Cesta do pravěku

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů z dětství, a abych přiznal pravdu, ještě dnes se na něj čas od času podívám, protože mi prostě dodává energii a probouzí ve mně ty staré sny, kdy jsem chtěl být paleontologem a jednou se taky vydat na cestu celou historií života. Ulovit mamuta, pozorovat lovícího šavlozubého tygra, mít se na pozoru před krvelačným tyranosaurem. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když konstatuji, že tenhle film ovlivnil mé rozhodnutí studovat biologii. (03.11.2007)

Nádherné Zemanove fantázie, ktorými by som v detskom veku bola úplne uchvátená. Nie je to len tým, že milujem krvilačných dinosaurov či iné ,,neidentifikovateľné", no za to úžasné príšery z praveku, ale najmä Zemanovou schopnosťou preniesť svoje vízie na filmové plátno, navyše v rokoch, kedy sa to v našom československom priemysle mohlo zdať nesfilmovateľné. (11.06.2010)

Zeman je Zeman a Spielberg je Spielberg. Oba jsou mistry svého oboru a své doby s jedním drobným rozdílem. Zeman je typickým českým selfmademanem s chytrými nápady a šikovnýma rukama, pro kterého byly VŽDY stejně důležitý příběh i technické prostředky. Spielberg je americkým selfmademanem (první a výrazný rozdíl) s chytrými nápady (i když někdy záměrně podbízivý – druhý rozdíl), který využil nových prostředků, a především u jeho filmů dominuje buď příběh nebo technické prostředky, v lepším případě je jedna část vizuálně bombastická, druhá narativní (třetí a poslední rozdíl, který mě momentálně napadá). Ale zpět ke Karlu Zemanovi. Spolu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem (třetí díl Macha a Šebestové) byl prvním, kdo mi řekl, že existovaly jakési druhohory a v nich jistí tvorové abnormální velikosti, v rámci čtvrtohorních dobách ledových potom studenomilná fauna a v druhém případě i jistý pan Huml. Cesta do pravěku se rázem přidala k Jaroslavu Foglarovi a Alexandru Dumasovi. Dnes na ní oceňuji především její didaktický ráz. Zatím co na školách se uplatňuje v rámci pravěku Thomsenova trojdobá periodizace (a člověk v rámci nich), Zeman volil popis geologického vývoje, který pokládám pro nižší dětský věk a jeho vnímavost za vhodnější. Dobrodružný příběh o partě kamarádů a odnesené poznání ze zhlédnutého filmu staví Cestu do pravěku vysoko nad Jurský park (pochopitelně 1). Zeman sice ukázal červené šátky, ale dokázal podobně jako Oldřich Lipský ve filmu Ať žijí duchové, že jsme zapomněli, jak se konkrétní dětská organizace jmenuje, a tím vytvořil nadčasový film. Jediné co mě na tomto filmu trochu mrzí, že hudbu k němu nesložil Zdeněk Liška (pozdější Zemanův spolupracovník), hudba pozdního E. F: Buriana nebyla moc nápaditá a místy lacině dobrodružná či naopak patetická, což by nemuselo být na škodu, ale postrádala originalitu, kterou se právě Zemanovy filmy vyznačovaly. (06.02.2004)

Úžasné mistrovství Karla Zemana žel zestárlo opravdu rychle, hlavně v posledních letech. A když upustím od revolučního vizuálu, příběh neexistuje, je to spíše dokument a děcka mně těmi přechytralými řečmi otravovali. A absence závěru to zcela poučné zaměření, které ale postrádá jakoukoliv zajimavost kromě toho vizuálu, podtrhuje. Škoda, 4 hvězdy jen pro tu revolučnost. (18.04.2012)

Naprostá senzace! A to i současnou optikou. V dětství (společně se Soubojem Titánů) moje neochvějná jednička, v dospělosti klasika, které se musí klanět i Jurský park, když vezmeme v potaz dobu vzniku a možnosti Karla Zemana, respektive Spielberga, jenž film za 38 let, trochu po svém (a výborně) - napodobil. Když malý Jirka zamává mamutovi, dávno už sedím mezi těmi kluky v jejich lodičce a královsky se bavím. Jeden z těch unikátních případů, kdy představivost a fantazie tvůrce, vydá za nejmodernější programy a počítače. Pro mě osobně nejoblíbenější snímek pana Zemana a možná nejlépe zpracovaný československý film všech dob. (22.11.2009)