Můj nejmilejší bar

V životě Tommyho Basilia by se našlo asi jen málo dní, kdy se nedotkl skleničky alkoholu, ale z medicínského hlediska se nejedná o alkoholika. Asi by se nenašla droga, kterou by nevyzkoušel, přesto by bylo nespravedlivé označit ho za narkomana. Tommy má jiný problém. Je jím rakovina vůle. Je to zkrátka slaboch, který se plácá od ničeho k ničemu a není schopen dát svému životu řád a jasný cíl. Čím dál tím zřetelněji cítí, že je něco špatně, ale jestli něco dovedl k dokonalosti, je to pocit sebelítosti a schopnost obviňovat ze svých neúspěchů okolí. Steve Buscemi tvrdil, že jeho hrdina má autobiografické rysy a že měl dost slušně našlápnuto k tomu, aby napodobil jeho postupný úpadek. Každopádně ho hraje skvěle a stejně skvěle napsal i scénář. Je silný v tom, jak je neuvěřitelně civilní a jak přirozeně působí dialogy i postavy, které Buscemi vypozoroval při svých hospodských jízdách. Můj nejmilejší bar je tragikomedie, kde nemusí režisér a scénárista v jedné podobě nic šroubovat a přehánět a přece nutí diváka k zamyšlení. Obejde se bez efektů, bez hrocení situací a stejně naprosto zřetelně cítíte, co chtěl sdělit. Celkový dojem: 85 %. (20.10.2016)

Na chuť jsem tomuhle malému filmu nepřišel. Mám rád malé milé filmy o "autsajdrech", které plynou jaksi volně, nenásilně, nenápadně a přitom nápaditě.. A z Mého nejmilejšího baru jsem tenhle pocit vůbec neměl. Buscemiho mám velmi rád, ale asi jako herce. Na režisérské židlice mu to moc nejde, ikdyž moc chce. A to je asi právě ten kámen úrazu. Filmu chybí svěží nádech volnosti a přirozenosti. Je to asi tak, jako když si chcete udělat romantický večer s přítelkyni, ale těsně před tím vám praskne voda v koupelně, vy to narychlo uklidíte a opravíte, ale pohoda se někam vytratila a večer se nepovede.. Podobně je to s tímhle filmem. Necítil jsem z něj to, co bych si přál a místy některé pasáže musel přetrpět. Tento film pro mne zůstal proto malým svou formou i energií... (01.07.2011)

Buscemi zavedl sondu do hospodského prostředí s postavami, které působí věrohodně a jim podobné bychom našli v každém pajzlíku vzoru Trees Lounge, nejen v Americe. Jako štamgast ve svém nejmilejším baru i já jsem ve filmu našla pár vizuálně zajímavých, pár zábavných i hlubších momentů. Jinak ale příběh vyprchá stejně rychle jako bublinky z rýžového Budweiseru. (07.06.2013)

Sympatická na tomhle malém snímku je jeho neambicióznost. Steve Buscemi nemá potřebu sdělovat velké myšlenky zabalené do pestrého hávu, chce jen spřízněně mrknout na štamgasty a ztroskotance, kteří uvízli a nemají šanci nebo se nechtějí ze svých trablů vymanit. Jeho Tommy se pohybuje mezi hospodou a průsery, jejichž kalibr se začíná lehce stupňovat. Kdo by odolal Chloe Sevigny... :) (29.12.2011)

Skvělé. Jedna komická scéna za druhou, ať už díky 'střízlívému' a upřímnému scénáři Stevea Buscemiho nebo díky hereckým excesům. Tolik hereckých mladších tváří, které znám dnes už jen z televizních seriálových obrazovek (pravda, dnes už to je trochu někde jinde... už to není tak, že seriálový herci se snaží dostat do filmu, dnes jdou filmový herci do seriálů... aby ne, kvalita seriálů je už někde jinde), u kterých bych to nečekal a byli také opravdu k (promiňte) posrání... Jaktože nepíše více tak zábavných, upřímných scénářů, jaktože nesedí častěji na řežisérské židli (to jsem si říkal i po shlédnutí jeho 'Interview')? Opět 'bravissimo Stevie', tentokrát ovšem i v jiných tvůrčích rolí. No a Samuel L. Jackson? I když opravdu malá role, tak nejzábavnější co jsem ho viděl. (30.03.2012)