Režie:
Baz LuhrmannKamera:
Mandy WalkerHudba:
Elliott WheelerHrají:
Austin Butler, Tom Hanks, Olivia DeJonge, Richard Roxburgh, Helen Thomson, Dacre Montgomery, Luke Bracey, Kelvin Harrison Jr., Kodi Smit-McPhee (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Film Baze Luhrmanna Elvis o životě a hudbě Elvise Presleyho (Austin Butler) z pohledu jeho komplikovaného vztahu s tajemným manažerem, plukovníkem Tomem Parkerem (Tom Hanks). Příběh se zabývá složitou dynamikou mezi Presleym a Parkerem, která trvá více než 20 let, od Presleyho vzestupu ke slávě až po jeho nebývalou slávu, na pozadí vyvíjející se kulturní krajiny a ztráty nevinnosti v Americe. Ústřední postavou této cesty je jedna z nejvýznamnějších a nejvlivnějších osob v Elvisově životě, Priscilla Presleyová (Olivia DeJonge). (Vertical Entertainment)
(více)Videa (2)
Recenze (645)
Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... ()
V mnoha ohledech pozoruhodné dílo, které ukazuje svého protagonistu očima antagonisty, hudbu a image Elvise jako konstrukt okolí a médií. A současně jako vášeň, která třímala v jednom člověku, ovládaném jako loutka každým lakomým vrabčákem, jenž si chtěl z Presleyho uzobnout... a která nakonec pobláznila celý svět. Elvisova kariéra byla novátorská show s takovým vlivem na popkulturu, jaký neměli ani Beatles v Británii, a je tedy jasné, že Luhrmann volí silně popkulturní filmařské prostředky – od splitscreenu přes extravagantní kompoziční návaznost až po flashbakové a flashforwardové schéma s vypravěčem, který je ve vší své proradnosti a vychytralosti naprosto spolehlivý. Tom Hanks mě možná ještě nikdy takhle nebavil a jako manažer Parker si až nebezpečně krade některé scény pro sebe – stejně jako Luhrmann, jenž dominuje nad střípkovitým, leč železně soudržným a souvislým dějem podobně jako Parker nad Presleyho životem, zredukovaným do třpytivé pompézní klícky. „I'm caught in a trap, I can't walk out....,“ zpívá Elvis v Casinu, zatímco jeho manažer uzavírá smlouvu s ďáblem a přebírá nad ním absolutní kontrolu. „Nejde tu o peníze, jde o život,“ říká postava v televizi na pozadí Presleyho slibů, že Parkera konečně vyrazí. Luhrmann nás zasypává živelnými scénkami, ale i takto nás nenechává tápat a přimyká nás ke stále zlomenějšími protagonistovi tím více, čím větší smyčku kolem něj osudový životní partner utahuje. Vše je perfektně srovnané, každý akt a každá koláž se vzájemně doplňuje ve skoro soustavné časoprostorové komunikaci, což v Luhrmannově cirkusovém rytmu vyvolává skoro závrať. Jak dlouho může člověk vydržet být atrakcí, když jemu samotnému čirá radost odpírána? Z filmu vyvstává nespočet motivů k porovnávání, které usnadňuje orientaci v dynamickém aranžmá, a že nás rejža svým dokonale propočítaným manýrismem občas od Elvise odtrhává až moc, to se dá v pohodě odpustit – při závěrečných archivních záběrech máme stejně v krku takový knedlík, že by ho ani ten nenasytný Parker nepozřel. A tím nechci vůbec křivdit Butlerovi, jenž byl opravdu úžasný a s Elvisem tak splynul, že jsem po nějaké chvíli už vůbec nevnímal herce, nýbrž jen postavu – a to se mi třeba u Maleka v BR nepovedlo. Moc potěšil i Richard Roxburgh, můj stále oblíbený Sherlock Holmes z nepříliš oblíbeného filmu, a díky i za Little Richarda. Takhle se točí biografie o kulturních ikonách – optikou kultury, která se rozpadala před očima a k radosti jí přitom stačilo pořádně se zavlnět v bocích. A znovu a znovu. 90 % ()
Jediná pro mě výtka by byla, že to trochu působí jako trilogie, ze které někdo ztratil prostřední díl - ten časový skok uprostřed je docela divoký, i když svým způsobem dává smysl. Jinak naprosto perfektní ve všem, co chci od Baze Luhrmanna. Je to film, v kterém bych se rád ztrácel klidně dvakrát tak dlouho. Úžasný zážitek. ()
Skvělý film, ostatně tady se propadák rozhodně nečekal. Už od prvního traileru bylo jasné, že půjde o silnou, emocionální, nábojovou a zábavnou podívanou, která si možná dojde i pro oscary. Austin Butler v roli Elvise skvělý, Tom Hanks k nepoznání, ale taktéž výborný, hudba samozřejmě parádní ( všechny vystoupení jsou super), dialogy mají úroveň a příběh dokázal několikrát překvapit ( Plukovník Tom Parker lol! :). Nechyběly i tradiční trable, které k vycházejícím hvězdám patří- hrozící vězení, ale zároveň mě trochu mrzí, že film nebyl Rko a nebyl prostor na drogy a trochu toho divočení v nočním životě, ale nejspíš jej tvůrci chtěli ukázat jen v tom nejlepším světle. Vytkl bych delší stopáž, ale jinak solidní. 8/10. ()
Nemám tohto "cukrouška" z poza mláky naštudovaného, neviem akým spôsobom žil, len viem, že to bol vo svojej dobe Král. Neviem, nakoľko je snímok autenticky hodnoverný, nakoľko sa držali jeho životných ciest, no mne sa tento počin pozdával, pôsobil dôveryhodne, pričom záver mňa osobne dosť prekvapil, nakoľko som absolútne netušil, že existuje nejaká, pomyslená - "trinásta komnata" jeho kariéry. V závere dosť smutné, nuž ale život je taký aký je, my sami si vyberáme cestu. ()
Galerie (59)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (21)
- O roli Elvise (Austin Butler) usilovali také Ansel Elgort, Miles Teller, Aaron Taylor-Johnson a Harry Styles. (PaTeXx)
- Soundtrack k filmu obsahuje verzi písně „Fever“ s názvem „Craw-Fever“. Text písně zahrnuje: „Romeo loved Juliet, Juliet she felt the same. When he put his arms around her, he said: ‚Julie baby you're my flame‘.“ Režisér Baz Luhrmann předtím v roce 1996 režíroval Romeo a Julie (1996). (KGBelik)
Reklama