Cenzorka
Obsahy(1)
Věznice číslo 74 v ukrajinské Oděse je místo, kde si svůj trest za vážné zločiny odpykává více než 100 žen. Jednou z nich je i Lesja, těhotná mladá žena, která je odsouzená na sedm let za zločin z vášně. Její dítě se tak narodí za mřížemi, na místě, kde se s ním bude moci potkávat jen jednou za čas v oddělené části věznice. Pokud vězenkyně nedokáže pro svého potomka sehnat domov do jeho třetích narozenin, bude umístěný do ústavní péče. Lesja si tak musí zvykat na vězeňskou rutinu, mateřství i obtížný boj o budoucnost svého potomka. V mistrovsky vybalancovaném mixu dokumentárního portrétu a sociálního dramatu se prolínají osudy různých vězenkyň a rutina oddané dozorkyně Iriny, která má na starosti předávání dětí do ústavní péče. Slovenský režisér Peter Kerekes je pečlivým pozorovatelem výrazného prostředí i vnímavým posluchačem pohnutých životních příběhů z místa, kde vidina svobody připomíná jen barevnou tapetu na zdi. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (30)
Krasne vyplnene zadanie toho, co chcel Kerekes natocit. Mam s tym vsak problem v tom, ze to je uplne mimo mojho vnimania kinematografie. Nenudil som sa, ale absolutne ma to nedokazalo strhnut na akejkolvek urovni. Na druhej strane ocenujem silnu autentickost, skvele herecky aj vypovednu hodnotu. Festivalova cielovka bude velmi spokojna. 6/10 ()
Je to sympatický trend, že tuzemských dokumentaristov čoraz viac lákajú možnosti hraného filmu (Škopova Eva Nová, Vojtekove Deti, Remova Láska pod kapotou). Novinka Košičana Petra Kerekesa osciluje na hrane hraného dokumentu a hraného filmu. Film je paradoxne silnejší vo svojej dokumentárnej polohe než v dramaturgii tej hranej, príbehovej línie, ktorú vnímam ako nevyužitú. Každopádne, je to kvalitné artové európske kino a spolu s Piatou loďou (2017), stále aktuálnou drámou Nech je svetlo (2019) či Služobníkmi (2020) aj jeden z najlepších slovenských filmov za ostatné obdobie. Tie schody sú peknou, aj keď predvídateľnou bodkou... ()
Takáto kombinácia hraného a dokumentárneho filmu mi akosi nesadla, hlavne preto, že dokumentárnou formou boli oslabované emócie, a to aj vtedy, keď išlo o vypäté scény. Aj v tých najvypätejších scénach (torta s tromi sviečkami) herci alebo neherci len tak čumia, slovko nepovedia a divák nech si domyslí. Niektoré scény, ako kúpajúce sa veľryby, by tam nemuseli byť vôbec. Inak je námet veľmi zaujímavý, zaslúžil by si lepšie, skutočne filmové spracovanie a tiež trochu jasnejší záver. Odeské schody sú síce ikonické, ale nemajú s príbehom vôbec nič spoločné. –––– A sníva sa ti o tom? Sníva sa ti tvoj zločin? ()
Remeselne kvalita, nedá sa veľa vytýkať. Obsahovo ma to však nechalo chladným - ani jednej postave sa tu nedostaneme pod kožu. Divákovi sú podávané iba tie najzákladnejšie informácie, pričom odstup, ktorý je napr. u Ulricha Seidla sofistikovaným autorským zámerom, tu pôsobí pomerne samoúčelne. Nehovoriac o tom, že už niekde v polovici stopáže sú všetky karty rozdané a až do konca to ničím neprekvapí. ()
Povedeně zpracovaný vhled do života vězeňkyň – matek, od těhotenství, porod až do tří let věku dítěte, kdy se rozhoduje, zda matka dostane podmínku, aby se mohla starat o dítě. Automaticky se to nestává, jak se zklamaně přesvědčí jedna z nich. Pokud se nenajde někdo z blízkých, kdo by vzal dítě k sobě, odchází do sirotčince. Každodenní rytmus věznice, kontrola korespondence a důvody proč jsou ženy zde. ()
Galerie (9)
Photo © Filmtopia
Zajímavosti (2)
- Režisér sa rozhodol natočiť autentický pôrod mimo väznice po dohode s rodičkou. Prvá verzia sa natáčala za zatvorenými dverami, pripadala mu však neautentická. On sám sa vyjadril, že sa rozhodol zapôsobiť na diváka šokom. (lemonova)
Reklama