Cesta byla suchá, místy mokrá

Český film Cesta byla suchá, místy mokrá jsem viděl poprvé nedlouho po jeho natočení v roce 2003 úplnou náhodou na běžné televizní stanici a docela mne tenkrát zaujal. Pravděpodobně za to mohl parní válec, který hrál nejdůležitější neživou roli v tomto příběhu režiséra Karla Kachyni, který se podílel také na scénáři. Tenkrát jsem moc neřešil samotnou lidskou problematiku, jenž se stala tou pravou podstatou celého příběhu. Velmi se mi líbilo, že se jednalo převážně exteriérový televizní film, který se odehrál v krajině jihočeského kraje, ale jinak jsem si toho už moc nepamatoval a tak abych po letech toto dílo s ústřední písní skupiny BUTY od Petra Hapky správně ohodnotil či napsal zasvěcený komentář, rozhodl jsem se na něj podívat ještě jednou, abych si osvěžil paměť. Bez dlouhých okolků film začal výjezdem parního válce z jakési fabriky v Praze, který se vydal na cestou po vlastní ose do Českých Budějovic. V tomto okresním městě měl být zaparkovaný na malém náměstíčku, kde měl sloužit jako pomník. Na cestě jej řídil starý řidič Alois Zborník, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil bard českých i moravských divadel Lubor Tokoš, jenž do ní vložil všechnu svoji celoživotní hereckou zkušenost. Na stroji mu pomáhal mladý frajer Eda (Vojtěch Štěpánek) a nedlouho po startu se dvojice s parním válcem, zapřaženou maringotkou a vozíkem s uhlím, zastavila v hospodě na jídlo. Během občerstvení u jiného stolu pozorovali nervózní dívku lehčích mravů, spoře oděnou Hanku (Klára Issová), která utekla pryč, když spatřila BMW, v němž přijel frajer a její pasák v jedné osobě (David Novotný). Po jídle se Zborník s Edou vrátili do maringotky, kde našli zmoklou a vyděšenou Hanku, která se zde ukryla. Staroch ji chtěl nejprve vyhodit, ale pak ji tam nechal, za což mu dívka předvedla striptýz, neboť Zborník byl za mlada údajně pěkný proutník. Stejně jako dědu mne potěšil pohled na pěkné mladé tělo a prsíčka Kláry Issové. A tak se z dvojice stala trojice, což vlastně s malými přestávkami vydrželo až do konce filmu a na cestě spolu zažili nejeden smutnou i veselou situaci. Po seznámení se výprava dojela do vesnice, kde se zastavili na jídlo v hospodě, kde pivo čepovala Zborníkova bývalá milenka (Jaroslava Obermaierová), která ho po letech poznala a sdělila mu, že spolu měli dítě. Tato informace Zborníka dojala a hned nabídl hospodské bydlení a penzi, jenže ta mu řekla, že život šel dál, na nové seznámení už bylo pozdě a jejich dítě ani nedonosila. Následovala divoká pitka, při které děda hrál na foukací harmoniku a místní harmonikář (Pavel Vondruška) na tu velkou. Druhý den ráno přijeli kolegové Zborníka doplnit parní válec vodou z cisterny. Obdivně hleděli na Hanku, ta však byla již na odchodu, neboť nechtěla být na obtíž. Jenže na cestě na vlak ji potkal pasák, jemuž sice utekla, ale o kus dál ji vyhmátl znovu. Z jejich rozhovoru vyplynulo, že Hanka otěhotněla, ale neví s kým, i když si myslela, že s ním. On samozřejmě Hanku s dítětem chtěl pouze po analýze otcovství, což Hanku štvalo. Když se jí však zeptal, jestli si je jistá, že dítě je jeho, odpověděla mu : Když řežeš pilou, taky nevíš, který zub dřevo přeřízl - to byla podle mne nejlepší hláška v filmu. Pasák pak odjel a o pár kilometrů dál Hanka s Edou zůstali na válci sami, ovšem ten byl špatně zaparkován na kopci, kde bránil plynulému provozu na silnici. Děda byl na houbách a v tom jel okolo policajt v civilu, který jim sdělil, že válce musí pryč, jinak jim dají pokutu. Hanka ukecala Edu, aby popojel. Ten zpočátku odmítal, ale pak uposlechl, což starocha nesmírně vytočilo, protože parní válce byl jeho život a Eda při jízdě poškodil součástku. Uražený Eda odešel pryč a staroch Hance ukázal poškozenou součástku „policajta“. Eda došel na nádraží, kde mu výpravčí sdělil, že má přijít za Hankou do hospody. Když tam dorazil, našel Hanku s chlapíky hrát kulečník. Jeden z hráčů byl kovář, který Hance součástku opravil za sex a ráno opravenou součástku spolu s Edou zanesli Zborníkovi. Na další cestě se u Trocnova Eda vyšplhal na sochu Jana Žižky a mezitím Hanku našel opět pasák, s nímž se po slezení ze sochy husitského bojovníka Eda porval. Pasák poté zase odjel pryč a naše trojice konečně dojela do Českých Budějovic. Hanka šla navštívit babičku, kde chtěla bydlet a doufala, že ji stará žena pomůže. Poté parní válec konečně dojel na náměstíčko v Budějovicích a zanedlouho tam přijel i úředník z města, který posádce válce sdělil, že si radní vše rozmysleli a místo pomníku tady bude stát benzinová pumpa. Staroch úředníka napadl a zklamán.... Úplný závěr již neprozradím, také mne zajímalo, jak to celé dopadne - jestli bude Hanka u babičky nebo se vrátí k pasákovi či dokonce k Edovi, který se do ní zahleděl, co bude s parním válcem a starým Zborníkem a Edou. Film jako takový se zamýšlel nad obecnými otázkami lidského života, nad tím, jak ho prožít naplno i proč životní cesta není vždy suchá", ale proč je provázená nezdary, nejistotou, překážkami i prohrami, tedy proč bývá často i strastiplná a mokrá". Suma sumárum, snímek Cesta byla suchá, místy mokrá ode mne získal tři mokro suché hvězdičky ***. (19.08.2019) (méně) (více)