Cenzorka
Obsahy(1)
Věznice číslo 74 v ukrajinské Oděse je místo, kde si svůj trest za vážné zločiny odpykává více než 100 žen. Jednou z nich je i Lesja, těhotná mladá žena, která je odsouzená na sedm let za zločin z vášně. Její dítě se tak narodí za mřížemi, na místě, kde se s ním bude moci potkávat jen jednou za čas v oddělené části věznice. Pokud vězenkyně nedokáže pro svého potomka sehnat domov do jeho třetích narozenin, bude umístěný do ústavní péče. Lesja si tak musí zvykat na vězeňskou rutinu, mateřství i obtížný boj o budoucnost svého potomka. V mistrovsky vybalancovaném mixu dokumentárního portrétu a sociálního dramatu se prolínají osudy různých vězenkyň a rutina oddané dozorkyně Iriny, která má na starosti předávání dětí do ústavní péče. Slovenský režisér Peter Kerekes je pečlivým pozorovatelem výrazného prostředí i vnímavým posluchačem pohnutých životních příběhů z místa, kde vidina svobody připomíná jen barevnou tapetu na zdi. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (30)
Povedeně zpracovaný vhled do života vězeňkyň – matek, od těhotenství, porod až do tří let věku dítěte, kdy se rozhoduje, zda matka dostane podmínku, aby se mohla starat o dítě. Automaticky se to nestává, jak se zklamaně přesvědčí jedna z nich. Pokud se nenajde někdo z blízkých, kdo by vzal dítě k sobě, odchází do sirotčince. Každodenní rytmus věznice, kontrola korespondence a důvody proč jsou ženy zde. ()
Naprosto skvěle zpracovaný námět z ponurého prostředí ženské věznice v ukrajinské Oděse. Tam se běžný člověk nepodívá každý den a ani o to nijak zvlášť nestojí. Slovenský režisér Peter Kerekes dokázal perfektně prolnout dokument s filmovým pojetím, přičemž výsledek jeho snažení je pro mě až překvapivě poutavý. Těch matek odpykávajících si trest za těžké zločiny mi zrovna moc líto nebylo, ovšem děti zde narozené jsem opravdu litovala. Charakterově mě pak velmi zaujala dozorkyně Irina, která se v poměrně hojné míře zabývala cenzurou vězeňské korespondence. (85%) ()
Je to sympatický trend, že tuzemských dokumentaristov čoraz viac lákajú možnosti hraného filmu (Škopova Eva Nová, Vojtekove Deti, Remova Láska pod kapotou). Novinka Košičana Petra Kerekesa osciluje na hrane hraného dokumentu a hraného filmu. Film je paradoxne silnejší vo svojej dokumentárnej polohe než v dramaturgii tej hranej, príbehovej línie, ktorú vnímam ako nevyužitú. Každopádne, je to kvalitné artové európske kino a spolu s Piatou loďou (2017), stále aktuálnou drámou Nech je svetlo (2019) či Služobníkmi (2020) aj jeden z najlepších slovenských filmov za ostatné obdobie. Tie schody sú peknou, aj keď predvídateľnou bodkou... ()
Vynikajúci nápad, perfektná kombinácia dokumentu a hraného filmu, skvelí herci a "herci". Napriek tomu som mal ale dojem, že Cenzorka trvala tri hodiny a nie som schopný prísť na to, prečo. Videl som už oveľa pomalšie filmy, aj oveľa menej stráviteľné art filmy a Cenzorku si zaradím medzi tie, ktoré mi ubiehali najpomalšie. Tým chcem povedať, že je to asi len môj problém, kvalitu tomuto filmu rozhodne popierať nechcem. ()
Dokumentárne ladené dielo, ktoré nevie či chce byť dokumentom či aj hraným filmom. Ja ho chcem považovať za dokument, lebo predostrie pred diváka veľa protagonistiek, ktoré vypovedajú pred kamerou čo strašné urobili + ukazuje ako trpia keď nie sú so svojim dieťaťom. Ako celok však snímka nedokáže strhnúť, má kolísavé tempo kvôli kostrbatému príbehu kde nie je jasné či sa bude venovať viac Irine či Lesji. ()
Galerie (9)
Photo © Filmtopia
Zajímavosti (2)
- Režisér sa rozhodol natočiť autentický pôrod mimo väznice po dohode s rodičkou. Prvá verzia sa natáčala za zatvorenými dverami, pripadala mu však neautentická. On sám sa vyjadril, že sa rozhodol zapôsobiť na diváka šokom. (lemonova)
Reklama