Spartakus

Na historii je třeba zapomenout; o Spartakovi se toho koneckonců ví tak strašně málo, že by to stačilo sotva na televizní čtyřicítku. Tohle je třeba brát jako pohádku, stejně drsnou jako klasické pohádky bývají, ovšem výslovnější. Skoro by tomu slušel lépe název Krev a porno. Ovšem filmařsky je to dokonalé - od scénáře přes herce, triky k režii to nemá chybu. (24.03.2013)

300. Tahle číslovka kouká, nebo aspoň pomrkává z každého dílu seriálu Spartakus. A zatímco řež podle Millera se plácá kolem (sice pěkných) 80%, sága o thrákovi ve slipech a jeho stereoidních kamarádech si hoví v Top 200. No to mi vyndej kopí. Ale co, bavilo mě to. Doufám, že příští sérii vylepší svojí účastí Village People s pro potřeby díla inovovanou peckou Y.M.P.A. (Young Men´s Pagan Association) a zapějí ji na počest otroků z posilovny. V Itálii nebude teplo, ale horko..... (13.12.2010)

Megatotální nářez non plus ultra. Díky častým zpomalovačkám je to až komiksově vystajlované a všude se tam šuká, nebo prolejval hektolitry krve. Jenže to není to nejdůležitější. Ono to má opravdu perfektní scénář. Jednotlivé epizody jsou dokonale vypointované a celé to navíc ohromně funguje i jako celek. Samotná postava Spartaka se velmi uvěřitelně mění z hrdýho válečníka přes nasranýho otroka ve smířenýho otroka až po revolucionáře. Prostě skvost, který se v aréně může postavit i dokonalému Římu. (10.08.2010)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)

Úvodní epizoda ve mně budila mírné rozpaky (vizuální stránka, krev, nahota, explicitní sex), k aklimatizaci však došlo až nečekaně rychle a po zbytek seriálu jsem se královsky bavila. 1. série (Krev a písek): 90%. Poutavý příběh o pomstě plný intrik, sexu, brutality a hektolitrů digitální krve, který vyústí v grandiózní finále skrývající se pod názvem "Kill Them All". Děj odehrávající se celý de facto na jednom místě vůbec nenudí, třístovkový vizuál funguje snad ještě lépe než ve "Třístovce", a když pominu lehce rozporuplný první díl a (na mě) možná až příliš heterosexuální erotiky (XD), tak tu mám dalšího adepta do své seriálové "Top 10".;-) Oblíbené postavy: Ilithyia, Lucretia, Crixus, Spartacus, Ashur, Varro, Batiatus. 2. série (Pomsta): 80%. S nadšením pokračuji ve sledování, neboť ani v následující sérii nedochází k žádnému výraznějšímu poklesu kvality. Ubývá sexu, přibývá intrik, souboje se ještě více zpomalují (až jsou pomalé až příliš), u některých stěžejních postav (Crixus, Naevia) dochází k překopání původních charakterů a Andyho Whitfielda (R.I.P., Spartacus...) nahrazuje Liam McIntyre, který sice nedosahuje Andyho charismatu, ale těžkou pozici "náhradníka" zvládá asi nejlépe, jak může. A ještě jedné věci jsem si všimla; zatímco v první sérii jsem zbožňovala především dokonale napsané "zmetky", ve druhé se pomalu, ale jistě, přesouvám na stranu "hrdinů", kde už nejspíš zůstanu až do hořkého konce. Oblíbené postavy: Agron, Nasir, Glaber, Spartacus, Mira. 3. série (Válka zatracených): 90%. Od první řady (odehrávající se de facto na jednom místě) ušel seriál opravdu úctyhodný kus cesty. "Válka zatracených" je nejen epickým a vizuálně vypiplaným zakončením Spartacovy výpravy za pomstou, na jejímž počátku byla jen krev a písek, je zároveň až překvapivě věrnou historickou rekonstrukcí dochovaných análů. Posledním z dlouhé řady superlativů budiž závěr - dramatický a přesto decentní. Oblíbené postavy: Caesar, Nagron (Agron & Nasir), Crassus, Tiberius. Nejlepší epizoda seriálu: No samozřejmě Kill Them All (1x13). Co říci závěrem? Snad jen to, že se jednalo o úžasný seriál, který mi bude neskutečně chybět. Ale což, odcházet se má v nejlepším a "Spartacus" to - jako jeden z mála - skutečně dokázal. Za spin-off s fantastickým Caesarem bych se ale (tak jako většina fanoušků) určitě nezlobila.;-) P.S.: Ti, kteří by snad ještě neviděli stejně zdařilý šestidílný prequel "Bohové arény", nechť tak co nejdříve učiní.;-) (10.05.2012)