Oni věděli, co je láska

Skladatel Hector Berlioze se na sklonku svého života vrací k lásce z mládí, dívce Estelle. Na první pohled i ona má svůj život za sebou a tráví stáří u své dcery a zetě. Jenže velký romantik zůstal svému ideálu věrný desítky let a nyní chce svůj sen realizovat. Ve vášni, která zcela pomíjí realitu běžného života, je vlastně až komický. I to je v životě běžné, že velký ideál a veliká touha působí nepatřičně na pozadí malicherného života. A přitom by tomu mělo být naopak. Inscenace se snaží postihnout především základní způsob uvažování romantického umělce a jeho životní filosofii, filosofii doby, která minula. Na její místo nastoupila pragmatická morálka, jejímž smyslem je získat co největší bohatství a vnější lesk. Takový je i Estellin zeť, advokát, člověk, který je ochoten akceptovat velké city a ideály, jen pokud je z nich materiální prospěch. Základní situace by mohla svádět k sentimentu a moralizování. A proto byl zvolen žánr komedie – jako výraz kritiky ke všemu malému v nás i kolem nás, ale především jako výraz moudrosti hlavních postav hry. (mibara)