Belfast

Po vzoru jiných velkých režisérů, tak i Kenneth Branagh nás černobíle zve do intimnějšího příběhu inspirovaných jeho dětstvím. Na rovinu je nutno říci, že jinde to fungovalo o poznání lépe. Belfast totiž působí dost vyfabrikovaně. Intimita se vytrácí a spíš tu cítím kalkul. Jinak je mi jasné, že to muselo být v Severním Irsku poměrně divoké a nejedna rodina musela udělat nejedno těžko rozhodnutí. Herecky je to samozřejmě také v pořádku a trvalo mi třeba půl hodiny než jsem zjistil, že Caitriona Balfe není Jennifer Lawrence. (23.01.2022)

Ej či mi ten film sadol. Dosť ma mrzí, že Branagh netočí viac takéto osobité filmy. Je v ňom omnoho viac citu a emočnej vyzretosti, než v akomkoľvek filme, ktorý robil pre veľké štúdio. A chápem, že je fascinovaný mnohými vecami (literatúrou, Shakespearom) a že ak má možnosť ísť po srdcovej látke, tak skrátka po nej ide, ale Belfast( ako už nič iné) dokazuje jeho autorskú všestrannosť, vyzretosť a túžbu vypovedať niečo osobné a blízke. Táto spomienka na detstvo počas nepríjemnej doby má v sebe scény, ktoré vytvárajú vnútorné napätie a zároveň scény vystihujúce krásy a strasti dospievania. Nesnaží sa to vyslovene ťahať z diváka emócie. To, že sa tam nachádzajú je do veľkej miery zásluhou hercov. Každý do jedného je vo svojej úlohe uveriteľný, príjemný a niečím povedomí. Aspoň mne tí ľudia pripomínali v mnohom moju rodinu. A všetky tie pozitíva a neduhy, ktoré mali a na ktoré teraz s radosťou spomínam. Jude Hill je ako malý chalan skvelý a vnímať veľké životné zmeny jeho očami bol zážitok. Ďakujem za toto. Tých množstvo detailov bolo pre mňa neuveriteľne lahodných ( či už to bolo kino, rozhovory s dedkom, zábery na dážď padajúci na brány a neisté pohľady mladých zaľúbencov). A do toho všetkého hrá Van Morrison. Jedna z najlepších vecí, čo som tohto roku videl. (28.12.2021)

Nebudu spoilerovat, přesto mi na úvod za zmínku stojí, že jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo, což by mě asi méně překvapilo, kdybych se předem porozhlédl po tom, co Kennetha Branagha vedlo k natočení látky a co s ní má společného. Jednoduše, v Belfastu se narodil a zčásti je film jeho autobiografie. Hodně jsem při filmu vzpomínal na Svěrákovic Obecnou školu, připomene se i nedávný Cuaronův film Rome. Dokonce bych řekl, že někdo používal tahák. Nevadí. Branagh šel místy dostatečně na dřeň a jestli byl něco v Belfastu problém, tak to nebylo jen tak ledajaké povzdechnutí, ale opravdu prázdné kapsy, slepá ulička, bolestivá rána. Na dřeň vrásek Belfastu a Judy Dench šla i kamera. Vděčnost za každý nový kvalitní film, kde nemusím rozlišovat zelené plátno od reality, tady je realita krásně detailní a působivě dobová. Jen když se dívám zpětně do Galerie tady na CSFD, uvědomuji si, jak vymazelný obrazový materiál ten film je. A na dřeň šly i herecké výkony. Od J. Dornana přes hlavní hrdinku Caitronu Balfe, Ciarána Hindse a Judy Dench až po hodně šikovného Jude Hilla v dětské roli, jsou interakce mezi hlavními hrdiny neskutečně funkční a hluboce vztahové, až mě místy dojímaly, výjimečně mi ani patos nevadil. Jsou chvíle, kdy je Branagh příliš doslovný, ale jsou to chvíle, kdy zřejmě posílá pozdravy, lásku a úctu rodičům a prarodičům a jakákoliv mohla být realita, je to citlivé, uvěřitelné a hluboké. Odcházím od Belfastu s pocitem prvních dojmů po Koljovi nebo Obecné škole a v tomto ohledu jsme vlastně v první a světové třídě, takže dobrá zpráva. A ta hudba! Soundtrack je vyloženě lahůdka, není divu, stačí mrknout do titulků na jméno toho, kdo ji obstaral. Celkově, v kontextu tohoto a pár posledních let hodnotím na 5 hvězd, no, na nezapomenutelný zářez do historie kinematografie to sice nebude, v čase asi dojmy zmírním, ale zážitek je to příjemný. (08.01.2022)

Hodně jsem váhal mezi 3 a 4, dal bych zkrátka opatrných 7/10, protože jako celek mě to úplně za srdce nevzalo, ale bylo tam na druhou stranu velká spousta autentických scén, skvělých právě tím, že si na rozdíl od většiny Hollywoodu na nic nehrají, nesnaží se vyvolat emoce skrz patos apod. Zkrátka to působí vše jako velmi uvěřitelný příběh ze života, bez nějakých příkras. A za ty herecké výkony se také nakonec přikláním ke čtyřem. Pokud Roma byla kritiky tak oceňována, přestože to pro mě byla nebetyčná nuda, tento film by podle mě měl být přijat ještě lépe, přesto na Oscarech to tak nevyšlo. Možná protože Mexiko je Američanům v dnešní době už blíže, než Irsko, a většina členů Akademie jsou Američané? Kdo ví, jejich rozhodnutí jsou mi už takových 15 let záhadou. Ale za mě je tento film divácky mnohem, ale mnohem stravitelnější než zmiňovaná Roma - jeden z nejpřeceňovanějších filmů posledních let. (18.06.2023)

Přespříliš nostalgická záležitost, v níž Branagh-scenárista prohrál s Branaghem-režisérem. Zatímco režijně je snímek vesměs precizní, protože černobílá kamera mu propůjčuje zvláštní kouzlo, dobová atmosféra ústředního Belfastu funguje a davové scény s rabováním a pouličními nepokoji patří k těm vůbec nejsilnějším momentům, scenáristicky zaostává. Příběh je přiznaným vzpomínáním na autorovo dětství, což je naprosto v pořádku, celou dobu se ale topí ve zvláštním sentimentu a snaží se prvoplánově dojímat, což se mu úplně nedaří. I kvůli tomu tak výsledek působí subjektivně déle, než je reálná stopáž. Značně nevyrovnané jsou pak dialogy, které jsou chvílemi hodně vtipné a dobře vypointované, dost často jsou ale zvláštně prázdné, jako by o ničem a nemají potřebný náboj. Hodně toho zachraňuje obsazení, v němž k těm nejvýraznějším patří Ciarán Hinds, Judi Dench a možná překvapivě i Caitríona Balfe, o moc ale nezaostávají ani sympatický Jude Hill a velmi dobrý Jamie Dornan. Belfast je ve výsledku drama, u něhož se dá pochopit, proč ho jeho autor natočil, udělal to ale zbytečně sentimentálně a tak trochu prvoplánově, rozhodně ale ne špatně. 60 % (14.04.2024)