Do morku kostí

Luca Guadagnino je u mňa skvelo zapísaný vďaka hororu Suspiria (2018). Tentoraz sa rozhodol ukázať veľmi reálny pohľad na veľmi tradičné hororové téma, a to na kanibalov. Road movie, ktoré boduje predovšetkým svojimi zastávkami. Sully si kradne každú scénu pre seba. Nie skvelé, nie typické, nie vhodné pre každého, v silných momentoch naozaj pútavé, majúce hlavu a pätu čo sa týka správania postáv. Prečo len 3*? Sám neviem...asi som si dostatočne silno neobľúbil ústrednú dvojicu. Ak sa Vám bude Do morku kostí páčiť, tak odporúčam podobne ladený film Ať vejde ten pravý (2008), ktorý hodil do chladnej reality upírstvo. Pozor, nepozerať nevydarený USA remake z roku 2010, ktorý má na triku dnes tak ospevovaný Matt „The Batman“ Reeves. (21.05.2023)

Vtahující uvedení do patové životní situace lidí s lidsky nepřijatelnou, zároveň však nepotlačitelnou potřebou, do jejich osamělosti i do vytoužených nebo naopak nevyžádaných vztahů jak v rámci nesourodého společenství, tak v oblasti rodinných vazeb, přátelství i intimních partnerství. Kde leží hranice mezi nezbytným utrpením, patologickým chováním či rozkošnickou zvráceností? Jak (jak všelijak) lze za daných podmínek oprávněně naložit se svým vlastním osudem, a jak s osudem někoho dalšího, ať už vlastního potomka, sourozence či partnera? Jak být, či nebýt? Potud je to nesmírně silný snímek, který jsem sledovala bez dechu do poslední vteřiny. *** Jenže po strhujícím uvedení do děje (při němž perfektní práci odvedla tentokrát především zvuková složka) nenásleduje už nic dalšího. Film, příběh i zkušenost vyvolá silné emoce a vzbudí řadu důležitých univerzálně platných otázek, ale skončí uprostřed rozvíjení situace, bez dovršení, vypointování a smíření, bez katarze, bez transformace, a i když to lze akceptovat, je zároveň zřejmé, že Guadagnino tak náročné téma nezvládl, že jeho příběh se o ně rozbil, nedokázal ho krok za krokem dovést do bodu, odkud by se nám dostalo pochopení, proč jsme se tímto tématem vůbec měli zabývat, neobdaroval nás jedinečným momentem cenné reflexe ("aha momentem"), který se tu měl odehrát, ale že od své postavy utekl uprostřed chaosu, jenž rozpoutal v jejím i divákově srdci i hlavě. ***  Nemůžu se v tomhle ohledu ubránit srovnání s Jarmuschovým mistrovským snímkem Přežijí jen milenci, který nám předkládá stejné etické dilema, avšak jehož hrdinové ho zvládli zpracovat a vykupují své činy hodnotou nezměrného zušlechtění v nekonečném čase, již by lidstvo jinak do své zkušenosti pojmout nemohlo a která tedy jejich činy vyvažuje a vrací svět do rovnováhy. *** Nepodsouvám Guadagninovi stejné řešení (ostatně jeho postavy si neprodlužují život do věčnosti), jen trvám na tom, že pokud si ukousl tak velké téma, měl nás jím také umět provést až k adekvátní katarzi, odměně. Takhle si na něm jen vylámal zuby a své diváky trápil neúměrně zisku, což je známkou špatného díla, a je mi to o to více líto, oč nadšenější jsem byla z jeho debutu. ***** (27.12.2022)

"Samota hryže-li do srdce, Sally se přitulí... divoce!"  Ó různosti různorodá, samoto zubatá uprostřed všech stejných, prozraď. Která láska prochází žaludkem, ta konzumně přízemní nebo ta nebesky romantická, maso i s kostmi chroupající? A kolik odlišných, samojediných, na cestě života prašné dívka hladová ještě potká? Dva vzkazy pro zatoulanou, otcem i matkou odvrženou Maren na její zubaté road movie: Varuj se zmrdů u táboráku, byť tvého druhu. A užívej si, děvče, lásku i hlad, divoce a bez zábran, vždyť být jiný, odlišný od přežitého normálu je dnes cool. Čím víc, tím líp. Jen pomni, dívko již dospělá a svobodná, že tvá svoboda končí tam, kde začíná můj brzlík! :-)) Vzkaz druhý, návodný: "Líp než lykan, líbá bi-kan." Hubeňoučký beatnik se štěněcím pohledem a nechutnými choutkami, zřejmě jediný svého druhu, BIsexuální KANibal Timothée Chalamet. Cha! Zrovna včera mi manželka říkala: "Miláčku, samou láskou bych tě snědla!" A kolikrát to křupne? Čtyřikrát... (31.01.2023)

Od útleho detstva je Maren iná. Nie len svojím charakterom, ale aj tým, že sa živí ludským mäsom. To je aj dôvodom, prečo postupne príde o oboch rodičov a zostáva sama. Keďže nemá miesto, ktoré by mohla nazývať domovom, vydáva sa na cestu po Amerika. Ešte netuší, aké nástrahy na ňu čakajú. - Ovela hororovejšie než som čakal, ale pre žánrového fanúšika aj tak málo uspokojivé. Ako romanca to vďaka sympatickým postavám a podmanivým hereckým výkonom funguje správne a to dobrodružstvo, ktoré postavy zažívajú, človeka celkom vtiahne. Pomáha tomu vynikajúca hudba, nádherné prostredie amerického vidlákova a aj dávkovanie násilia opatrným spôsobom mi sedelo. Velmi príjemný film o objavovaní samého seba, ktorým si u mňa režisér po nepodarku menom Suspiria napravil meno. A aj keď to nie je čistokrvný horor, zhliadnutie určite nelutujem. (13.12.2022)

(7/10). Režiséra Lucu Guadagnina mám už trochu nakoukaného, takže jsem trochu věděl do čeho jdu. Nejvíc z jeho tvorby vyčnívá určitě film Call Me By Your Name, kde exceluje jeho oblíbený herec Timothée Chalamet. Nebudu lhát, pro tohoto mladého herce mám velkou slabost a on byl vlastně hlavním důvodem, proč jsem zapnul tento film. Premisa filmu vypadala velmi originálně, ale ani tak jsem nebyl připravený na to, co jsem dostal naservírované na stůl. Šťavnatý romantický příběh, který byl ve svém jádru hrozně křehkou záležitostí. Dva mladí lidé na okraji společnosti kvůli své rozdílnosti oproti ostatním článkům společnosti. Toto téma je ve filmech omíláno pořád dokola, ale aby to byl road - movie a ještě k tomu o kanibalech? Tady si myslím, že má kinematografie neobjevené vody. Romantický příběh to byl překrásný, věřil jsem hercům jejich emoce a když došlo na lámání chleba, tak mé srdce krvácelo s nimi. Myslím si, že většina uživatelů, kteří viděli tento film se shodnou na tom, že obsazení Marka Rylance do role Sullyho bylo geniální volbou a když se objeví na scéně, tak z něj vyzařuje čiré zlo. To samé bych mohl konstatovat o kanibalovi, který divákovi přiblížil, co je to vlastně to pověstné Bones and All. Herecký výkon Timothéeho mě nechával většinu stopáže docela chladným, ale čím déle času jsem s ním na obrazovce strávil, tak tím víc se mi dostával pod kůži. Závěrečná půlhodina byla naprostým hereckým koncertem. Poslední věcí, kterou bych chtěl vyzdvihnout je hudba. Pomalé vybrnkávání na kytaru se k tomuto filmu výborně hodilo - křehká a pomalu plynoucí. Bones and All jsou tedy jedním z neoriginálnějších a nejvýraznějších filmů roku 2022. (29.12.2022)