Gosford Park

Krásně zrežírovaný tanec britské herecké elity (bez dvou amerických - ryze funkčních vetřelců), který ironizuje a lehce kritizuje to, co bylo pro anglickou aristokracii přirozeností... Krásný doklad toho, jak bylo a je pro životem znuděné aristokraty všechno lhostejné, i přestože je to vražda. O tom jak je hranice mezi "pod schodím" a "hořejškem" křehká ... Prostě fajn sociální, břitká a náležitě ironická komedie o lehkých mravech. Nemá chybu i přestože někdy úsměv mrze na tváři. (08.02.2003)

Hlavní síla je ve scénáři, ale ani ne tak v dějové části s detektivní zápletkou jako spíše v jeho práci s postavami. Celou dobu sledujeme dobře dvacet charakterů jak z řad služebnictva, tak vyšší kasty, přičemž každý z nich má svůj příběh a postavení v příběhu. Žádná postava tu není jen pro okrasu či jako křoví. K tomu všechny postavy jsou přesně obsazeny skvělými herci a herecké výkony tomu odpovídají a tak celkově výborný "hromadně-kolektivní" výkon se jen tak nevidí. Již jen za to jak Altman na tak malém prostoru zvládá navodit atmosféru obou světů s tolika postavami zaslouží uznání. Přitom žádnou neprotěžuje, ba naopak každé se dostane přesně tolik prostoru kolik potřebuje, zaslouží uznání. (11.03.2005)

Hodně mi to připomnělo Panství Downton, ale zde jaksi chyběla ona jiskra. Na jeden film mnoho postav, avšak báječně obsazených dle Altmanovic stylu. Těžko se v tom všem chaosu orientuje kdo je kdo, což je ale nakonec nepodstatné. Je to takové nahlédnutí pod pokličku navenek ctnostné anglické smétánky. Ono se řekne: sjede se panstvo na hon - vše je dokonale načinčané, nachystané, delikatesy navařené, nikde ani smítko. Ale čí zásluhou to všechno šlape jako hodinky? Upachtěné služebnictvo lítá jak hadr na holi, aby se dvořanstvo náležitě nadláblo, a kdo je posléze nejvíce znaven - samozřejmě milostmadam. Klobouk dolů před jejich uměním. (23.11.2020)

Robert Altman prišiel, aby na smrť unudil väčšinu divákov očakávajúcich svižnú retro detektívku v klasickom štýle Agathy Christie. Tú menšinu potešil spôsobom, akým komerčnú detektívnu produkciu inovoval - vražda v anglickom zámku nikoho zo zúčastnených zvlášť nevyvedie z miery, pretože sa to "akosi patrí", neúmerne predĺžil expozíciu a vložil dráždivo veľké množstvo scén a postáv, ktoré s vraždou a jej vyšetrovaním vôbec nesúvisia. A vie, čo robí, pretože sledovať unudenú spoločnosť neznamená automaticky nudiť sa (kto videl trištvrtehodinovú bálovú scénu vo Viscontiho Gepardovi, vie, o čom hovorím) a takisto vie, že ak najdramatickejšou udalosťou filmu je vražda a vyšetrovanie, nemusí ísť nevyhnutne o detektívku. A veru ňou ani nie je. Je to maniakálne, obsedantné zaujatie medzivojnovým obdobím? Je to snaha o altmanovskú "komplexnosť"? Je to brilantná sociologická štúdia (groteskný zvyk služobníctva preberať mená svojich pánov, aby každý vedel, kto ku komu patrí)? Možno. Je to ťažký film čo sa týka vnímania, pozornosti a koncentrácie a teda aj hodnotenia. Predsa len si však myslím, že na tej koncentrácii až tak nezáleží - film diváka bezohľadne zahlcuje množstvom mien, ktoré nie je možné priradiť príslušnej osobe snáď ani po treťom zhliadnutí, čo je zámerný a rafinovaný spôsob navodenia špecifickej atmosféry. Je to film z rodu tých, ktoré vás zaujmú i bez perfektnej orientácie v teréne, a to z celkom prostého dôvodu - pretože majú Štýl (analógiu vidím v L.A. Prísne tajné). Scenár zaujímavo narába s hovoreným slovom. Hovorí sa tu prakticky nepretržite, ale skutočných dialógov zaznie prekvapivo málo, keďže rečový prejav hercov je redukovaný na poznámky, glosy, komentáre, na ordinérnu konverzáciu a "small talk". Ak na dialógy dôjde, sú vecné, presné a ironické, bez pokusov o zbytočné významové presahy, ktoré by v takto koncipovanom filme pôsobili rušivo. Gosford Park je špičková filmárčina, na druhej strane absenciou hlavnej postavy či postáv príbeh stráca ťažisko a stáva sa chladne odťažitým. Čakal som väčší emocionálny potenciál. Jedna scéna ma ale dostala - Neviemaký "His Lordship" sa pýta Neviemakej slúžky, či verí v šťastie a ona celkom spontánne a úprimne odpovie. Toto bolo omnoho lepšie než morbídny flirtík Kristin Scott Thomas s "raienom filipí". Mimochodom, film bol nakrútený v perfektne zachovanom palladiánskom Wrotham Park, Hertfordshire z roku 1754, hoci titulky nás presviedčajú o niečom inom. Existuje však aj skutočný Gosford - Gosford Castle v Severnom Írsku - strašidelne vyzerajúca a autokraticky pôsobiaca architektúra v štýle Norman Revival, ktorá sa však hodí na celkom iný typ filmu. (23.03.2006)

Určitě zasloužený Oscar za scénář. Zvláštní cena měla být udělena hercům jako týmu. Detektivní zápletka je zde spíše jen takový bonus, především tu jde o vykreslení prostředí a zachycení mezilidských vztahů v přesně odstupňované hierarchii velkého množství postav. Altman je dobrý v tom, že se v tom množství lidí, kterými zaplnil plátno, neztratil. (25.08.2003)