Poslední film klasika trikového filmu Karla Zemana vznikl ploškovou animací - tudíž ani nepředstírá nějakou trojrozměrnost. Inspirován klasickými českými pohádkami, vypráví o malém rytíři, jenž se vypravil do světa mocných, aby posléze seznal, že není důležité dobrodružství u honosných dvorů, nýbrž přátelství prostých lidí. (oficiální text distributora)
Krásně melancholická pohádka z trochu jiného soudku, než naco býváme učeských pohádek zvyklý. Škoda, že jsem tuhle baladu neměla možnost vidět v útlejším věku, protože by mě opravdu zajímalo, jak by na mě působila. Karel Zeman byl opradu mistr naší animované tvorby, Karel Svoboda geniální skladatel a když se ti dva dali dohromady, muselo zákonitě vzniknout něco výjimečného. Mimochodem, naprosto geniálním vynálezem je pojízdné křeslo krále Berana s živým motorem a ruční brzdou.
Úžasná pohádka, která mě uchvacovala jako děcko a jejíž kouzlo nevyprchalo ani během těch dlouhých let, co jsem ji neviděl. Jedinečně posmutnělá atmosféra, silné emoce a krásná Svobodova hudba.
Méně atmosférické, hororové a krvavé než Čarodějův učeň ale stejně geniální. Zvláště v momentě přeměny Honzíka v upíří monstrum po získání schopnosti létat, jsem měl jako malý u televize opravdu strach, a to měl být v té chvíli Honzík kladný hrdina.
Doporučuji udělat nějakou časovou pauzu mezi tím, kdy si pustíte Krabata a kdy Honzíka s Mařenkou, protože zažijete spíš trošku zklamáni. Já to udělal ve stejný den. Na Čarodějova učně to totiž nemá ani zdaleka, ale oplývá to skvělou hudbou od Karla Svobody, takže rozhodně kvalitu odepírat nechci, jen už to není tak geniálně atmosferické.
Tato pohádka mě lehce zklamala. Zeman byl vždy mistr v navozování atmosféry exotických dálek a klasická česká pohádka mi k němu příliš nesedne. Celkový dojem také kazí hudební doprovod. Nic proti filmové hudbě Karla Svobody, jeho Návštěvnící, či Chobotnice jsou bez chyby, jenomže chladbý syntetizátorový zvuk působí v animované středověké pohádce nepatřičně. Navíc tam zpívá Helenka a tu fakt nemusím. Na Zemana je tento film příliš obyčejný.
Ve stejném roce jako zemřel udatný Jan Lucemburský se narodil jiný Jan. Od narození až do dospělosti jej provází tři skřítkové. První BÍLÝ je hodný, druhý ČERNÝ je rarach který jej ponouká ke špatnostem a třetí ŠEDIVÝ je smíšek. Honzík se vydá na prahu dospělosti do světa a zažívá několik dobrodružství. Zaplete se s loupežníkem, upadne do zajetí a hlavně se zamiluje do rusalky jejíž jméno je nasnadě.
Další výborný film Karla Zemana. Obával jsem se že stejně jako u ranných zemanových filmů bude i zde patrný vliv komunismu a propaganda (viz Podkova, Křeček). naštestí se tak nestalo. Mínusem je snad jen rozvleklost a pomalé tempo vyprávění. Ale ono je to film pro děti, tak to zas tak nevadí. Hezký příběh dokreslují chitlavé melodie a zpěv Heleny Vondráčkové.
Další z proslulé zemanovské dvojice režisérů nezklamal ani v tomto filmu. Koprodukce v tomto případě neznamenala pohromu, ale - sympaticky - její opak. Fantaskní nádech prokrvil tradiční schémata pohádkového žánru a českou klasiku inovativně pozvedl vysoko nad nad a mimo její obvyklý zorný úhel. Zamýšlet se lze nad touto adaptací o všem. Avšak s jednou výhradou: kdo nechápe, že i v životě, i v pomyslném snovém světě viruálního všedního dne je možné všechno, zejména nečekané, leckdy i objevné pohledy, si patrně s touto režisérskou osobností příliš rozumět nebude. Tvorba pro děti může být i tvorbou pro dospělé. Ne pro všechny. Určitě však pro ty, pro něž svět a jeho poznávání nepozbylo objevnost vlastní zkušenosti a její básnivého rozměru.
Toto poslední dílo od mistra Zemana mě dlouho unikalo. Vzpomínám si jen, že kdysi dávno to vysílali na Primě (Premiéře:-). Ale já to neviděl. A tak mě jednoho podzimního dne napadlo, že tuto pohádku musím shlédnout. Jelikož jsem před pár dny viděl výborný animák Čarodějův učeň, tak mé očekávání od Honzíka a Mařenky bylo veliké. Bohužel, se slzou v oku musím říct, že jsem velmi, ale opravdu velmi zklamán. Je to děj úplně o ničem a bude vás spíše uspávat. Osobně si myslím, že se najde hodně diváků, kteří si tuto pohádku pustí dříve než Krabata a odradí je právě od shlédnutí Čarodějova učně. Tak lidi, prosím, pusťte si nejdříve učně Krabata. A na Honzíka a Mařenku se podívejte až nebude v televizním programu nic zajímavého. Dvě hvězdy dávám z úcty k panu Zemanovi, který mě svými ostatními díly úplně dostal a nikdy na ně nezapomenu.
Čekal jsem pohádku, jak Jeníček s Mařenkou jdou na maliny do lesa, ale bylo to o úplně něčem jiným. Už jsem myslel, že Mařenka tam ani hrát nebude, protože se tam objevila snad až v polovině. No jo, Zeman musí mít dycky něco extra. Ale hraný filmy kombinovaný s aminací se mi od něho líbí víc. Už jenom proto, že to nejsou pohádky, ale Verneovky. V jeho pohádkách mají všechny postavičky vždy takové toporné pohyby, ale jinak nic proti... Teda kromě toho, že ten děj skáče hrozně rychle odněkud někam, nevyvolává ve mě emoce (postavičky je snad ani taky nemají a často nemají taky rozum)... Přesto se tam ale najde plno skvělejch nápadů a humoru (chch, třeba polonahej rytíř).
Temnoty Čarodějova učně tato pohádka sice nedosahuje, ale stále je to ukázka toho, jak nádherně může působit klasická ruční animace. Jedna věc mi ale vadila, a tím byla elektronická Svobodova hudba, která se k pohádce vůbec nehodila a navíc na mě působila dojmem, že se chce za každou cenu zalíbit. 7/10
Bohužel jsem před tím viděl Čarodějova učńě, který nastavil laťku sakra vysoko. I tak ale skvělý pohádkový zážitek s pro mne osobním vrcholem přeměny Honzíka do upíra či co to bylo, kazí akorát písnička a hlas Heleny Vondráčkové. Hudba: Karel Svoboda
