově koncentráku se dalo taky ledacos podniknout, ale židovskou kavárnou by divákům hlavy nepletl. Tak moc by v náš intelekt nevěřil- narozdíl od Karla Kachyni- ten se toho nebál. Pro někoho možná zmatečné, pro mě objevné. Zase jsem pro sebe díky filmu objevil kousek pestřejší historie. Filmu podle mne jinak ubližovala kombinace postsynchronů a dabingu, momenty bez dabingu nebo beze slov pro mě byly silnější. (26.11.2019)

U nás téměř neznámý Kachyňův klenot z Terezína. Bez hromad mrtvol, zubožených těl a naturalistických scén je vykreslena tak "úžasně" zoufalá atmosféra beznaděje a nespravedlenosti, že bledne i Schindlerův seznam. Takhle to prostě umí jen Kachyňa. Finální představení pro zástupce Červeného kříže bylo hrozivě skvělé. (31.05.2014)

Nekompromisní profackování realitou jednoho francouzského mima, který se z nenadání objeví v předpeklí nacistického programu, určený nejen, i když hlavně, židovskému národu. Musím souhlasit s NinadeL, že ignorace představení Brundibár, o postavě jménem Freddy Hirsch ani nemluvě, je velmi zvláštní. Za zmínku by tento člověk, spasitel dětských duší, nejen v ghettu, ale i v osvětimském pekle, jistě stál. Dále mě také zarazilo, že se ve filmu ani jedenkrát neobjeví slovo Terezín. Nicméně film má občas svou vlastní realitu. Vše ostatní, je zde vyobrazeno do detailu. Zoufalost, beznaděj, srovnání se s osudem, ale i kapka té radosti ze života, kterou právě přináší demonstrativní, protestní představení, které pro jednoho znamená divadýlko pro Červený Kříž, pro druhého možnost vyjádřit pravdivost připraveného osudu. Hudební, scénické i herecké obsazení, které by nezaplatili ani na Broadwayi. Možná před tím, nyní jsou si všichni rovni, což pochopí i pan Moreau. Ostatní skoro hluché role československých herců naštěstí převyšuje pan Kemr a démonicky chladný Milan Kňažko. Naprosto brilantní mezinárodní záležitost, které nesahají novodobé pokusy o ztvárnění tohoto námětu ani po kotníky. Karel Kachyňa i na začátku nové éry československého filmu ukazuje, jak se to má dělat. (02.06.2013)

Velmi působivé i kachyňovsky poetické. Ze začátku mi trochu nesedělo obsazení, ani kosmopolitní pojetí, ale jak se děj přesunul do Terezína tak se zprvu konvenčně laděné scény změnily v neopakovatelný a pochmurně groteskní obraz ghetta, který až magicky prosvětlovaly chystaná představení na návštěvu červeného kříže. Pantomimické scény a hlavně závěrečné divadlo jsou vrcholem snímku a zpěv Hany Hegerové ještě více zvedá hladinu emocí. Škoda, že jde v našich končinách o polozapomenutý snímek, který v leččems dává vzpomenout na Radokovu Dalekou cestu, aniž by zbytečně opakoval. (14.06.2008)

Veľký odkaz, pekné myšlienky, vynikajúca výprava a réžia.... No ako celok ma to aj napriek predpokladom a remeselne odvedenej práci moc nevtiahlo, ani po emotívnej stránke. Asi som necita. A nemám rád Kňažka, už naveky bude u mňa zapísaný len ako ten, čo huláka: "Utvorte koridóóór." Herci by do politiky nemali liezť. Na slabší nadpriemer to ale stačí. 70/100 (22.01.2020)