Vyšší princip

František Smolík svým brilantním výkonem dominuje sugestivnímu dramatu o morální síle člověka. Klasické dílo české literatury převedené do filmové podoby způsobem bez nejmenších pochyb důstojným, ba rovnocenným. Z věty "Die Sache ist erledigt." mrazí podobně jako z o několik let mladšího "Fsdejte se, nyc se fam nestane." 90% (26.04.2008)

Nejlepší český (československý) plně vážný film, co jsem viděl. Vyšší princip těží samozřejmě z neskutečně zajímavého prostředí a doby. On ty vytěžené drahé kameny ale zbytečně neprodá, on je vybrousí do blyštivé nádhery. Některé okamžiky byly tak napínavé, že jsem zkrátka nevěřil, že sleduji český snímek. Hudba se povedla rovněž na výbornou stejně jako excelentní herci a konec, samosebou, takový, jaký měl být - (i když pravda, ty poslední záběry příliš do důsledků domyšleny nebyly). (08.05.2006)

Heydrichiáda u nás byla nejhorší dobou druhé světové války, dobou, kdy se charaktery definitivně lámaly. Drdova krátká povídka byla výborným mementem za ty, kteří se rozhodli nehledět na následky a neuhnout ze svých morálních zásad. Jiřímu Krejčíkovi se tento kratičký text povedlo výborně rozšířit do podoby celovečerního filmu, který má nezmenšenou sílu i po více než půl století. V neposlední řadě tu jsou vynikající herecký výkon Františka Smolíka a nenápadné režijní mistrovství Jiřího Krejčíka. Jasný klenot! (15.08.2013)

Geniální převedení povídky Jana Drdy na filmová plátna. Výborné vykreslení atmosféry a strachu v době heydrichyády. Vynikající herecké výkony v čele s "Vyšším principem" Františkem Smolíkem. Při vyslovení legendární věty: "Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem." mi přeběhl mráz po zádech. Nejlepší český film, který vystihuje dobu heydrichyády a všeobecně jeden z nejlepších českých snímků. Kdo neviděl měl by rychle napravit...... (08.02.2008)

Z hlediska vyššího principu naučného jsem si jist, že je tento film ideální látkou pro dvouhodinovku českého jazyka kterékoliv střední školy, přijde-li ke slovu takzvaná hodnotná kinematografie. Hlediskem vyššího principu mravního v jeho podání už si tak jistý nejsem. V pročítaných komentářích narážím především na slova o atmosféře a skvěle vykresleném zlu té doby (jistě jsme ho všichni zažili), s čímž nedokážu souhlasit, jelikož československá tvorba přinesla nejeden podstatně lepší snímek o krutosti ať už nacistického, totalitního nebo jiného původu. Vzpomeňme třeba na Obchod na korze, Ucho, Kladivo na čarodějnice, Spalovače mrtvol či na pozdější Je třeba zabít Sekala. Schémátko se zatčením, ušlechtilou snahou profesora, popravou a dnes už klasickým závěrem mi s odpuštěním přišlo bezmála směšné. Ne proto, že by snad bylo špatně natočeno, ani proto, že bych nedokázal docenit tíhu tehdejšího bytí, kdy člověk ztratil prakticky veškeré jistoty svého života, jenže mustr Vyššího principu je jen vrcholkem potenciálního ledovce a scházel mi u něj třeba ten geniálně dusný psychologický podkres Obchodu na korze. Doba pokročila, filmové umění se vyvíjí a na minulost nelze zapomínat. To je fakt. Radši si o ní ale příště pustím jiný film. Mimochodem, vcelku jednoduché morální poselství, jak vystřižené z učebnice literatury, není v tomto případě dostatečně nosným aspektem a po všech těch letech působí jako kárání již uvědomělého žáčka. To sice není problém filmu, ale my mu taky nevyčítáme ovlivnění jistými rysy doby jeho vzniku, že? Se vší úctou. (28.01.2010)